Eseje o věcech veřejných jsou dodnes nadčasovým čtením

Recenze

Vytvořeno 22. 3. 2011 1:00

Autor: Petra Šmejdová

V loňském roce vyšla nenápadná, přesto velmi pozoruhodná knížka, která shrnuje některé krátké texty, úvahy a polemiky vybraných britských a irských spisovatelů, kritiků a dramatiků. Eseje o věcech veřejných se s rozpětím čtyř století snaží přiblížit moudrost vlivných mužů, kteří se nebáli komentovat politiku, etiketu, kulturu a společenské dění ve své zemi.

Období přelomu 16. a 17. století představují hned dva autoři, z nichž bude většina čtenářů znát především Francise Bacona. Práci britského filozofa a státníka zastupují dvě stručné úvahy o původu a účinku ctižádosti a o studiu. Tím druhým tvůrcem je alžbětinský dramatik Thomas Dekker. Esej s názvem Jak se má elegán chovat v divadle je pouhým vzorkem jeho tvorby.

Pokud čekáte sofistikovaný popis dobové etikety, budete překvapeni. Dekker své rady pojal spíše jako parodii na slušné chování. Gentlemanům například doporučuje, aby na sebe upozornili velice netypickým chováním. Především by měli během představení vyrušovat a před koncem znechuceně odejít. Míra úspěchu pak odpovídá počtu dalších diváků, kteří se jeho odchodem nechají strhnout.

Jonathann Swift, autor slavných Gulliverových cest, zašel na počátku 18. století se svými úvahami ještě dál. Úvaha s názvem Skromný návrh se dá s jistotou označit za článek s největším počtem pomyslných nej (např. nejodvážnější, nejradikálnější). Ačkoli se tato polemika tváří celkem nevinně, budete překvapeni její až děsivou otevřeností. Swift zde přichází s návrhem, jak řešit rostoucí počet žebráků, chudých lidí a především jejich dětí. Skoro sto tisíc dětí doporučuje ponechat, jak se říká, na maso. Uvádí, že dítě v období jednoho roku života rychle nabývá na váze, a proto má dobré maso.

Děsivě zní i jeho další slova:
Ti, kdo jsou nesmírně šetrní (a musím uznat, že doba to vyžaduje), mohou z vyvrženého dítěte stáhnout kůži, z níž budou po náležitém zpracování obdivuhodné rukavice pro dámy a letní holínky pro urozené pány.
(Swift J.: Skromný návrh.In: Eseje o věcech veřejných. Dybbuk: Praha 2010.)

William Butler Yeats a G. K. Chesterton patří k moderním autorům období přelomu 19. a 20. století. Irský básník a esejista Yeats se v textu Magie zaobírá vlastními zážitky s podivuhodnými jevy. Přemítá o možné existenci nevysvětlitelných událostí a schopností některých lidí. Britský spisovatel a autor společenských kritik G. K. Chesterton je v knize Eseje o věcech veřejných zastoupen více než desítkou krátkých humorných a výstižných úvah na různá témata. Zabývá se politikou, tyranstvím, spravedlností, ženami nebo vztahy mezi lidmi.

Chesterton se nevyhýbá ani takovým tématům, jakým je například ležení v posteli, k němuž dodává:
Mé varování zní: když už ležíte v posteli, dbejte o to, abyste to dělali bez sebemenšího důvodu nebo ospravedlnění. Samozřejmě že nemám na mysli vážně nemocné. Ale leží-li v posteli zdravý člověk, ať to dělá bez jakékoli záminky – pak také vstane zdravý. Dělá-li to z nějakých druhotných hygienických příčin, má-li k tomu nějaké vědecké vysvětlení, může klidně vstát jako hypochondr.
(Chesterton G. K.: O ležení v posteli. In: Eseje o věcech veřejných. Dybbuk: Praha 2010.)

Kniha Eseje o věcech veřejných je sbírkou úvah na vážná i nevážná témata života, společnosti a člověka samotného. Autoři své úvahy, doporučení a teoretická východiska čtenářům představují s humorem i vážnou tváří. Někteří z nich jsou hlasem doby, práce jiných patří k ojedinělým dílům dějin literatury. Jejich texty většinou vycházely v novinách a později je sami autoři zahrnuli do svých knih. Eseje o věcech veřejných obsahují na dvě desítky krátkých literárních útvarů všeho druhu, které jejich autoři psali s nejlepšími úmysly. Přesvědčte se, že i dnes nám mají angličtí gentlemani co říci.

Knihu Eseje o věcech veřejných vydalo nakladatelství Dybbuk