Poslední kniha Ivy Hercíkové

Recenze

Vytvořeno 31. 3. 2010 2:00

Autor: Hana Masaříková

Humorná i smutná, satirická i dojemná. Taková je posmrtně vydaná autobiografická kniha Dám si to ještě jednou aneb Indolúna, kterou psala Iva Hercíková v době, kdy bojovala s následky vážné choroby.

Autorka ve své knize velmi otevřeně vypráví o posledním období života, o tom, jaké to je potýkat se s následky mozkové příhody i s depresivními stavy, které neustále provázely její proces uzdravování a které ji nakonec dohnaly k sebevraždě. Autorka zde s jemným a laskavým humorem popisuje každodenní zápas s Příhodou, každodenní úsilí dát věcem smysl, perspektivu a především naději.

Iva Hercíková se zde také vyznává z lásky k manželovi, kniha je zároveň jakýmsi dopisem na rozloučenou muži Františkovi, kterému byla nepochybně i nevěrná, ale přesto v něm nacházela oporu. Nejedná se tu ovšem o zveřejňování osobní korespondence, protože kniha spíše otevírá dveře do literární než do soukromé dílny.

Dám si to ještě jednou aneb Indolúna je také vzpomínkou na pobyt v Americe. V 80. letech Eva Hercíková s manželem emigrovala do Německa, odkud se o rok později přesunuli do Spojených států. Zde se usadili nejdříve na Floridě, poté se přestěhovali na newyorský Manhattan. Přesto se Iva Hercíková nikdy nezřekla českého občanství. Po sametové revoluci částečně pobývala v Praze, ale až v roce 2000 se natrvalo vrátila do rodné země.

Ačkoli autorka ve svých dílech mistrně vládne rodným jazykem, v této knize najdeme gramatické i jazykové chyby. Text Ivy Hercíkové byl záměrně vydán bez redakčních a jazykových úprav, vyšel v podobě, v jaké ho autorka zanechala – nehotový a „nevyčištěný“. Dokládá, jak autorka zápasila s Příhodou, jak jí selhávala a zase se opětně vracela paměť a spisovatelské umění.

Kniha je svědectvím boje člověka s tvrdou realitou, je snahou vrátit věci vyprávěním a psaním zpět do normálu. Ačkoli jde po stránce literární o zápas vítězný, v osobním životě o zápas prohraný. Autorka neměla sílu bojovat s Příhodou a zvolila dobrovolný odchod ze světa. Přesto po sobě zanechala literární odkaz nebývalé kvality.

Ukázka z knihy:
„František je anděl, ale někdy má jedno křídlo trochu nalomené jako mražené kuře, plandá mu. Hlavně potom, když je vzteklý. Vzteklost teď dovede víc ovládat, ale stále to ještě není dokonalé. Dokonalého bych se ho bála. Máme jednoho společného přítele a ten, když se rozčílil, uvolňoval se bitím hlavy (vlastní) do radiátoru ústředního topení. Měl na lebce hrboly. Také vyhodil z okna čtvrtého patra záchodovou mísu, kterou předtím urval. Pak manželka otěhotněla a změnil se v beránka.“


Knihu Dám si to ještě jednou aneb Indolúna vydalo nakladatelství Motto