Recenze: Richard Erml – Libeňský román – Žalozpěv o lásce a psech

Vytvořeno 18. 7. 2021 1:00

Autor: Jiří Lojín

Velká města se mění k nepoznání doslova před očima, už nejsou bezpečná jako dřív, agresivita různých skupin vzrůstá. Zní to jako fikce, ponurá kulisa nějakého dystopického románu. S podobným prostředím pracuje i Richard Erml, autor knihy Libeňský román, jemuž dal podtitul Žalozpěv o lásce a psech.

Přestože – jak jsem se v úvodu zmínil – působí shrnutí atmosféry Ermlova románu jako čirá dystopie, není skutečnost od této představy tak vzdálená. Stačí pouze malý myšlenkový posun, nechat do mysli pronikat negativní signály a zprávy, a ocitneme se ve světě, který se den ze dne hroutí.

Do něj autor přivádí své postavy. Stará paní, která sama sobě říká Dáděnka, okolo sebe vytváří jakousi podivnou sociální bublinu, nelze s určitostí říct, do jaké míry jde o náhodu, či o záměr. Její role je sice dočasná, avšak nenahraditelná. Na scéně se tak může objevit spisovatel Roman, jenž má zaznamenat Dáděnčiny paměti a snad je i vydat knižně, a Beata, do níž se Roman po chvíli váhání zamiluje. Potud ta původní láskyplná linka. Není úplně čistá, protože do ní stará paní úspěšně přilévá jed. Autor však jako kdyby ji za to nijak neodsuzoval a pokud ji už líčí jako starou čarodějnici, pak jako čarodějnici vysloužilou, v níž zlo už uvadlo a jen občas problýskávají plamínky někdejší vášně.

Jinou tvář Libně ukazuje Bruno, osamělý chovatel psů bojového plemene, kterého můžeme velmi rychle do příběhu zařadit jako Dáděnčina syna. Bruno o ni nejeví zájem, má mnoho důvodů ignorovat její snahy o sblížení. 

Autor používá vícenásobnou ich-formu, čtenář má možnost poznat vnitřní svět jednotlivých postav, zároveň se na ně dívat i očima jejich okolí. Vzniká tak větší množství dějových linií, některé se odehrávají synchronně, jiné používají odlišnou časovou osu. Román je tím velmi bohatý a košatý.

Dějové linky se začínají sbíhat ve druhé půli románu a celá koncepce začne dávat čtenáři správný smysl, zejména u zpočátku trochu tajemné postavy Rišky, dítěte prostupujícího celým románem, jenž v konečném důsledku zachycuje celý jeho život. Možná není jen náhodou, že mu autor propůjčil své křestní jméno.

Brunovi psi mají pro atmosféru románu určující význam. Vykresluje je jako oddaná a věrná zvířata a je pravda, že mnoho lidí nedokáže prožívat takové emoce ve spojení s lidmi jako právě se psy. Možná by se daly psí vlastnosti aplikovat i na jednotlivé postavy, to by mohl být zajímavý směr rozboru románu.

Román se neustále točí okolo smrti, umírají lidé i psi a závěr míří do bodu, který se nedá nazvat jinak než „dojemný“, ne ve smyslu sladkobolnosti, spíše pocitu ztráty. Přesto se autor snaží, aby jeho postavy mohly vyjádřit své smíření a uspokojení se šťastnými momenty svého života. 

Autorův jazyk je bohatý a barvitý, dokáže se vyrovnat s popisy krásné krajiny i ošklivostí některých částí města, umí vykreslit charakter jednotlivých postav bez sáhodlouhých vět. Snad jen jediná věc je zvláštní – zcela logicky odlišuje způsob vyjadřování různých lidí, dopadá to tak, že snad kromě Romana, který je spisovatel a mělo by jít o vzdělaného a inteligentního člověka, všichni ostatní téměř důsledně používají slůvko „co“ jako náhradu za zájmena. V době, kdy k takovému mrzačení češtiny dochází i v oficiálních článcích, si toho může člověk velmi dobře všimnout. Ovšem co se dá dělat, autor není zodpovědný za způsob, jakým jeho postavy promlouvají.

Kniha je doplněna fotografiemi Karla Cudlína, které tento pozoruhodný román citlivě doplňují. Nakladatelství Druhé Město opět potvrdilo, s jakou pečlivostí dokáže vydávat knihy a jak dokáže nalézat autory textů, které mají čtenáři co říct.

Název: Libeňský román – Žalozpěv o lásce a psech

Autor: Richard Erml

Nakladatelství: Druhé Město

Fotografie: Karel Cudlín

Rok vydání: 2021

Vydání: 1.

Počet stran: 304

ISBN 978-80-7227-865-7