Recenze: Jiří Walker Procházka, David Ondříček, Alice Nellis, Jan P. Muchow – Zátopek

Vytvořeno 9. 10. 2021 1:00

Autor: Radovan Kolbaba

Pravděpodobně nejočekávanějším českým filmem tohoto roku je Zátopek. Příběh fenomenálního československého běžce a dosud jediného atleta, který na stejných olympijských hrách vyhrál běžecký závod na třech nejdelších tratích, zpracovala trojice z nejlepších současných filmařů - David Ondříček, Alice Nellis a Jan P. Muchow. Jejich scénář si vzal do parády Jiří Walker Procházka a vy si tak můžete Zátopkův příběh užít nejen na velkém plátně, ale i v knižní podobě.

Nestává se často, aby měla jedna kniha čtyři autory, navíc když se nejedná o žádný špalek, ale přibližně dvousetstránkovou oddechovku. První tři zmínění navíc ani nejsou spisovatelé. David Ondříček a Alice Nellis se proslavili především jako režiséři, případně scénáristé a filmoví producenti. Na kontě mají mimo jiné skvělé filmy jako Samotáři, Ve stínu (Ondříček), Výlet či Tajnosti (Nellis). První jmenovaný též režíroval Zátopka, a to dokonce dvakrát – jednou jako dokument a podruhé jako celovečerní film. Jan P. Muchow proslul coby skladatel hudby k desítkám českých filmů a seriálů a již čtyřikrát se stal laureátem Českého lva. Text společného scénáře svěřili neméně zajímavé osobnosti – Jiřímu Walker Procházkovi.

JWP, jak je Procházka znám mezi fanoušky české sci-fi, si vydobyl místo na literárním kolbišti především svojí prací ve fantastickém žánru, avšak v posledních letech dokazuje, že je jeho záběr podstatně širší. Od psaní knih o Kenu Woodovi, přes otcovství (společně s Miroslavem Žambochem) „nekonečné“ akční sci-fi série Agent JFK, se posunul ke psaní detektivek, knih pro děti i příběhů do Čtyřlístku. Jen tak mimochodem, je i jedním ze zakladatelů českého vydavatelství audioknih Walker a Volf.

I kdybyste přehlédli na přebalu a deskách knihy informaci o tom, že se jedná o adaptaci scénáře, poznali byste to po pár stranách. Kapitoly v knize jsou krátké, v textu se mnohokrát vystřídají časové roviny a díky popisnému vyprávění vytvářejícímu obrazy ze slov má čtenář nejednou pocit, jako by měl před očima scénu z filmu. Toto „filmově epizodické vyprávění“ si s sebou nese pozitiva i negativa. Krátké kapitoly pádí jako muž, o němž vyprávějí. Navíc s lehkostí, kterou byste v jeho obličeji při dobíhání do vítězného finiše hledali jen marně. Zásluhu na tom mají nejspíš jak scénáristé, tak především Procházka, jenž Zátopka obdařil nápaditým a hravým jazykem, aniž by ubral cokoliv z břitkosti dialogů scénáře. Na druhou stranu některé zásadní linky – partnerské roztržky Emila a Dany, hlubší vykreslení neobyčejného přátelství Zátopka se svými soupeři v čele s Alainem Mimounem, jehož (či spíše jeho hereckého představitele) najdete na obálce hned za československou atletickou legendou – jsou načrtnuté, avšak nedotažené. V jiné knize by na něco takového bylo prostoru habaděj, ale film by měl trvat únosnou dobu a scénáristé si tak museli vybírat, čemu a na úkor čeho, dají přednost.

Asi vás nepřekvapí skutečnost, že je Zátopek především knihou o Emilu Zátopkovi. Popisuje jeho běžecké začátky za druhé světové války až po triumf z helsinské olympiády roku 1952. To je rámováno a proloženo návštěvou australského rekordmana Rona Clarka, jenž pobyl u Zátopka v Praze roku 1968 těsně po okupaci. Méně prostoru tak dostává druhá hlavní postava příběhu, další české atletická legenda, Dana Zátopková, jejíž linka je oproti proslulejšímu manželovi chudá, což se nejvíce projeví v kraťoučké kapitole, která zachycuje Danin olympijský triumf. Nezbývá než doufat, že se filmu povede v kinech natolik, až se filmaři rozhodnou natočit jeho pokračování nazvané Zátopková. A třeba bude i tento scénář zpracován knižně.

Zátopek se především zaměřuje na triumfy nejlepšího československého atleta všech dob a jejich dodnes dechberoucí popisy. Těm, kteří o Zátopkovi mnoho nevědí, se budou některé historky zdát až neuvěřitelné. V době internetu si však mohou snadno ověřit, že i nervy drásající finále závodu na 5000 metrů z londýnské olympiády je zachyceno zcela věrně. Kniha se však nevyhýbá ani temnějším stránkám Zátopkova života, například jeho spolupráci s nedemokratickým režimem či občasné necitlivosti k manželce i přátelům. Děj je však stále omezen časovým zařazením, takže třeba o jeho odsunu z výsluní, následné podřadné práci a alkoholismu se čtenář nedozví vůbec.

Navzdory spisovatelské obratnosti autora i spoustě zajímavých momentů se nelze ubránit dojmu, že ze Zátopkova životního osudu šlo vykřesat mnohem více. Na druhou stranu i tak zde najdeme zbytečné motivy jako snovou linku s pouštními indiány. Působí to jen jako pomrkávání na slavnou knihu Born to Run – Zrozeni k běhu Christophera McDougalla. V té sice najdeme skvělou a vtipnou pasáž o Emilu Zátopkovi, ale co měla „československá lokomotiva“ společného s mexickými indiány, krom lásky k běhu, je mi záhadou.

Zátopek je příjemné čtení pro každého, kdo se rád dozvídá o výjimečných osobnostech, avšak důkladné životopisy či autobiografie ho odpuzují. Text Jiřího Walkera Procházky se čte takřka sám, v mysli snadno vykreslí krásné momenty a dohromady s přelomovými okamžiky československých atletických dějin vytváří kombinaci, která nebude nudit žádného čtenáře. Pokud však od zpracovaného scénáře čekáte něco víc než popis nejslavnějších chvil Zátopkova života a řídkou omáčku toho okolo, váš hlad po vědění nebude ani zdaleka nasycen. Pak můžete sáhnout třeba po skvělém životopisu Dnes trochu umřeme (recenze zde), z nějž důsledný autor Zátopka čerpal.

Název knihy: Zátopek

Autor:  Jiří Walker Procházka, David Ondříček, Alice Nellis, Jan P. Muchow

Nakladatelství: Euromedia Group

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2021

Vydání: 1.

Počet stran: 224

ISBN: 978-80-242-7658-8