Giacinta Carusová: Muž, který kradl rukopisy

Čtvrtý román této italské spisovatelky mne nezklamal. Předchozí dílo, které v Metafoře vyšlo s názvem Magický čtverec Albrechta Durera, bylo v něčem odlišné a v něčem velmi podobné. Styl Giacinty Carusové se nedá přehlédnout a opět vás dostane do rafinovaného světa nebezpečí, bizarně reálných příběhů a tentokrát vás jako bonbonek zavede i do zvrácených sexuálních rájů…

V příběhu se prolínají dva děje. Lise Kingová žije v Londýně a zde se také odehrává celý příběh. Kupodivu tu nezažijete pošmourné a chladné anglické počasí, ale s Lisou prožijete zhruba týden, ve kterém budou panovat nesnesitelná vedra a poté ulevující déšť. Ovšem více než počasí bude zajímavý děj, který začíná ve chvíli, kdy Lise uvidí v novinách krátkou zprávu o smrti svého dávného přítele – Mase. Tajemného muže, kterého nenáviděla a který ji svým způsobem neuvěřitelně přitahoval… Max je mrtvý a ona u něj má starý dluh. Či spíše černou aktovku, ve které by měl být její rukopis, který jí ukradl. Setkává se s krásnou Jamaicou a společně se dávají do pátrání. Lise v průběhu tohoto týdne píše scénář, který se týká slavného automobilového závodníka třicátých let Achilla Varzi, jehož příběh je plný nevěry, lásky a drogové závislosti na morfiu. V druhé dějové lince vás tedy Lisa provede jeho pohnutým životem, tlakem slávy a závodů…

Jenže přibývají mrtví, o černou aktovku má zájem patrně i někdo další. Kdo to nakonec bude? To je otázka, na níž se odpověď dozvíte samozřejmě až na samém konci. Díky ději nemáte vůbec ponětí, kdo by to mohl být – ovšem, tentokrát to vyjde. Opravdu je pachatelem nakonec někdo, o kom byste si to ani náhodou nemysleli…

Nudí vás to? Vytrvejte…

Prvních několik stran je střídavě extrémně zajímavých nebo tak trochu bez šťávy, a tak jsem si asi v první čtvrtině knihy říkala, jak já tohle jenom dočtu? Ale věřila jsem autorce… a jejímu skvělému stylu. Maličké slabé místo bylo jen krátké, a tak mohu říci, že jsem zbytek celé knížky dočetla dnešního odpoledne na plný zátah. Nebylo zbytí – prostě bych nevydržela nevědět, cože se vlastně bude dít. Děj dostává úžasný spád a začíná se tu nejen detektivní zápletka v plné parádě, ale také vzrušující směs zážitků z prostředí sadomasochistického sexu, fetišistických zálib a „kreativního sexu“, jak toto vše nazval tajemný Max…

Autorka Giacinta Carusová se narodila v roce 1958 v Itálii  a žije nedaleko Říma, vystudovala novinářskou profesi, ale usoudila, že psát články je příliš málo, a vrhla se na delší texty, tedy na romány. Zahrada pozemských rozkoší, Rembrantův trojúhelník a Magický čtverec Albrechta Durera byla tři její díla, která sklidila zasloužený úspěch. Autorka v nich skvěle kombinuje historická fakta, smyšlenky, detektivní zápletky a temná tajemství. V tomto případě vycházela autorka z knihy Una curva Coca (Slepá zatáčka), z níž čerpala informace o Achillu Varzim, hlavním hrdinovi scénáře Lisy Kingové.

Tato kniha není příliš rozsáhlá, román má „pouhých“ 137 stran, ale je bravurně sestaven, má napětí a neustálé odhalování překvapivých skutečností a láká také doteky „neobvyklých sexuálních témat“. 

Knihu Muž, který kradl rukopisy vydalo nakladatelství Metafora.