Jsem malíř smutnej…
- Recenze
- Vytvořeno 3. 3. 2010 1:00
- Autor: Hana Horáková
Kniha je rozdělená do tří částí: Marie, Toyen a Federic, každá z nich se ještě dělí na jednotlivé kapitoly. Co může čtenáře zaujmout, je zvláštní pojetí vypravěče. Setkáváme se zde se dvěma typy vypravěče – s tzv. vševědoucím vypravěčem, který vypráví příběh o Toyen (v přítomném čase). A s vypravěčem, který je účastníkem děje. V tomto případě se jedná o starou dámu Toyen, která vypravuje celý příběh, doplňuje jej a rozšiřuje. Zároveň protíná minulost (vzpomínky) s přítomností (stará dáma, o kterou se momentálně stará pečovatelská služba). „Mám mu svěřit, že chci psát vzpomínky? Potřebuji čas na rozmyšlenou. Sedám si proto ke stolu a srkám pár lžic polévky.“ (Kučík, V. Barvy slečny Toyen. Praha: Nakladatelství XYZ, 2008, s. 12–13)
Jedná se tedy o memoárový román, jehož motivem je život Manky Čermínové, později malířky Toyen. Děj románu začíná přirozeným počátkem, kdy se setkáváme s malou Mankou Čermínovou, která bydlí na chudší straně Karlínské ulice a má obrovské cítění a talent pro malování. Díky jejímu vytrvání a jasnému cíli tvořit se z ní postupně stává neobyčejná malířka, které se zalíbí bohémská Paříž. Vladislav Kučík se v příběhu nezaobírá její tvorbou, spíše popisuje její vnitřní cítění, vnímání okolí a reakce na něj.
Mezi hlavní postavy, se kterými se v knize setkáváme, patří například pan Novák, jenž malířku jakoby objevil. V pozdějším ději příběhu se čtenář seznámí s dalšími postavami, jako jsou například Jindřich Štýrský, který je Mančin věrný přítel, dále s Federicem – pařížským umělcem, Jindřichem Heislerem a Aničkou, která sdílí s Toyen velmi intimní vztah. Do děje nenápadně vstupují další známé osobnosti, se kterými se Toyen znala a které autor nepřímo pojmenovává. Mezi ně patří třeba Jaroslav Seifert, samozřejmě Jindřich Štýrský či Jindřich Heisler. Autor je inspirován skutečnými událostmi v období Rakousko-Uherska, první republiky, protektorátu a doplňuje je o smyšlený příběh. „Ne, o tyto věci se nestarala. Chtěla malovat, užívat života. Slyšela o zatýkání v Praze, o mrtvých, byla přece válka.“ (Kučík, V. Barvy slečny Toyen. Praha: Nakladatelství XYZ, 2008, s. 252)
Obálka knihy byla vytvořena Petrem Faltusem – ilustrátorem a malířem, který využívá různé techniky (perokresbu, olejomalbu a další). Obálka je vytvořena pastely, tvoří příjemnou, ač neobvyklou směsici barev – růžová se zelenou, které zaujímají větší rozsah. (Osobně mi barvy připomínají Toyen: růžová její ženskost a zelená její neutralitu. Tmavé kruhovité skvrny – originalitu, přímost ve vyjádření). Celkově ilustrace působí klidným až „nasládlým“ dojmem.
Kniha Barvy slečny Toyen se bude líbit příznivcům dvacátého století. Stoupencům bohémského života, Prahy, Paříže a svobodného vyjádření. „Červené víno se pilo po litrech, vonělo, chutnalo, barvilo. Duši, srdce, svobodu.“
Můj život.
Stál za něco? Vzpomínky na něj. Jsou k něčemu? A jaké vzpomínky vlastně, když už neudržím štětec, když jsem svoji malířskou paletu kamsi zastrčila? Co ještě zbývá?
Fantazie?
Sny?
Určitě mi zbylo jméno – Marie, Manka, Toyen.
Knihu Barvy slečny Toyen vydalo Nakladatelství XYZ
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...