Ticho jako balzám pro duši

Myšlenky v této knize shromážděné mají zvláštní cíl. Umlčet okolní svět a ponořit čtenáře do sebe, poskytnout mu potřebný klid a umožnit, aby naslouchal svému vnitřnímu hlasu. Gibrán, Talmud, Bible a Aristoteles pohromadě? V této knize to dává smysl.

Ke knize mne přivedla zvědavost a také bolest z „mého“ ticha. Rozhodla jsem se tohle slovní „vzduchoprázdno“ prozkoumat z více stran. V knížce se prolínají myšlenky nové, myšlenky stovky let staré, myšlenky různých filozofických směrů a náboženství. Oceňuji tuto různorodost, která umožnila mým myšlenkám volně proudit. Čtení mi chvilkami připomínalo kousnutí do čerstvého granátového jablka. První dva hlty jsou hořké, pak se rozlije na jazyku mámivá sladkokyselá chuť. V tomto případě chuť poznání, že bolest je normální součástí ticha, je zdravá.

Plodnost ticha je zpočátku vykoupena utrpením ega. Bez bolesti bychom nemohli volně dýchat. Všichni můžeme volit. Můžeme křičet, i když mlčíme, a můžeme laskat druhé několika málo dobře volenými slovy… nebo můžeme sypat slova jako koza bobky… Řecké sudičky Moiry, nám každému tkají zvláštní směsici tužeb a momentů, jen někteří zůstanou těmi kozami celý život.

Ráda bych, aby takových knížek vycházelo více a abychom jim my, čtenáři, dopřávali více sluchu. Podle mayského kalendáře se nacházíme v období, kdy je naší otázkou etika. Etický přístup k lidem, přírodě, zemi. Ať už tomu věříme, či ne, musíme se sami ponořit do sebe, hledat chyby u sebe. Snažit se změnit sebe, abychom mohli změnit věci okolo nás. Kam nás může zavést cesta, po které kráčí mnoho z nás, když obviňujeme z našeho neúspěchu druhé? Tato cesta vede směrem k neštěstí. A každého, kdo se proviní na druhém, dříve nebo později dostihne trest – nicotná existence, prázdnota. Může být tohle peklo? Přání a aspirace se liší, bytost od bytosti, ale duševní vakuum může být oním pomyslným peklem. Kdo tvrdí, že musíme čekat až na „průchod tunelem“? Někdo dostává v životě jednu facku za druhou, ale bere to jako výzvu, někdo dostane kopanec jednou a zahořkne. A stane se z něj hrčící kolovrátek, který přede nit utrpení, nespravedlnosti a závisti.

Co tím Exupéry myslel – hvězdy? Ne, myslím, že to zářilo jeho srdce. Tuto knížku si dávám do své knihovny na čestné místo, určitě se k ní vrátím. Mlčení tak pro mne dostalo nový rozměr. Už se ho nebojím. A vy?