Recenze: Irena Dousková – Konec dobrý

Vytvořeno 29. 12. 2021 1:00

Autor: Jiří Lojín

Irena Dousková patří už řadu let k autorkám pevně spjatým s českou literární scénou. S jejím jménem se pojí pomyslné návraty do doby normalizace, zejména v knihách Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák. I přesto, že jsou tak známé, je potřeba připomenout, že Irena Dousková je autorkou mnoha jiných významných textů.

Za zmínku stojí Rakvičky (recenze zde) či Medvědí tanec (recenze zde), který věnovala posledním dnům spisovatele Jaroslava Haška. Nejnověji se představila povídkovou sbírkou Konec dobrý. I v ní se vrací do období, z něhož ve svém díle čerpá nejvíce – do časů normalizace. Tentokrát však v něm nezůstává a pokračuje v cestě časem až do současnosti.

Jejími hrdiny se stávají nejrůznější lidé, muži, ženy i děti, nikdo z nich nijak nevyčnívá, jsou to ti, které nazýváme „obyčejní lidé“, a to někdy zní až trochu opovržlivě. Situace se mění v okamžiku, kdy na ně prostřednictvím autorky zaměříme pozornost, a tak pronikneme do jejich myšlenek. Pak zjistíme, že každý člověk, byť ten nejnepatrnější, v sobě skrývá celý vesmír, který stojí za to prozkoumávat. V reálném světě se málokdy podaří k člověku přiblížit tak, jak je tomu v literárním díle. Na druhé straně jde o pouhou fikci, v níž můžeme zahlédnout odlesk osobnosti autora.

Sbírku otevírá povídka Za rybičkou, symbolicky tak startujeme na samém počátku normalizace, po vpádu spojeneckých vojsk, kdy některé rodiny využívaly poslední možnosti zůstat za hranicemi. Autorka vypráví z pohledu kluka, ten dění příliš nerozumí, jeho pozornost upoutávají zcela jiné situace, což je k jeho věku přiměřené. To, co se děje mimo jeho myšlenky a co bude následovat, víme, protože je to buď naše vlastní zkušenost, nebo ji známe z historie. 

Zcela odlišnou postavu si autorka zvolila pro povídku Napořád. Jde o starou ženu, přežívající ve svém domě jen jakousi podivnou setrvačností. Tato postava se může vyskytovat v jakékoli době, autorka ji však zasadila do marasmu socialismu, reprezentovaném všudypřítomnou špínou a pachem rozkladu.

Kontrastně působí text Říká brácha, situovaný těsně po roce 1989, mladá žena se svým bratrem navštíví příbuzného v Německu, a i když to není hlavním účelem cesty, objevují obchody naplněné barevným zbožím. Povídku lze do kontextu doby zařadit pouze na základě několika zmínek, například o Havlovi.

I další povídku Všichni tam jedou nám pomůže datovat osobnost Václava Havla, v závěru se zmiňuje jeho pohřeb. Situaci můžeme vnímat prostřednictvím Vladimíra, zaměstnance malého hotelu.

Hlavní postavou textu Projekt je opět muž. Bohumil se stal nepříliš nadšenou součástí kulturního projektu, který si dal za cíl oživovat vzpomínky na listopad 1989. Avšak rozpor mezi podstatou této akce a snobským smýšlením organizátorek ho přiměje přehodnotit své rozhodnutí.

Starší německý spisovatel navštíví Český Krumlov a text povídky Krajina s černým lesem se prolíná s tím, který píše on. Důležité ovšem je, jak na jeho cestu reagovala jeho manželka, původem Češka. Jako by se za svou starou vlast styděla a nechtěla s ní už nic mít.

Otázkou identity – například té národní – se zabývá povídka Konec dobrý. Způsob, jakým hlavní hrdina realizuje poslední přání své matky, se stává trochu groteskní a setkání s čínskou holčičkou na tak nepravděpodobném místě, jakým je malý hřbitov, celou situaci ještě korunuje.

Porevoluční situaci na malé vesnici vykresluje Držák. Jeden obyčejný den, který stejně nikam nevede, omšelý malý obchůdek, blízký všem těm, které skomírají na mnoha podobných vsích. To je trefně vystižená atmosféra, kterou můžeme zažít na mnoha místech v současné době.

Závěrečná povídka Bistro B je bilanční a její umístění graduje tento význam. Uzavírá cestu od začátku normalizace po dnešek reprezentovaný rouškami a kdesi v jejím podtextu zní: co by bylo, kdyby…

Sbírka Ireny Douskové Konec dobrý poskytuje skvěle vykreslený obraz posledních let, připomíná změny, které se udály, a přitom máme možnost pozorovat i to, co zůstalo stejné a pravděpodobně zůstane i nadále. Jde o knihu, nad níž se musíme zamýšlet a číst ji velmi pozorně, je v ní jen málo zbytečných slov, o něž by se mohl opřít čtenář v době, kdy chce relaxovat. K tomu se Konec dobrý nehodí. Irena Dousková je příliš dobrá spisovatelka, aby nám předkládala plytké leč zábavné čtení.

Název: Konec dobrý

Autor: Irena Dousková

Nakladatelství: Druhé město

Vydání: 1.

Rok vydání: 2021

Místo vydádí: Brno

Počet stran: 148

ISBN: 978-80-7227-870-1