Recenze: Bianca Bellová – Tyhle fragmenty

Vytvořeno 15. 4. 2021 0:00

Autor: Jiří Lojín

Biancu Bellovou známe v poslední době především jako autorku velmi úspěšné prózy Jezero, ale čtenáři, kteří její dílo sledují pečlivěji, vědí, že má za sebou mnohem větší počet kvalitních titulů. Kromě rozsáhlejších útvarů napsala mnoho povídek, uveřejňovaných v časopisech či souborech různých autorů, například ve sbírce Země skrytých úsměvů. Nejnovější kniha Biancy Bellové Tyhle fragmenty je sbírkou převážně těch povídek, které vyšly již dříve.

I když jsou témata, která autorka zpracovává, různorodá, jednoznačně převažují rodinné vztahy. Právě ty jsou často zdrojem velkých dramat, o to intenzivnějších, že se většinou odehrávají ve skrytu, někdy pouze v mysli jediného člověka. Vztahy jako téma lze variovat i kombinovat nejrůznějšími způsoby – rodičů k dětem, dětí k rodičům, milenecké, manželské i mimomanželské. Může jít i o vztah mezi neznámými lidmi.

Povídky, které nalezneme ve sbírce Tyhle fragmenty, působí velmi tichým až komorním dojmem, a přestože jejich rozsah je malý, dokáže čtenář, pokud zapojí svou fantazii, rekonstruovat svět hlavního hrdiny. Nakonec – proč ne, většina jeho problémů se týká i nás samých. Autorka čerpá až na výjimky ze života běžných lidí, proto i jejich starosti a bolesti nejsou nijak neobvyklé. Komplikace, které přináší stáří, puberta nebo neuspokojivé manželství.

Způsob, jakým čtenář povídky Biancy Bellové vnímá, hodně záleží na osobní zkušenosti. Někdo za nimi nachází naději, jiný depresi bez východiska. Dobré povídky nemusí mít brilantní pointu, ale dokážou ve čtenáři rezonovat, rozechvět neviditelnou strunu, jak píše Ladislav Fuks. Často můžeme v textu nalézt bod, z jehož perspektivy se zdá, že vše dobré už bylo a pominulo. V české literatuře byl způsob vyprávění „smích mezi slzami“ dovedený do dokonalosti. Člověk se sice pobaví, ale po přečtení má chuť se vším skoncovat. Na začátek sbírky zařadila autorka povídku Samozřejmě, že se podívala. Má hororový nádech a měla by děsit. Paradoxně však je méně působivá, než zmíněná osobní dramata. Jde o rozdíl mezi tím, co běžně zažíváme, a tím, co je evidentně propracované ve stylu Drastického děsivého Dextera. Proto zmíněná povídka působí jako příjemné osvěžení, světlý bod v chmurách.

Bylo by možné zmínit se o každé povídce, těžko volit nejlepší, jejich úroveň je vynikající. Za zmínku stojí Došlo ke vzájemnému kulturnímu obohacení, v níž autorka nezpracovává téma migrace, jak by název mohl naznačovat, ale účast spisovatelů na pseudofestivalu sloužícímu pouze k čerpání nějakého z fondů. Přál bych autorce, aby to nebyla její vlastní zkušenost, protože taková akce je opravdu tristní.

Zatím jsem Tyhle fragmenty prezentoval jako sbírku, z níž deprese doslova kape. Takový pohled by však byl zavádějící. Na čtenáře čekají poslední řádky závěrečné povídky Pro otce. Ta sice začíná podobně jako ostatní, tématem se stal obtížný vztah syna k otci, přecházející z dětství až do dospělosti, avšak závěrečné věty nás katapultují někam úplně jinam, z povídky se stává čistá groteska.

Bianca Bellová je skvělá vypravěčka s bohatou slovní zásobou, která dokáže napsat hladce plynoucí text. Volí správná slova, jimiž dokáže jednoduše vyjádřit i složité životní situace. Kniha dokazuje, že je stejně kvalitní autorka delších i krátkých textů, ve všech formách má schopnost uchopit podstatu lidských emocí a zprostředkovat je čtenáři.

Název: Tyhle fragmenty
Autor: Bianca Bellová
Nakladatelství: Host
Vydání: 1.
Rok vydání 2021 
Stran: 197
ISBN 978-80-275-0592-0