Recenze: Jim Davidson – Můj Everest

Vytvořeno 19. 2. 2022 1:00

Autor: Daniela Slouková Recová

Od symbolu divočiny, odvahy a výkonů na hranici lidských možností k symbolu konzumu, globalizace a zprofanované hory, kterou dá každý. Žádná jiná hora nevzbuzuje tolik emocí jako Everest. Z výpravy pro pár vyvolených se stal cíl, který může zdolat každý, kdo má dostatek peněz a šikovnosti tak akorát, aby si nasadil mačky. Pro obě skupiny zážitek, kteří mnozí svěřili listům papíru stejně jako Jim Davidson v knize Můj Everest.

Matka hor rozdělila svět outdooru na dva tábory. Má patřit jen vyvoleným, kteří se nahoru dostanou bez kyslíku alpským stylem? Nebo si životní zážitek může dopřát více zájemců za mohutné asistence šerpů, vůdců a litrů spotřebovaného kyslíku? Jim Davidson patří ke druhé skupině, ale svým životním stylem a způsobem přípravy odpovídá spíše těm prvním. Co všechno lze zažít na Everestu? Bouře, vítr, vysokohorskou nemoc – s tím vším se počítá, ale se zemětřesením přímo na svazích hory kalkuloval málokdo. V roce 2015 celým Nepálem otřáslo silné zemětřesení, které srovnalo základní tábor se zemí a ti, kteří pobývali ve výškových táborech na svazích hory, po návratu dolů nenašli kámen na kameni. 

Autor dělí svou knihu na pomyslné dvě části, které na sebe navazují a dokazují, že vábení Everestu je mocné a odolat těžší, než se zdá. Jim Davidson měl pověstné štěstí v neštěstí, když pobýval v jednom z výškových táborů a díky tomu přežil mohutné otřesy a následné dotřesy. Přežil, ale boj o vrchol Everestu se vzdálil do nebeských výšin. Ač stál vzdušnou čarou kousek od vrcholu, ten rok se na něj už nikdo neodvážil vystoupit. Zajištěné cesty vzaly za své a svahy hory se staly značně nestabilní. Po tom, kdy viděl mrtvé v táboře, se autor zařekl, že v Nepálu ho už nikdy nikdo neuvidí, a rozhodl se začít pomáhat na dálku. Ale vnitřní hlas umlčený traumatizujícím zážitkem se po rekonvalescenci doma opět začal hlásit o slovo a lákal, vábil a našeptával. Druhá část knihy je věnována samotnému výstupu, který se autorovi, jak jinak, povedl. 

Jim Davidson v knize nešetří detaily, které mohou ze začátku ubírat na spádu děje a čtenáře unavit, aby v druhé polovině knihy začal ožívat a nechal se strhnout vyprávěním, které směřuje ke zdárnému konci. Autor je velmi konkrétní a místy přináší přesný návod, co zabalit, jak trénovat, co jíst, což řada čtenářů v praxi nikdy neocení. Z knihy sálá nadšení pro věc a maximální sebeobětování pro úspěch. Věty o časové úspoře, které dosáhnete, tím, že nebudete mýt auto a holit se, působí mírně úsměvně. Sebekázeň je to, co autorovi nechybí, mohl by o ní vyučovat a naopak se přiučit sám o psaní beletrie. Ubrat popisných pasáží a zaměřit se více na literární zpracování by knihu pozvedlo nejméně o jeden výškový tábor. 

Tragédie na Everestu a v horách obecně patří mezi témata, která táhnou, autoři své mezní zážitky často přenášejí na papír, a tak je konkurence v tomto žánru velká. Jon Krakauer nasadil laťku hodně vysoko a zatím jej bohužel nikdo nepřekonal. Nicméně se Můj Everest řadí k tomu povedenějšímu, co si lze na toto téma přečíst. 

Název knihy: Můj Everest

Autor: Jim Davidson

Překlad: Zdík Dušek

Nakladatelství: Alpress

Místo vydání: Frýdek - Místek

Rok vydání: 2021

Vydání: (1., 2. atd.)1. 

Počet stran: 397

ISBN/EAN: 978-80-7633-564-6