Himmlers Hirn heisst Heydrich

Recenze

Vytvořeno 9. 3. 2011 1:00

Autor: Martin Dolejský

Himmlers Hirn heisst Heydrich, tak zní celý název knihy francouzského spisovatele Laurenta Bineta. Přeloženo do češtiny: Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Ani tento název však čtenáři nic neřekne. Kniha, za níž autor ve Francii obdržel Goncourtovu cenu, vychází pod názvem HhhH v nakladatelství Argo.

Těžko říct, kdo je hlavní postavou této knihy. Je to Reinhard Hendrich, nebo Jozef Gabčík a Jan Kubiš? Oběť na jedné straně a vrazi na straně druhé. Ale k této, pro Německo tragické události se dostáváme až ke konci příběhu. Dozvíme se ale téměř vše o Reinhardu Heydrichovi. Tento muž je již od dětství popisován jako v kolektivu neoblíbený a přehlížený. Dokonce si vykoleduje přezdívku Koza. Následuje krátká kariéra u námořnictva, ze kterého je vyhozen kvůli menší aférce.

Vše se začíná obracet po jeho sňatku s Linou. Jeho hvězda stoupá a postupem času se Heydrich stává jedním z nejmocnějších mužů Třetí říše. Ale není na něm nic sympatického. Už od začátku je popisován jako chladnokrevný a vypočítavý muž, který chce dosáhnout svého. Autor představuje i další významné muže, které nazývá dosti nevybíravě. Chamberlaina nazve řiťolezcem a státního prezidenta Háchu ušlápnutým pitomcem. Ten v příběhu sehraje roli velmi nešťastného muže, který jen plní rozkazy Němců. Můžeme se tedy ptát, jestli není autor v některých soudech příliš radikální.

Co se žánru týče, sám autor se v knize zmíní o tom, že píše infraromán. Ten je složen z 257 krátkých kapitol. Příběh je vyprávěn v ich-formě, ale i v er-formě. Časté jsou také vstupy autora do vyprávění, které jsou velmi přínosné. Dozvídáme se v nich totiž, jak psaní knihy začalo a jaká byla autorova motivace. V jeho vstupech je i mnoho zmínek o zajímavých knihách, filmech a výstavách, které si musel prohlédnout a prostudovat, aby mohl svůj infraromán napsat. Jestli ale čtenář očekává spoustu dat a encyklopedické výčty faktů, bude zklamán. Autor se drží reality, avšak nelpí na tom, aby za každou cenu poučoval a zahlcoval. A že jeho studium bylo pečlivé, o tom nás často přesvědčuje. Často se k některým scénám vrací a vysvětluje, že i takovou maličkost má ověřenou.

Příběh Heydricha a nacistických pohlavárů ale není jediným. Na scénu přichází Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Ten první je občan nově vzniklého Slovenského štátu a ten druhý pochází z Protektorátu Čechy a Morava. Oba dva ilegálně přejdou hranice a vstoupí v Polsku do československých jednotek. Dále putují do Francie, a když je i tato země poražena, tak do Anglie, kde se přihlásí do speciální skupiny. Až tady se pravděpodobně poznají. Jsou vybráni k náročnému úkolu. Jejich skupina se nazývá Anthropoid a vstoupí do dějin. To však mládenci ještě netuší. Následuje výsadek (mimochodem na nesprávném místě) a cesta do Prahy.

Svůj čin provedou v ulici V Holešovičkách 27. května 1942, a tím rozpoutají peklo. Atentátem kniha nekončí. Autor se věnuje dalšímu osudu zúčastněných. Bitva o kostel sv. Cyrila a Metoděje a trpký konec statečných odbojářů, osud udavače Karla Čurdy, který je za svůj podlý čin odměněn, avšak po válce spravedlivě potrestán. Čin by nemohl být vykonán bez hrdinství mnoha rodin, které napomáhaly odbojářům a v drtivé většině za to zaplatily životem. Autor jim v knize vzdává čest.

V Berlíně se ovšem obejde bez kulatých stolů a černé magie, vládne tu úřední nálada a Heydrich pečlivě sepisuje pokyny. Göring ho požádal, aby byly stručné a jasné. Druhého července 1941, tedy čtrnáct dní po vypuknutí Barbarossy, nechá velitele jednotek SS operujících za frontou obeslat tímto výnosem: Popraveni budou všichni funkcionáři Kominterny, straničtí funkcionáři, lidoví komisaři, Židé zastávající významné stranické a státní funkce a další radikální živly (sabotéři, propagandisté, partyzáni, vrazi a agitátoři).
(Laurent Binet: HhhH. Argo, Praha 2010, str 134 – 135.)


Knihu HhhH vydalo nakladatelství Argo