Recenze: Josef Moník – Portrét umělce jako starého muže

Vytvořeno 14. 11. 2021 0:00

Autor: Jiří Lojín

Pátrat v soukromém životě umělců má v sobě cosi voyeurského. Občas to děláme rádi, nahlédneme do pomyslného okna, za nímž vidíme rozsvícený pokoj, v němž se odehrává něco ryze privátního. Snad je to jen reakce na to, že jsme se ve škole učili o umělcích, jako by to byly mramorové sochy bez skutečných emocí a bez špatných vlastností. V knize Josefa Moníka Portrét umělce jako starého muže se můžeme o detailech života umělců leccos dozvědět, i když to není prioritní záměr autora.

Pokud patříte mezi čtenáře, kteří se rovnou pustí do hlavního textu bez toho, aby pečlivě prošli anotaci a předmluvu, budete zmateni tím, že kniha, která má v názvu muže, začíná textem o ženě. Pod názvem Prababička se můžeme seznámit s autorovým názorem na Babičku Boženy Němcové. Ale hned druhý situaci rázně vyjasňuje. Věnuje se totiž Jamesi Joyceovi, a přestože je hlavním tématem jeho román Odysseus, určitě hned evokuje jiné Joyceovo dílo – Portrét umělce v jinošských letech. Název knihy Josefa Moníka však v sobě skrývá více náznaků a narážek včetně té, která je naznačena prvoplánově.

V dalším článku se autor věnuje stavu společnosti v Americe, zejména vnímání provokativního umění, které zaznamenalo bouřlivý rozvoj především, ve druhé půlce minulého století. Přestože se tedy článek jmenuje Jack Kerouac, má daleko větší záběr. Na něj navazuje titul Robert Lowell, věnující se epizodě z bouřlivého života tohoto amerického básníka. Oba jsou zařazeny v části s výstižným názvem Smutná Amerika.

Zcela do jiné doby nás autor zavádí v oddílu Konec středověku, do něhož zařadil texty věnované malíři Pietrovi Bruegelovi a hudebníkovi Carlu Gesualdovi. Zde už se opouští svět literatury a pokračuje v ostatních uměleckých oborech.

Trochu jiné ladění nalezneme v části Příběhy s cizím prvkem, začínající povídkou Umělecké obohacení, využívající zcela běžného fenoménu noční Prahy, dále Kapr transka, v níž autor v rámci návštěvy z ciziny překlene prostor Česko – Amerika, a Volný střih, zavádějící čtenáře do světa mezinárodní módy, konfrontované podnikavou ostravskou švadlenou. Zde už zcela od umění odcházíme a z titulu knihy už vyprchává spojovací prvek a zůstává pouze rezonance s jednou z povídek.

Závěrečná část Horní a dolní vzpomíná na dvě výrazné osobnosti – Jiřího Muchu v textu Salon na Hradčanech a Petra Šabacha v Loučení se Šabachem. Zejména poslední povídka je velmi silná a emotivní, dokazuje, jaký vztah měl Josef Moník k tomuto výbornému spisovateli.

Kniha Portrét umělce jako starého muže je pro jejího autora typická jazykem, který používá, i jemným inteligentním humorem, který do svých textů vkládá. V současné literatuře je takových knih málo, což je škoda vzhledem k tomu, že literatura by měla čtenáře kultivovat, nejen bavit. Ano, uspěchaná doba, v níž žijeme, neumožňuje každému věnovat se plně uměleckým textům tak jako příběhům.

Název: Portrét umělce jako starého muže
Autor: Josef Moník
Nakladatelství: NOVELA BOHEMICA
Vydání: 1.
Rok vydání: 2021
Počet stran: 152
ISBN 978-80-88322-22-1