Tráva, trip, perník, háčko – seznamte se

Dílo Toxický squat nás vtahuje do bilancí pochybností mezi drogami a obyčejným životem. Čtenář si uvědomí, jak malá hranice mezi těmito světy existuje! Stačí jen malý krůček, malé pokušení…. a jsme za hranicí něčeho, co jsme předpokládali, že nikdy neokusíme, protože je to velice špatné.

Poutavý příběh vyprávěný ich-formou nás, jak už bylo řečeno, vtahuje do společnosti drog, feten, squatů, na okraj společnosti, ale také do světa věrného přátelství, pevného sesterského pouta a rodičovské lásky. Můžeme si myslet, že se nás toto téma netýká, ale autorka knihy nám nenásilným způsobem vysvětluje, že opak je pravdou. Hlavní hrdinka se potýká se sevřením drog, zmítá se v pokušení „brát, či nechat být“. Ukazuje nám stinnou stránku drog, ale i tu, při které se otevírá nový svět – ten opravdový, barevný. Drogy nám mnoho dávají, ale za ten „dar“ si něco berou. A je to náš život. Uzobávají si ho nejprve po kouscích potom po celých hrstech, až z nás zbude jen pouhý stín. To všechno pociťují hlavní hrdinové knihy – Jablíčko, Nanie, Kocour, Žora… a další obyvatelé squatů.

Důležitou součástí textu jsou především myšlenky vypravěčky. Zaujímají většinu textu oproti přímé řeči. Využívá přenášení pojmenování, jak můžete vidět na této ukázce: V životě je to jako s autobusem… Lidi se do něj nehorázně cpou, aby ukořistili ty nejlepší místa a mohli si pohodlně sednout… Ale mně nezáleží na tom, jestli budu sedět… Já se tam chci hlavně dostat! Jablíčko (vypravěčka) nás seznamuje s životem ve squatu a s životem mimo něj. Popisuje nám, jaké to je být feťákem, jak se na takového člověka dívají ostatní lidé a především rodiče. Čtenář díky poutavému ději může získat mnoho poznatků a možná změní svůj názor vůči lidem z této komunity. Jedná se o naturalistický román z prostředí drog, poukazující na pocity méněcennosti, zmaru a hnusu. Objevuje se zde výchovná funkce, a to především v oblasti přátelství a vzájemné soudržnosti. Estetická funkce je zde taktéž zřejmá, ať už je pozitivní (štěstí z návratu domů), či negativní (zlost k náklonnosti k drogám), a čtenářem je vnímána podstatně nejvíce ze všech funkcí.

Spád děje je souvislý a linie příběhu na sebe chronologicky, v tomto případě časově, navazuje. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny nadpisy. V některých částech se objevují básně a myšlenky hrdinky Jablíčka, taktéž dopisy psané Žorou nebo Natálií jsou vyznačeny rozdílným písmem. Autorka používá (a to především ze začátku) kráká souvětí. Co může na textu vadit, jsou výrazy z obecné češtiny použité ve vyprávění, vůbec by totiž nebyly potřeba: bejt pěkně nasranej, polomrtvýho, se cejtím apod. Vyskytují se i v přímé řeči, ale to dodává dialogu jistou věrohodnost mluvy mládeže.

Jednoduchý, ale přitom nápaditý obal knihy může zaujmout kresbou lebky, která naznačuje něco vysoce toxického. S názvem knihy i s jejím tématem drog úzce souvisí. Obálku navrhl Ivan Brůha, který vytvořil i obálky knih Pokání, Mágové a další.

Kniha udělá velký dojem na teenagery, ale i na ostatní čtenáře, kteří se chtějí zasvětit do podstaty drog a nebojí se zjistit, že drogy nejsou jen v televizi.


Knihu Toxický squat vydalo Nakladatelství XYZ