Recenze: Megan Campisi – Pojídačka hříchů

Vytvořeno 10. 7. 2021 1:00

Autor: Markéta Forejtová

Co se stane, když se skloubí historický aspekt knih Umberta Eca s atmosférou příběhu Margaret Atwood? Vznikne román Pojídačka hříchů z pera Megan Campisi. Tato autorka, která se převážně věnuje dramatu, poprvé vyzkoušela napsat prózu plnou intrik, hlubokých myšlenek a temné atmosféry.

Čtrnáctileté May se lepí smůla na paty – za pouhou krádež je odsouzena do role pojídačky hříchů. Tyto ženy navštěvují lidi na smrtelné posteli, vyslechnou si jejich hříchy a na jejich pohřbu následně sní potraviny či pokrmy, které danému hříchu odpovídají. Tak převezmou tíhu zesnulých, kteří mohou na své další cestě pokračovat očištěni.

„Na rakvi je rozprostřeno pár jídel, která znám: hořčičné semínko za lhaní, chrupavka za hněv, růžičková kapusta za vynechávání modliteb. Některé hříchy mi ale známy nejsou: leží tu cosi, co vypadá jako sušené plané jablko plněné houbami. Jeden hřích na okraji však poznávám, protože se o něm šuškají děsivé, varovné historky. Jehněčí hlava dušená v mléce jeho vlastní matky. Znásilnění dítěte.“

CAMPISI, Megan, 2021. Pojídačka hříchů. Brno: Host, s. 63. ISBN 978-80-275-0515-9.

May se s tímto obtížným údělem sžívá jen těžko. Na začátku příběhu čtenář sleduje křehkou, hladovou a životem zkoušenou dívku. Kvůli nové roli je však nucena rychle dospět a právě přesné, ale ne zdlouhavé vystižení tohoto přerodu v ženu lze jistě zařadit mezi největší klady tohoto románu.

K údělu pojídačky hříchů patří také nemožnost mluvit a kniha je psána v ich-formě. O dalších postavách mimo protagonistku se tedy dozvídáme jen málo, protože se jich May nemůže na nic zeptat ani s nimi jinak přímo komunikovat. Řadě osob proto dává přezdívky podle jejich vzhledu, což ozvláštňuje čtenářský zážitek. Ačkoli však čtenář sleduje pouze vnitřní pocity protagonistky a její osamělou pouť životem, ostatní postavy hrají v jejím osudu důležitou roli a ovlivňují její cestu.

Zároveň prostřednictvím této volby vypravěče autorka umožňuje hlavní hrdince, aby často a poměrně detailně vyjadřovala své myšlenky. Tímto způsobem se nabízí mnoho zajímavých morálních dilemat a filozofických otázek, které na běžnou čtrnáctiletou dívku možná působí příliš vyspěle, vzhledem k popsaným životním situacím však dává smysl, že se jimi May zaobírá.

„Jak může být na světě tolik dospělých, když umře tolik nemluvňat?“

CAMPISI, Megan, 2021. Pojídačka hříchů. Brno: Host, s. 90. ISBN 978-80-275-0515-9.

Potíže ovšem nastávají v momentě, kdy se hlavní hrdinka zaplétá do komplikovaných intrik na královském dvoře. Je rozpolcená mezi poctivým vykonáváním své práce (která, ač společností přehlížena, hraje důležitou roli) a rozhřešením nevinných. Tato část příběhu se vyvine až skoro v detektivní zápletku, která se však nemusí nutně stát hlavní pointou příběhu.

Autorka totiž klade důraz spíše na samotný systém pojídání hříchů, mytologii za jeho existencí a zmíněná morální dilemata, které z něj vyplývají. Přizpůsobení či nepřizpůsobení May tomuto systému tak může znamenat postoj Megan Campisi a vyjádření jejich názorů, spíše však jde o snahu ukázat, jak různé jednotlivé osoby mohou na podobné fungování společnosti nahlížet. Pojídačka hříchů je do velké míry vystavěná na středověkých legendách a víře, a tak jejich rozklíčování může působit jinak, než u „pouhého“ fantastického světa.

Pojídačka hříchů se bezesporu nezalíbí každému čtenáři, protože příběh je opředen velmi specifickou atmosférou a autorka klade větší důraz na postavy a jejich myšlenky, než na samotný děj. Pro originální pokus o vyprávění příběhů zapomenutých žen v historii však tento román stojí za pokus.

„Kdyby tak člověk mohl ukázat nitro, stejně jako ukazuje obličej. To by pak všichni věděli, že vůbec nejsem zkažená.“

CAMPISI, Megan, 2021. Pojídačka hříchů. Brno: Host, s. 24. ISBN 978-80-275-0515-9.

Název knihy: Pojídačka hříchů

Autor: Megan Campisi

Překlad: Johana Horálková

Nakladatelství: Host

Místo vydání: Brno

Rok vydání: 2021

Vydání: 1.

Počet stran: 328

ISBN: 978-80-275-0515-9