Hosté, odcházejte včas!

Recenze

Vytvořeno 24. 11. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Že host a ryba po třech dnech zapáchají, to vědí všichni. Popírat to mohou snad jen jedinci bez čichu či s velmi hypertrofovaným sociálním pudem, většiny populace se to však netýká. Mladý autor Jaroslav Balvín toto přísloví použil jako název své novely i přesto, že jeho hrdina Karel u svého kamaráda Milana nikdy tak dlouho nepobývá. O nesnesitelně dlouhý pobyt v novele Host a ryba tedy nejde, oč tedy?

O několik krátkých návštěv jednoho kamaráda u druhého a rozhovory, z nichž pomalu na povrch vyplývají útržky jejich života, které se zdají naprosto nepodstatné. V anotaci na zadní straně přebalu narazíme na  spojení „kamarádi dlouze diskutují“. Mohlo by ve čtenáři vyvolat dojem, že se můžeme těšit na hlubokou intelektuální rozmluvu, inspirativní v současném světě plytkých sloganů útočících ze sdělovacích prostředků. Možná trochu zarazí další informace, že hrdiny jsou šatnář a prodavač. Nic proti úrovni šatnářů a prodavačů, vždyť i ti si mohou po večerech čísti Vergilia v originále. Ale už po několika větách zjistíme, že řečení kamarádi bohapustě žvaní. Chvíle jim příjemně utíkají, stupiditu rozhovoru rozpouštějí v alkoholu a v pocitu sounáležitosti, který společné popíjení navozuje. Čtenář to vše musí vnímat za střízliva, milosrdné mrákoty způsobené mírnou otravou etylalkoholem mu zůstanou odepřeny.

Zatímco Angličané si libují v konverzačních tématech typu WWW (Weather, Women and Work), Češi se rádi baví o politice. Většinou nejde o pronikavé analýzy politické situace, ale o obecná prohlášení, že je všude „bordel“ a že bychom to šmahem všechno vyřešili. To vše za neartikulovaného přitakávaní stejně přiopilých spolustolovníků. Milan a Karel se k politické debatě také dostávají, i když jde spíš jen o proklamaci průměrného populistického mínění. Snad tuto snahu o vyjádření typické opilecké atmosféry nebudou mít čtenáři tendenci interpretovat jako autorovy politické názory.

Další oblastí, kam se Balvínovy postavy ve svých řečech dostávají, je umění. To je už ale na pováženou. Samo o sobě ne, opít se a popovídat si o umění není samo o sobě špatné, občas by to člověk udělal rád a znám lidi, reálné i fiktivní, kteří takto často činí. Ale dostáváme se k dalšímu tématu, a to jsou ženy – společné pro nás Čechy, zmíněné Angličany i nezmíněné muže všech národů i ras, pokud odečteme několik procent, které to vůbec nezajímá. Karel a Milan ale nemluví o ženách, mluví o sexu, pokud se o nějaké ženě či dívce zmíní, jde jen o prostředek sexuálního ukojení, o jakousi nádobu, stroj na rozkoš. Autor na scénu přivádí dva zoufale nevyzrálé muže, kteří, vzhledem k tomu, že je jim okolo třiceti, už svou šanci vyzrát pravděpodobně ztratili.

Osobně mi připadá spojení diskuzí o umění a ranně pubertálních hovorů o sexualitě nevěrohodné. Pravda, měl jsem na základní škole mírně retardovaného spolužáka, který se vyjadřoval o sexu podobným způsobem, ale ten zase nehovořil o umění. Vidím v tom spíš autorovu snahu o kontinualitu s předchozím dílem. Novela  Lásko, teď! (recenzi najdete zde) šokovala některé čtenáře otevřenými popisy sexuálního aktu, a ještě navíc se školačkami. O tom, že šokovala skutečně, svědčí některé recenze, které na ni nenechaly nit suchou, ne náhodou se jednalo o recenze z rukou žen. Něco podobného Jaroslav Balvín zkouší i v knize nové a předpokládám, že se to opět povede. Kdesi v koutku tuším, že na podobné infantilní oplzlé řeči lze v kamarádských hovorech občas narazit, osud mi však byl milostiv, že mě něčemu podobnému nevystavil. Nemohu však autorovi vytýkat to, co nemohu díky své neznalosti ověřit.

Host a ryba je psána téměř výhradně v přímé řeči. Připomíná divadelní hru, z níž se řízením náhody vytratily scénické poznámky. Jen zřídka zahlédneme krátkou větičku bez uvozovek. Taková forma je netradiční, určitě jde o zajímavý experiment. Hovory jsou monotónní, až na občasnou změnu tématu směrem k politice či umění se neustále stáčejí do bludného kruhu řečí o sexu, převážně se týkající nezvladatelné chuti souložit či snahám vzájemně si poměřovat velikost penisu. Celá kniha vlastně jen vyjadřuje beznadějnou prázdnotu dvou mužů, působících jako nejposlednější zoufalci.

Čtenář, konzumující text - jak už jsem řekl - za střízliva, se musí bezděky sám sebe ptát, zda nesklouzává v hovorech do podobných zbytečných a nicneříkajících projevů. Vidět sebe sama v podobném světle by bylo hodně frustrující. Závěrečný vzkaz je můj, ne autorův – hosté, odcházejte včas. Karel to také stihl.

Knihu Host a ryba vydalo nakladatelství Novela bohemica