Recenze: Nacuko Imamura – Žena ve fialové sukni

Vytvořeno 14. 6. 2021 1:00

Autor: Jitka Culková

Nakladatelství Argo představuje další mladou japonskou autorku. Nacuko Imamura je držitelka Ceny Jukia Mišimy za novelu Nová dívka. Významnější úspěch ale zaznamenala její kniha Žena ve fialové sukni, která byla oceněna známou Akutagawovou cenou.

Příběh dvou osamělých žen je nejen o samotě, ale také o důvěře. Ženu ve fialové sukni sledujeme očima jiné ženy, která se sama označuje za ženu ve žlutém svetru. Obě ženy mají své malé rituály, žena ve fialové sukni má v knize své jméno, Majuko Hinoóvá, které ale žena ve žlutém svetru zásadně nepoužívá. Stalkerka si Majuko vyhlédla v parku, potají sleduje její život, krátkodobá zaměstnání, nečinné vysedávání v parku, oblibu pečiva z místní samoobsluhy. Postupně začne své oběti do života zasahovat víc a víc. Ze snahy přiblížit se k Majuko, být její přítelkyní a zároveň zůstat neviditelnou pozorovatelkou jejího života vznikají různé bizarní situace.

Dynamika vztahu dvou žen se postupně mění. Nejprve Majuko ve fialové sukni působí jako zanedbaná žena, která se o sobe neumí postarat, a žena ve žlutém svetru paní Gondoóvá jako ta, která se snaží svým podivným způsobem Majuko pomoci. Postupně se ale paní Gondoóvá chová podivněji než její objekt zájmu. Naopak Majuko v nové práci rozkvétá a stává se z ní zaměstnaná žena jako kdejaká jiná.

O životě obou žen se dozvídáme pouze střípky. Celý příběh je vyprávěn paní Gondoóvou, takže co stalkerka ze života svého objektu zájmu nevidí, o tom nepíše. Zároveň se o svém životě zmiňuje pouze letmo. Z těchto útržků se snadno doplní obrázek další osamělé ženy, která má morální kompas poněkud rozbitý.

Ač je téma stalkingu závažné a paní Gondoóvá překračuje mnohé hranice osobní svobody, přesto se místy objeví jemný humor. Celá novela působí díky svým hlavním hrdinkám odtažitě. A po nespravedlivém vyústění konfliktu a následné zběsilé akci se chce na udivenou Gondoóvou zavolat „A co jsi čekala!“

Pomalu, kousek po kousku jsem natahovala ruku, a když už jsem se k zrnku rýže na jejím rameni přiblížila konečky prstů jen na nepatrnou vzdálenost, autobus zabočil do ostré zatáčky a celý se rozhoupal ze strany na stranu. V tu chvíli jsem místo zrnka rýže chytila ženu ve fialové sukni za nos. (IMAMURA, N., (2021). Žena ve fialové sukni. Přel. J. Levora. Praha: Argo, s. 60.).

Kromě hlavního příběhu a změn v chování dvou žen je zajímavé i prostředí japonského kolektivu. Vše je založeno na pracovní hierarchii a šikana se bere jako běžná součást pracovního života. Důležitá je zdvořilost, i kdyby byla pouze hraná. Mumlavě pronesená zdvořilostní fráze je ve zdejší práci větší prohřešek než zmizelý ručník.

Znepokojivá novela ze současného Japonska přibližuje život žen bez rodiny, žen, které jejich okolí ani nezná jménem, neví, odkud jsou ani kam mizí. Úzkostlivě pečlivé zaznamenávání Majučina života a jejích návyků je zneklidňující a vytváří klaustrofobní atmosféru. Očekávání konfliktu či odhalení jsou patrná z každé stránky.

Novela Žena ve fialové sukni nabízí esenci japonské podivnosti, znepokojivé atmosféry i podivného humoru. Snad jen poznámky mohly být v menší míře a uvedeny pod čarou. Je to pouze drobná vada na kráse originální knihy.

Název    Žena ve fialové sukni
Autor        Nacuko Imamura
Překlad        Jan Levora
Nakladatelství        Argo
Místo vydání        Praha
Rok vydání        2021
Vydání        1.
Počet stran        142
ISBN        978-80-257-3458-2