Kate Atkinsonová – V zákulisí muzea

Poměrně pozdní prvotina britské autorky Kate Atkinsonové (1951) byla na ostrovech vydána v půli devadesátých let. Záhy se jí dostalo několika literárních ocenění a byla přeložena do řady jazyků. Nedávno se díky Daně Vlčkové s touto knihou mohli setkat i čeští čtenáři.

Přehlédněme drobné překladatelské mouchy (neobratnosti při převodu některých frazeologických výrazů a nepříliš citlivé ,,kopírování“ pro češtinu netypického slovosledu) a zaměřme se na příběh samotný. Prakticky od prvních vteřin (viz ukázka) sledujeme život hlavní hrdinky Ruby, která je zároveň jedinou vypravěčkou. Už od této chvíle cítíme, že nad jejími kroky nebude svítit zrovna šťastná hvězda a že ji v životě čeká především boj. Kupodivu největší sváry a strkanice podstoupí se svými nejbližšími příbuznými. Zejména její matka Bunty rozhodně není příkladnou a starostlivou ,,maminkou“ – chová se nedospěle, několikrát uteče z domova a podvádí svého manžela (stejně jako on ji). S její emocionalitou je to jako na kolotoči, chvíli je netečná a chvíli všetečná. Jak se dozvídáme z druhé roviny vyprávění, která se obrací do minulosti a v Rubyiných úvahách rozpracovává peripetie předků, nejsou tyto symptomy v její rodině ničím netypickým.

Kromě vrtošivé matky jsou v Rubyině dospívání neodmyslitelnými společnicemi její sestry Gillian a Patricie. Dívky si jsou spíše vzdálené, a tak i vůči nim se Ruby vymezuje. Sarkasticky komentuje téměř veškeré jejich počínání, mnohé poznámky jsou ,,pubertálně“ pronášeny stranou a tudíž je má šanci zachytit pouze čtenář. V tom spočívá celá metoda podávání historie jedné obyčejné britské rodiny – nic převratného, nic historického se neděje, nicméně každá událost má v očích dorůstající hrdinky mamutí rozměry.

Jak jsem již naznačil, Kate Atkinsonová se soustředí především na ženy. Na rozdíl od mužských postav jsou její hrdinky mnohem propracovanější a je znát, že jim autorka do posledka rozumí. (Ostatně i ve své dramatické prvotině s názvem Abandontment, jež byla před nedávnem uváděna v Národním divadle moravskoslezském pod titulem Ostatní světy, dominuji ženské charaktery.) Dokáže pochopit a v textu zprostředkovat ženskou psychiku do nejmenších nuancí a nejtajnějších zákrutů.

Velice plodným je i nápad podávat výjevy zpod pokličky jedné domácnosti na pozadí reálných historických událostí. Největší plochu románu pokrývají léta Rubyina dětství a dospívání – 50. a 60. léta 20. století, v nichž na jakoby mimochodem zapnuté televizi v obývacím pokoji (tyto scény v románu opravdu nalezneme) zaslechneme zmínky o korunovaci královny Alžběty II., vítězství anglických fotbalistů na mistrovství světa, válce Británie s Argentinou o Falklandy a mnohé další.

Metaforický název románu V zákulisí muzea (Behind the Scenes at the Museum) lze vykládat jako jakýsi pohled do prostor, které sice nejsou tolik naaranžované a nablýskané, ale přesto si zaslouží být součástí naší paměti. Neutěšený život Ruby Lennoxové a její rodiny se sice podobá miliónům ostatním a de facto není o nic zajímavější, ale snad právě pro tuto univerzalitu jednoho lidského příběhu si citlivá kniha Kate Atkinsonové pozornost zaslouží.

Ukázka:
1951, Početí
Jsem! K mému početí dochází za půlnočního odbíjení hodin, které sem doléhá z poličky nad krbem v pokoji za předsíní. Hodiny kdysi patřily prababičce (jmenovala se Alice) a můj vstup do světa odpočítávají právě jejich unavené údery. Počátek mé existence vymezí jejich první a poslední úder, kdy se otec skulí z matky a po pěti půllitrech nejlepšího bitteru Johna Smithe, které vypil U Džbánu se svými kámoši Walterem a Bernardem Bellingem, upadne do bezesného spánku. V okamžiku, ve kterém z ničeho došlo k mému bytí, předstírala matka, že spí – v takových chvílích to dělávala často. Můj otec má však tvrdou náturu a ani to s ním nehnulo.

Román V zákulisí muzea vydalo nakladatelství Argo