Recenze: Veronika Valíková – Češtinářky

Vytvořeno 9. 11. 2022 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Veroniku Valíkovou můžeme znát jako autorku článků a fejetonů, které publikuje na Blogu iDNES.cz. Učí češtinu na pražském gymnáziu a právě toto povolání se stalo inspirací pro její knížku Češtinářky. Už název prozrazuje, že dílo bude přínosné přednostně pro člověka znalého učitelského prostředí, konkrétně pro češtináře, případně knihomoly a čtenáře orientující se v klasické a současné literatuře.

Hlavní hrdinka románu Tereza Trhlíková je rozvedená žena se dvěma dětmi, profesí učitelka češtiny na gymnáziu. Moc by chtěla učit tak, jak velí její srdce. Představa, že po pádu komunismu to bude možné, a nekompromisní realita se ale střetávají v ukrutném a nikdy nekončícím boji. Čelit byrokracii, vejít se do požadavků ambiciózního ředitele a nároků na státní maturitu s tímto přáním úplně nekoresponduje. 

Komunisti nám kontrolovali obsah, ale v tom zbytku jsme byli svými pány. Dřív vládla ideologie, teď nám předepisujou formu. (…) Učitelům se nevěří. Ten základní vztah důvěry nahradila kupa lejster.

(VALÍKOVÁ, Veronika. Češtinářky. Praha: Motto. 2022. ISBN 978-80-267-2327-1. s 163–164.)

Naštěstí má Tereza několik zapálených studentů, kteří ji drží nad vodou, a také Čaroděje... Postava Čaroděje je zpočátku tajemná, vzbuzuje zvědavost a nabízí rozličné představy. Poznání, kdo je Čaroděj, může způsobit úsměv, ale také zklamání. Každopádně je to právě Čaroděj, kdo dokáže Terezu vyslyšet a vrátit ji nohama na zem. Před ním se nemusí stydět plakat ani radovat. Kvůli němu jí stojí za to se pěkně obléct a těšit se na nadcházející den. A to je pro každého člověka nejdůležitější. 

Studenti  v této knize jsou snem každého učitele. Pozorní, sečtělí, naklonění diskusi, opravdoví, na nic si nehrají… Z vlastní zkušenosti vím, že je to na gymnáziu občas opravdu možné. A také z dřívější zkušenosti vím, že na jiném typu škol je tato představa naprosto idealistická a nenaplněná. Proto nejkrásnější prožitek z této knihy je vejít do třídy Terezy Trhlíkové (než jí ředitel výuku v maturitním ročníku zakáže) a diskutovat o literárních dílech, vcítit se do postav a žít s nimi jejich životy. Každá kapitola je totiž propojená s konkrétním literárním dílem. A právě tady dle mého názoru člověk neznalý konkrétního díla bude takzvaně plavat. 

Když septimáni potichu četli úryvky z Hemingwaye, ozývalo se kuckání, veselý šepot a potlačovaný smích.

Vždycky jsem vybírala šťavnaté pasáže. Henry ve Sbohem, armádo leží se zraněnou nohou v posteli, Catherine mu měří teplotu, k tomu ledovcový dialog, který odhaluje víc než nemocniční úkony.

(VALÍKOVÁ, Veronika. Češtinářky. Praha: Motto. 2022. ISBN 978-80-267-2327-1.  s. 75.)

Co je literární metoda ledovce? O čem pojednává Sbohem, armádo? A co se píše v oněch šťavnatých pasážích? Čtenář Hemingwaye a student gymnázia ví, ostatní musí dohledat nebo domyslet.

Povolání učitele a všeobecná lidová představa o něm souhlasí asi v 1 %, a tím jsou prázdniny. Ani ty však nejsou výhodou, neboť si dospělý člověk nemůže vzít volno tehdy, kdy potřebuje nebo chce, ale kdy je mu to nařízeno. Zbytek je bez vlastního nebo přímo zprostředkovaného zážitku téměř nemožný uchopit. O to víc je silný prožitek z knihy, když čtenář Tereze rozumí až do morku kostí.

Veronika Valíková prostřednictvím Terezy v díle Češtinářky prezentuje svou lásku k češtině a literatuře, ukazuje nesmírný přehled a hluboký vhled do děl světové literatury, sdílí své zážitky, ale především zoufale volá po potřebě změny systému a svržení diktátu vytvořeného jistým Stamatem. Dílo také zrcadlí degradaci maturity z češtiny na státní paskvil v kontrastu s tvůrčími schopnostmi učitelů a originálním přístupem jednotlivých studentů.

Název: Čestinářky

Autor: Veronika Valíková

Nakladatelství: Motto

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2022

Vydání: 1.

Počet stran: 356

ISBN: 978-80-267-2327-1