Recenze: Philip G. Zimbardo – Nesmělost

Vytvořeno 21. 2. 2022 0:00

Autor: Michaela Babíková

Baví vás tančit, když jste sami, ale při společenských událostech vám najednou neexistující koule u nohy nedovolí zvednout se od stolu? Chcete se na něco zeptat nebo něco zajímavého říct, jenže neviditelná ruka vám najednou ucpe pusu? Nebo se chystáte oslovit dívku svých snů, ale zkrátka k tomu ani při sté příležitosti nenajdete odvahu? Pak zřejmě patříte k nesmělým či ostýchavým lidem a jistě vás zaujme kniha od amerického psychologa Philipa G. Zimbarda s názvem – jak jinak – Nesmělost.

Nesmělost považoval Zimbardo za natolik fascinující stránku lidské povahy, že se jí věnoval několik let v rámci psychologického výzkumu. Ty nejzajímavější výsledky pak přenesl právě na stránky knihy, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Portál.

Hned v úvodu se například čtenář dozví, že nesmělost vlastně není vůbec snadné definovat. Zimbardo a jeho tým dokonce zjistili, že se často za nesmělé považují lidi, které tak okolí nevnímá, a naopak. Je ostýchavost vrozená? Nebo mají pravdu behavioristé, kteří tvrdí, že se lidé nesmělosti učí? A co psychoanalytické přístupy, které jsou dle Zimbarda „(…) úžasné v tom, že vysvětlí vše – avšak neprokážou nic“?

ZIMBARDO, Philip G., 2021. Nesmělost. Praha: Porátl, s. 43 ISBN 978-80-262-1801-2

Přesnou definici sice nakonec na stránkách této knihy nenajdete, spoustu zajímavých informací a podnětů k zamyšlení však ano. Pro mě, jako člověka, který se za nesmělého celý život považuje, je asi tím nejzásadnějším názor, že společným jmenovatelem ostýchavých lidí je přílišná a svazující zaměřenost na sebe sama. Protože, ruku na srdce, ve skutečnosti si nikdo z posluchačů v sále nebude druhý den pamatovat, že se mluvčímu při projevu třásl hlas. Sotvakdo si v proudu dní vybaví, jak se tomu nesmělému člověku na večírku zbarvily tváře do červena, když se na něj stočilo víc párů očí.

Ještě důležitější informací však je, že nesmělost je něco, s čím je možné pracovat. Ve druhé části knihy tak Zimbardo nabízí cestu, jak s nesmělostí postupně „zatočit“. Věřím, že uvedená cvičení i dotazníky mají velký potenciál pomoci mnoha lidem prožít kvalitnější život. A nejen to. Ve čtenáři jistě hluboce zarezonuje i myšlenka, že nesmělý člověk je bohužel i mnohem lépe manipulovatelný.

„Díky poradně pro nesmělé jsem mohl lépe poznat, že ostýchaví muži a ženy se zřekli zodpovědnosti za riskování svobody, za udržování proudu životní síly. Jsou chycení do sítě vlastního já a přestávají sledovat, co říkají a cítí druzí lidé. Sotvakdy si všímají obav a problémů ostatních, protože jejich jedinou urputnou starostí je jejich vlastní psychické přežití. Je-li člověk ochoten skrývat se za oponu pasivní anonymity, vytrácí se nejen svoboda, ale také vášeň pro život. Za takových okolností je snazší vynucovat slepou poslušnost vůči autoritě a fanatická masová hnutí si nacházejí pohotové a věrné přívržence.“ Tamtéž str. 102

Už jméno autora (který je známý především jako koordinátor stanfordského vězeňského experimentu, během kterého byly studenti drženi v předstíraném vězení ve sklepě budovy Stanfordovy univerzity) napovídá, že Nesmělost je kniha, která by neměla ujít pozornosti žádnému nadšenci do psychologie. Za sebe mohu rozhodně jen doporučit.

Název: Nesmělost
Autor: Philip G. Zimbardo
Překlad: Ivo Müller
Nakladatelství: Portál, s. r. o.
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2021
Vydání: První
Počet stran: 215
ISBN 978-80-262-1801-2