Paul Doherty: Smrt skrývá tvář

Ocitněme se společně s Claudií, hlavní hrdinkou tohoto příběhu, v Římě v roce 314 po Kristu… bude to bezesporu setkání velmi zajímavé… Autor Paul Doherty je jedním z nejúspěšnějších spisovatelů románů s historickým podtextem. Snad proto, že sám studoval historii na univerzitách v Liverpoolu a Oxfordu, kde získal doktorát za studie o Eduardu II. a královně Isabele… Nechme ale Paula Dohertyho chvíli s jeho rodinou v klidu poblíž Eppingu Forestu, kde žijí… a pojďme se podívat na toto jeho skvělé dílko blíže.

Soupis postav pomáhá, ale potřebovat ho nejspíš nebudete

Vlastně jsem na něm nenašla jedinou chybičku, snad jen… je to čtení pro chvíle absolutního klidu, na čtivo se musíte soustředit, protože se tu pohybuje celkem dost postav, navíc s prapodivnými historickými jmény, typicky římskými – Licinius, Frontinus, Julius Philippus, Prosím, Kerberos… a hlavně Nefandus. Pod tímto jménem se totiž skrývá sériový vrah prostitutek v římských špinavých uličkách. Zkraje knihy najdete „Hlavní  postavy příběhu“, což je krátký soupis všech osob, které se v příběhu vyskytují. Zatápete-li, můžete se snadno opět uvést do obrazu.

Ale nakonec jsem tuto pomůcku ani nepotřebovala, příběh se vyvíjel poměrně pomalu, splýval v jediný krásný obraz a film mi běžel před očima. Postavy nejsou nijak matoucí, dá se v nich velmi dobře zorientovat a postupně se s nimi seznámit.

Krutost v ryzí podobě?

Co však autor umí dokonale, je vykreslit dokonalost tehdejší doby. Jako by tenkrát opravdu žil a vše viděl, cítil, prožíval. Nejvíce mi vystupují před očima voňavé zahrady římských vil, špinavé a močí páchnoucí uličky, ve kterých hledaly lehké děvy své zákazníky, tma, louče, kouř z grilovaného masa, vařených kuřat a různých omáček, vůně vína, hukot na římských náměstích, kde se ve dne za pražícího slunce v okolí bílých budov scházeli kramáři, prodejci, holiči…

Claudia a Murranus, neteř majitele krčmy „U oslic“ a bývalý gladiátor, se vydávají po stopách nejen Nefanda, tajemného vraha, ale cestou rozkrývají i další tajemství a záhady. Z děje opravdu nemá cenu nic prozrazovat, snad jen to, že tu jde o další životy a o krev, rozpáraná břicha, useknuté hlavy, ukřižování, budou tu i staré opuchlé mrtvoly, požáry a není to jen o idylce a voňavých římských zahradách. Krutost a bezcennost lidského života se tu ukazuje v syrové podobě a je to další výrazná část celé knihy.

Trochu krvák, trochu psychologický rozbor postav, trochu detektivní zápletka, špetka milostných zápletek – zdá se, že je tu od každého něco.

Nemůžu nic jiného, než vám směle doporučit tuto cestu sugestivně popsaným Římem, cestu za hrůzným zabijákem lehkých žen, a nejen jich, jak se dozvíte později. Je tu tedy jedna hlavní dějová linka, ale po okrajích jich probíhá více, kupodivu se jen lehce kříží a v celkovém ději nikterak neruší a jsou také velmi výrazné.

Úplně na závěr se vracím k názvu knihy – Smrt skrývá tvář. Víte, po přečtení tohoto jedinečného románu se zvláštní a dýchající atmosférou mi tento název připadá příliš obyčejný, všeobecný…

Román Smrt skrývá tvář vydalo nakladatelství Metafora