Recenze: Hana Lehečková – Poupátka

Vytvořeno 5. 3. 2022 1:00

Autor: Tereza Zítková

Téma pedofilie a sexuálního obtěžování mladistvých je velmi aktuální. Často se děje před našima očima a my si ho mnohdy nevšimneme, anebo všimneme a bojíme se zakročit. Kniha české autorky Hany D. Lehečkové Poupátka vyšla v nakladatelství Vyšehrad a bohužel pro autorku je i částečnou autobiografií. Pojďte nahlédnout do života jedenáctileté Františky, která se snaží najít své místo v životě dospělých a doufá, že se uplatní.

Jedenáctiletá Františka chodí do divadelního kroužku a doufá, že bude jednou slavnou herečkou. Žije v domácnosti s tátou, mámou a bráchou, kterého považuje za otravného. Táta není skoro pořád doma a máma stojí spíš na straně bratra. A tak je Františka nejspokojenější právě v dramatickém kroužku. Tady je mezi svými. A nejlepší je samozřejmě vedoucí Mirek, který má občas své mouchy. Například jim zakazuje bavit se s lidmi, kteří nechodí do dramatického kroužku, a navíc chce, aby se jeho svěřenkyně před ním svlékaly. Protože každá herečka přeci musí divadlu obětovat všechno. A její tělo je jen nástroj k tomu, aby předvedla dokonalé umění. Františka tak Mirkovi bezmezně věří. Myslí si, že Mirek je ten nejlepší chlap na světě a pro své „děti“ by i dýchal. Nechce vidět, že jeho činy nejsou dobré, rozhodně by se neměly dít za zavřenými dveřmi a v žádném případě by si je děti neměly nechat líbit. Děti jsou ale důvěřivé a dospělým věří. Vždyť Mirka má každý rád. Mirek dokáže své svěřence dostat na DAMU. Mirek je ten, co tohle ospalé městečko reprezentuje po celé České republice. Mirek je přece nejlepší.

Román je psán z pohledu hlavní postavy Františky. Františka se potýká s tím, co každá dívka v jejím věku. Není si jistá sama sebou. Má pocit, že její tělo není tak dobré jako jiných holek. Nepřipadá si hezká. Pochybuje o sobě samé i o svých přátelstvích. Doma se necítí nejlépe, a tak se upíná k jediné radosti ve svém životě – k divadlu. Ve chvíli, kdy začne na povrch prosakovat špína, kterou jejich vedoucí Mirek léta dělal, stále se svého vedoucího zastává a nechce přijít o to jediné, co miluje, a tak lže svému okolí a svým způsobem i sama sobě. Když by se ale rozhlédla, zjistila by, že v tom není sama, že má kolem sebe lidi, se kterými může sdílet svůj osud. Jenže je to jedenáctiletá holčička. Tedy ne už úplně holčička, ale ne ještě žena. Je to tvor křehký, pro kterého je v tuto chvíli život jeden velký boj.

Román Poupátka popisuje starosti a radosti mládí. Každý z nás si prošel tímto obdobím, kdy pochyboval o všem i o sobě a doufal, že najde ve svém životě nějakou jistotu, o kterou se může opřít a chvíli si vydechnout. Každý z nás si pamatuje ty chvíle, kdy s jím zmítaly emoce a on nevěděl, co s tím. Tenhle čas ale pominul a vy už žijete ve světě dospělých. Pamatujete si ale ještě na ty drobné křivdy, na věci, které se vám možná děly, ale vy jste se o nich báli mluvit? Tak autorka promluvila za vás. Vyslovila to, o čem se léta často mluví jen potichu za zavřenými dveřmi, aby to nezaslechl někdo cizí. O těchto věcech je ale potřeba mluvit nahlas a stále. Možná je ve vašem okolí někdo, komu se to děje právě teď. A ten člověk nemusí být sám. Stejně jako v případě členů divadelního souboru.

Stačí jeden na první pohled důvěryhodný dospělý, kterého miluje a oslavuje celé město, a prostor, který je pouze jeho a jeho svěřenců. Pak se mohou dít věci, které by nechtěl, a hlavně neměl zažít nikdo z nás.

Autorka má můj obdiv. Vybrala si těžké téma a zhostila se ho s grácií. Popsat pocity tak autenticky, psát tak, jak by mluvila opravdu jedenáctiletá holka. Klobouk dolů. Navíc je celý příběh umocněn velmi zdařilými ilustracemi Ondřeje Dolejšího.

Knihu doporučuji všem. Mladým i starším čtenářům, mužům i ženám. Je to věc, o které by se mělo vědět a mluvit.

Autor: Hana Lehečková
Název: Poupátka
Nakladatelství: Vyšehrad
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 368
ISBN 978-80-7601-458-9
Ediční řada: Tvář