Recenze: David Mitchell – Utopia Avenue

Vytvořeno 4. 5. 2022 0:00

Autor: Jitka Culková

David Mitchell přichází s dalším románovým opusem. Tentokrát stvořil román o neexistující kapele, která prožívá svůj vzestup v šedesátých letech. Jak se u Mitchella dá očekávat, do nové knihy Utopia Avenue probleskují odkazy na jeho starší romány. Hlavním rysem románu je hudební slang, který je do češtiny přeložen poněkud násilně.

Čtyři hudebníky z Británie dá dohromady producent, takže kniha nezačíná žádným magickým souzněním či překvapující náhodou. Čtyřka je velmi různorodá, Elfina pocházející ze spořádané střední třídy se zaměřuje na folk, geniální kytarista s původem v Nizozemsku Jasper bojuje s psychickými problémy, fešák Dean se zase pokouší vyrovnat s neradostnou minulostí a o uzavřeném Griffovi, který hraje na bicí, se s jistotou dá říct jen to, že pochází s Yorkshiru.

Každá kapitola se jmenuje jako jedna strana LP desky a písničky na ní jsou zároveň názvy kapitol. Co kapitola, to nahlédnutí do duše jednoho z hudebníků. Každý z kapely řeší svoje osobní trable a přetavuje je do písniček. Mitchell umí stvořit živoucí postavy s reálnými problémy a uvěřitelnými peripetiemi. Stejně tak umí navodit atmosféru šedesátých let. Hnutí hippie, volná láska, experimenty s drogami, protesty proti válce ve Vietnamu i boj se společností, která je považuje za zdrogované máničky.

Ducha doby navozuje autor mimo jiné i hudebním slangem, který se bohužel do češtiny nepodařilo konzistentně převést. Výrazy typu „kejtra“ místo kytara nebo „bicák“ místo hráč na bicí.

Objevil se manažer. „Tak třetí přídavek? Je po něm sháňka.“
Elfina si přihnula z flanděry s vodou. „Beru.“
„Dva tisíce Římanů nesmim zklamat,“ zahalasil Griff.
„Nechat je na suchu by nebylo slušný,“ přitakal baskytarista. „Jaspere?“ (str. 354)

Stejně tak nefunkční je překládat notoricky známé anglické songy typu Satisfakce – Satisfaction od Rolling Stones. Překlad u méně známých skladeb nebo těch fiktivních dává smysl, ale některé překlady jsou příliš na sílu. Chápu snahu o systematičnost, nicméně když i překladatelům došlo, že názvy kapel (vyjma Brouků, což je překlad, který je se skupinou Beatles už zažitý) není dobré překládat, mohli stejnou soudnost projevit i v případě známých songů. Další nepodařený překladatelský pokus je u hlášek, které se v šedesátých letech v angličtině používaly. Kostrbatý překlad do češtiny působí směšně, zvlášť když onu „cool hlášku“ vloží do úst dospělému podnikateli v hudebním byznysu.

Naopak dobře dobu vystihují drobnosti, jako je bytná, která si na okno pronajímaného pokoje vyvěsí ceduli „černoši a Irčani ať se nehlásí“ nebo poznámku Elfinina otce, že v bance provdané ženy nezaměstnávají.

Utopia avenue obsahuje odkazy na ostatní Mitchellovy romány. Sextet Atlas mraků se mihne hned v začátku knihy, brilantní kytarista Jasper má příjmení de Zoet, které odkazuje na knihu Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta. Dojde i na horologickou chvilku jako vystřiženou z románu Hodiny z kostí. Bez znalosti ostatních Mitchellových knih je Utopia Avenue naprosto srozumitelná, ale zasvěcení čtenáři tu najdou další rovinu a střípek do mozaiky Mitchellovy tvorby.

Román splétá fiktivní osudy hlavních postav s reálnými hudebníky. Skupina tak v legendárním hotelu Chelsea potkává Leonarda Cohena a Janis Joplin, v Londýně na večírku poklábosí s Lennonem a „tou jeho Japonkou“, debatují o obrazech Warhola a dílu Sylvie Plathové.

Mitchell má se svými postavami soucit. Vykresluje jejich vzestupy a pády empaticky a nesoudí je za jejich poklesky. Hektický život v obdivu se spoustou drog, sexu, hudby a peněz je plný lákadel a Mitchell má pro ně porozumění.

Název: Utopia Avenue
Autor: David Mitchell
Překlad: Petra Martínková
Nakladatelství: LEDA
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 640
ISBN 978-80-7335-710-8