Haškovy Povídky

Jaroslav Hašek vedl zajímavý a poněkud neklidný život – alkohol, tuláctví, bohémství. Dokonce se na krátkou dobu dostal do vězení za svoji anarchistickou činnost. Po vypuknutí války narukoval na frontu, kde se nechal zajmout, a následně vstoupil do československých legií. Všechna jeho dobrodružství mu možná byla inspirací pro jeho nesmrtelná díla, která se nám nyní znovu dostávají do rukou.

Spolu s Humoreskami Jaroslava Haška nám vydavatelství Fragment přináší i druhou sbírku příběhů od stejného autora s výstižným názvem Povídky. V malé sto deseti stránkové knížce v elegantním a na pohled příjemném přebalu najdeme dvacet krátkých povídek, ve kterých se znovu vrátíme k jedinečnému a neopakovatelnému humoru tohoto pražského rodáka.

Všechny povídky jsou doprovázeny klasickými ilustracemi Josefa Lady, které potěší každé oko a vtáhnou vás do příběhu ještě předtím, než začnete číst.

Můžete se těšit na skvosty, jako jsou Aféra s křečkem, Hodina pravopisu, Na výstavě psů, O domýšlivém kocourku Bobešovi, Objevení severní točny, Osudy pana Hurta, Dědictví po Františku Šafránkovi, Malý kouzelník, Běh života, Román novofoundláka Oglu či Vojenský pes pana hejtmana.

Přečteme si zajímavý a zamyšlení hodný příběh o tom, jak se Baluška naučil lhát, seznámíme se s představou, jakou má o pomstě dědeček Karel Marek, a dozvíme se, proč je pan Vačkář, majitel obchodu se střižním zbožím, přesvědčen o tom, že pravda a spravedlnost nakonec vždy musí zvítězit.

Se spisovatelem se vrátíme i do školních lavic a na chvíli se přeneseme do neobyčejně obyčejné třídy, kde se konají spiritistické seance, pak se podíváme, jak dopadl školní výlet třídy sekundy s profesorem Hamouzem, a také se staneme svědky trochu nepovedené terciánské vzpoury.

Autor ve svých příbězích pomocí ironie a satiry popisuje řád světa. Chce, abychom si sami uvědomili, že hodně z nás, pokud ne každý, se také dostává do podobných situací jako hrdinové či padouši jeho knížky. Pomocí přehánění a zveličování se nám snaží ukázat, že pokud bychom se při řešení problémů dokázali smát stejně jako autor, možná by byl svět o trochu lepším místem.

Mezi dvacítkou povídek najdeme hodně takových, v nichž Hašek popisuje a ironizuje lidské slabosti prostřednictvím zvířecího světa. Seznámíme se s křečkem, psi, kočkou… Jejich vlastnosti a způsob jednání v sobě reflektuje nedostatky, kterými trpí většina obyvatel naší malé planety. Samolibost, přetvářka, pomlouvání…

Často se vrací i do dětských let a snaží se dívat na věci kolem sebe dětskýma očima. Očima, které vidí věci možná trochu naivně, ale na druhou stranu častokrát víc pravdivě než mnozí dospělí. Přes názory dětí se tak dozvíme, co je v životě skutečně důležité, a zavzpomínáme si na pomalé a často i bolestivé dospívání.

Jako jediné negativum spojené z knihou bych viděl povídku Vařím si vejce na měkko a humoresku Jak jsem si přišíval knoflík ke kalhotám (uveřejněné v Humoreskách), které jsou kopií jedna druhé. Těžko říct, která vznikla dřív a která se jen opičila a přiživila na již vzniklé povídce. A tak čitatel, který dostane do rukou obě knihy, si užije jenom jeden z těchto příběhů, protože ve druhém se přesně opakuje styl psaní, použité vtipy i výstavba děje.

Avšak takovému velikánu, jako byl Hašek, to můžeme odpustit a s vervou se pustit do čtení jeho díla.


Povídky Jaroslava Haška vydalo nakladatelství Fragment