Zlé laně odcházejí k ránu

Když se vysloví jméno Jana Skácela, mnozí z nás si okamžitě vybaví reklamní klip doprovázený právě jednou jeho básní, kterou zhudebnil a nazpíval Jiří Pavlica se skupinou Hradišťan. Modlitba za vodu se tak stala nejznámějším textem našeho moravského básníka, ale jeho básnické dílo je mnohem obsáhlejší. To si uvědomilo i nakladatelství Dokořán a vydalo roku 2007 ve své edici Mocca výbor Skácelových básní pod názvem Zlé laně odcházejí k ránu.

Na podzim loňského roku uběhlo právě 20 let od úmrtí jednoho z nejzásadnějších básníků české tvorby 20. století. Neměli bychom však ani zapomenout, že Jan Skácel patřil i mezi výborné fejetonisty a novináře. Od roku 1963 až do začátku normalizace úspěšně vedl časopis Host do domu, který poté přestal vycházet stejně jako básně Jana Skácela. Dále jsme pak mohli jeho básně číst buď v samizdatu a nebo vycházely v exilových nakladatelstvích.

V útlé sbírce Zlé laně odcházejí k ránu, která se mi do rukou dostala teprve nedávno, můžeme najít některé z nejhezčích básní jeho sbírek, jako např. Co zbylo z anděla, Kolik příležitostí má růže nebo Smuténka. Básně jsou doprovázeny jednoduchými a zároveň působivými ilustracemi Jiřího Vovese vystihující tak svou podstatou Skácelovu lyriku.

A čím je Skácelova poezie tedy tak nezaměnitelná a nezapomenutelná? Především a nejprve bychom se měli zmínit o autorově citlivosti a jemnosti. Skácel k sobě řadí slova jemně jedno vedle druhého, které plynou lehce jako ona voda. Zároveň však umí i přímo a skoro snad i krutě zasáhnout do nejcitlivějšího místa každého z nás. Vybírá si jedinečnou, citlivou a pro nás samotné těžce zachytitelnou situaci a tu proměňuje svým úsporným a přesným jazykem v jedinečný zážitek.

Neměli bychom ani opomenout Skácelův důraz na morální rozměr každého lidského života, hledání hodnot, které vychází z ovlivnění lidovou a formálně prostou poezií. Tvarová jednoduchost tak ještě více umocňuje výběr jazyka, metafor a celkové atmosféry.

Co dodat více? Neváhejte, otevřte tuto malinkou knížečku a nechte svoji duši unášet na vlnách melodičnosti a nevšední poetičnosti.


Ukázka:

Chci to slyšet

Na dně každé písně,
i té nejsmutnější,
na dně každé sklénky
něco tiše cinká.

Někdy víc
A jindy jenom málo.

Chci to slyšet.
Bůhví co mne nutí,
Ale musím čekat na cinknutí,
Jinak by se moje srdce bálo.


Sbírku Zlé laně odcházejí k ránu vydalo nakladatelství Dokořán