Recenze: Arnošt Vašíček – Perunův hněv

Vytvořeno 11. 4. 2021 1:00

Autor: Jiří Lojín

Hledání pokladů a odhalování dávnověkých záhad je stále vděčným tématem dobrodružných románů. Nabízí čtenáři zábavu ve chvílích odpočinku a některé dokonce i jistou dávku specifického poučení. K těmto patří i další kniha Arnošta Vašíčka Perunův hněv.

Autor je známý svým hledáním nevysvětlených jevů a záhadných vzkazů minulosti. Jeho knihy už obsáhly celý svět, v poslední době se stále častěji vrací do Česka, v nejnovější knize se soustředil na Ostravsko, region, v němž se narodil. Dokazuje tak, že leccos zajímavého lze najít na každém kroku, pokud člověk pečlivě hledá.

Okolo beskydského vrcholu Radhoště se traduje mnoho pověstí, mnoho z nich bylo téměř zapomenuto, snad i záměrně potlačeno zejména během minulého režimu. Přesto jich celá řada zůstala mezi lidmi i v archivech. Arnošt Vašíček je shrnul a použil v dokumentárních pořadech či na DVD Moravskoslezská mysteria vydaném v nakladatelství Mystery film v roce 2016.

Tak jako u předchozích témat, zapracoval i záhady Radhoště do beletristické formy a vznikla kniha Perunův hněv. Za hlavní hrdiny je možné považovat Janu Pivodovou a Petra Molendu. Přestože jsou jejich profese úplně odlišné, spolehlivě je vede k místu, kde se jejich osudy zkříží a v pátrání po skrytých tajemstvích budou pokračovat společně. Tato dvojice je předurčena normou tohoto typu příběhu k tomu, aby se spojila i v soukromém životě. Arnošt Vašíček opravdu ctí zákony žánru, postupuje způsobem, který je osvědčený a funguje již dlouhá léta. Do hry zasahují i záporní hrdinové, tentokrát rovnou z různých směrů. Inženýr Bergman představuje ekologického ničemu, snaží se o nové otevření dolu Frenštát, ruská dvojice Volkov a Blinov jdou po záhadné mocné Perunově zbrani.

Zkušený autor v knize představuje i další postavy, které děj dále rozvíjí a občas ho okoření mystérii nebo začínající láskou. Malou, ale důležitou roli má Radek Tofl – roli zbabělce, který nedokáže zachovat morální integritu. Příběh doplňuje i katastrofické linka, ta je ovšem nevýrazná, jako by se autor chtěl záměrně vyhnout laciné senzaci.

Ze shrnutí je poznat, jak košatý text je, přitom však zůstává jednoduchý a srozumitelný. Vlastně slouží jako podklad pro Vašíčkovy teorie. Vrátím se ještě krátce k autorově dokumentární tvorbě – čtenář a divák si může všimnout, že se Arnošt Vašíček vyhýbá nějakým tvrzením, která by záhady „objasnila“, jako to například dělá známý Erich von Däniken. Beletrie je však úplně něco jiného, zde si může autor tvrdit cokoliv chce, aniž by se vystavil nebezpečí kritiky či pohrdání.

Důležitou složkou knihy Perunův hněv je dokumentární složka, přibližující mystéria i těm čtenářům, kteří záhadologické literatuře příliš neholdují. Arnošt Vašíček je velmi pečlivý sběratel faktů a uvádí jich poměrně velké množství. Neopomněl zmínit ani postavu profesora Kahudy, často neprávem opomíjenou. Jeho výzkum a teorie nejsou sice tak opředené senzacemi jako v případě Nikoly Tesly, ale při bližším zkoumání by se ukázalo, jaký potenciál v nich je. Nejen po stránce vědecké. O jeho práci se zajímaly příslušné orgány Sovětského svazu, ten v té době intenzivně pracoval na výzkumu paranormálních jevů.

Arnošt Vašíček napsal další čtivou knihu, které je poutavá, ale zároveň poskytuje i vzrušující informace. Dokazuje, že na záhady můžeme narazit i v místech, na nich žijeme, máme je doslova pod nosem, stačí se dívat a hledat fakta. Perunův hněv podobně jako předchozí knihy by se dobře vyjímal na televizní obrazovce, určitě by si našel mnoho vděčných diváků.

Název: Perunův hněv
Autor: Arnošt Vašíček
Vydavatel: Česká televize
Vydání: 1.
Rok vydání: 2020
Stran: 224
ISBN 978-80-7404-338-3