Jiří Macoun se obával, že redaktorku Janu Semelkovou nebudou „Bagři“ bavit…

Rozhovory

Vytvořeno 5. 12. 2011 1:00

Autor: Jana Semelková

Bratři bagři – pohádky o strojích Jiřího Macouna, nad kterými jsme se virtuálně seznámili, právě míří ke čtenářům. A protože naše dopisování bylo velmi příjemné a práce nad rukopisem ještě příjemnější, rozhodli jsme se (byl to nápad Jiřího Macouna) představit vám knížku trošku netradičně – rozhovorem autora s redaktorkou a redaktorky s autorem. Dozvíte se, jak to všechno začalo… Kterak vše dopadlo, posuďte nad knihou, kterou ilustroval Lukáš Urbánek, sami.

JM: Téměř přesně před rokem jsem od Vás dostal mail, v kterém jste mě vybídla k napsání pohádek o mašinkách. Měly bavit děti i dospělé. Dodnes je pro mě záhadou, co Vás přimělo oslovit autora, o kterém se obecně nic neví, k tak jemné práci, jakou je vymýšlení pohádkových příběhů z dnešní doby?

JS: Líbily se mi Vaše komentáře na Čítárnách. Tak jsem se dostala k Vašim knížkám pro kluky. Bavilo mne je číst, i když jsou opravdu klukovské. Pan majitel nakladatelství XYZ si pak vzpomněl, že pro kluky je málo pohádek, které by je nenudily, že by chtěl „něco“ o mašinách – tak jsem zkusila oslovit autora, který umí o technice psát – a bylo.

JM: Obehrané mašinky jsem zavrhl a ve středu ráno jsem Vám poslal námět Bratři bagři. Celkem pět vět. V ten samý den v poledne se začala připravovat smlouva. V pátek byla podepsaná. Rozhodujete se vždycky obdobně střelhbitě?

JS: Ne, to opravdu ne. Takhle rychlé to většinou nebývá – ale námět na pohádky o bagrech mi přišel tak jedinečný, že přemluvit šéfa bylo snadné… Konečné slovo měl on! Možná i rozhodlo, že má doma malého synka, kterému chtěl číst příběhy techničtějšího rázu, možná už měl dost pohádek s vílami, princeznami a vodníky.

JM: Bleskově jste našla i ilustrátora. Vím, že podle ohlasů kluků i holek jsou obrázky tří bagrů od Lukáše Urbánka naprosto skvělé. Naznačte, jaká hnutí mysli Vás přiměla z profesionálního hlediska k této svrchovaně trefné volbě?

JS: Zase šlo o shodu náhod – pan Urbánek do nakladatelství poslal ukázku své tvorby. Když jsme s panem Tychtlem vybírali ilustrátora, přišla řeč i na něho. A protože mi k bagrům seděl a dokázala si představit dvě „klučičí“ duše (vás a Urbánka) nad bagry, předpověděla jsem, že ten a nikdo jiný. Pak jsem se otázala jeho, sešla se s ním, optala se Vás a klaplo to! Šťastná volba je vidět na knížce samotné.

JM: Osud zařídil, že jste se stala i redaktorkou Bratrů bagrů. Jako autora mě zajímá Váš první dojem zkušené redaktorky z textu.

JS: Nezklamal jste mne – vytříbený text s patřičnou dávkou techniky a přitom s jemnou lyrikou – nazvala bych ji technickou. Jediné, s čím byla potíž, byl minulý čas – bagři jsou bratři a jednají jako lidé, a proto jste je gramaticky zživotnil, ačkoliv jsou to stroje, ale byly tam i stroje nemoudré, mechanické a neživotné – tak to jste mi trošku zamotal hlavu, přiznám se. Uhlídat i-y bylo poněkud složitější, ale snad nám nic „neulítlo“.

JM:  Přeci jenom, bagry a stavební práce nejsou pro ženy tématem číslo jedna, která pohádka Vás oslovila víc než druhé, nachází-li se v knížce vůbec taková.

JS: Pohádky jsou velmi povedené a rozverné, ale favorita mám. Je to příběh o tom, jak si bratři bagři spletli protlak (stroj na prostrkávání rour pod silnice) s kečupem (mňamka) a museli pak omylem zakoupenou cisternu kečupu prodat ve své restauraci. Velmi mne pobavil jejich ekonomický záměr, i to, jak si s pomocí malého ochutnavače skvěle s problémem poradili. Navíc se jim podařilo potrestat „hladového“ obchodního manažera firmy vyrábějící kečup. Tady mne napadlo, že by se nám bratři hodili i ve vládě nebo aspoň ve státních podnicích!

JM: Děkuji za Vaše postřehy. Teď z jiného sudu. Jak se vede JaSu?

JS: Není vůbec zač, odpovídala jsem ráda, stejně jako jsem ráda redigovala Vaše pohádky. A k našemu novému nakladatelství – JaS je na začátku cesty a učí se chodit po cestičkách ke čtenářům. Zatím je to batole, které dává o sobě vědět, kde jen může. Během pár měsíců se mu podařilo představit čtenářům čtyři knížky – Fimbul Kateřiny Hejlové, Jedna vražda stačí Ivany Hutařové, Hafni! a jiné povídky Moniky Petrlové a Jak se zbavit Mstivý Soni Jiřího Holuba. Uvidím, zda v příštím roce dostanou první robátka sestřičky a bratříčky – náměty máme, autory také… teď jen najít své čtenáře…

Jiří Macoun sleduje bagry při práci

JS: A můžu se na něco zeptat já vás?

JM: Samo sebou. Jsem připraven popravdě odpovědět na veškeré otázky, nic nezamlčet a ani trochu nemlžit.

JS: Když jste se dozvěděl, že redakci má dělat žena, nebál jste se, že vám váš lyricko-technický styl pokazí?

JM: Vůbec ne. Dnešní velké holky létají do vesmíru a pilotují stíhačky, auta řídí z hlediska nehodovosti lépe než muži. Spíš ve mně hlodaly obavy, že Vás bagří příběhy prostě nebudou bavit.

JS: Což byla naprosto zbytečná obava! Když jsem vám poslala svá doporučení a opravy – naštvala jsem vás něčím ve smyslu – ta ženská hloupá to nepochopila – nebo jsem se většinou trefila správně? Ono opravdu není jednoduché, probrat se těmi stroji, když nevíte ani jak se jmenují, natož to, k čemu jsou dobré?

JM: Nenaštval, ale zpozorněl jsem. Podle redaktorského zásahu do textu jste nepochopila, jak pracuje skrejpr. Moje chyba. Činnost stroje jsem původně neobratně popsal. Důkladná předělávka dvou vět byla nutná. Teď každá maminka raz dva svému synovi či dceři vysvětlí, k čemu je takový skrejpr dobrý a jak pracuje. Knížka na vaše doporučení obsahuje i slovníček odborných pohádkových výrazů. Navíc v dnešní době lze skoro úplně všechno vygooglovat. Nácvik aktivního získávání informací dětem ukáže, že na počítači se nemusí hrát jen hry.

JS: Chtěl byste se kamarádit s takovými bagry, jaké jste v pohádkách představil?

JM: Vztah je jiný. Stvořil jsem je. Postava konstruktéra jen maskuje pravý stav věcí. Zhmotnil je ovšem pan Urbánek. Tři čtvrtiny roku jsem nemyslel na nic jiného než na bagrování. Jako mantru jsem si pořád dokola opakoval, bratři bagři, bratři bagři, bratři bagři…. a nápady v hlavě vyskakovaly. Tedy někdy.

JS: Jak vůbec holčičky na besedách reagují na VURA, SURA a MURA (tak se „kluci“ bagři jmenují)? Reakce mladých bagristů si představit umím, ale co holky? Nenudí se?

JM: Úvodní testování prvotního textu na dětech ve škole Matice školské v Č. Budějovicích a na prvňácích a druhácích v Prachaticích ukázalo, že bagři zaujali i holky. Dobrozdání dozírajících učitelek bylo výmluvné. „Kdyby je to nebavilo, tak byste viděl ten brajgl,“ odpověděly pedagožky na můj dotaz, jak hodnotí přístup holek k bagrům.

JS: V poslední pohádce se píše, že bagři dostanou sestřičku rolbičku – uvažujete o tom, že napíšete další pohádky s bagry a rolbou?

JM: Byl bych neprozíravý, kdybych si posledním příběhem nepootevřel vrátka k případnému pokračování. Druhý díl se tudíž možná bude jmenovat Bratři bagři v betonové říši. Prozraditelným rysem zápletky je cesta MURA, SURA a VURA za sestrou rolbou do hor. Laťku jsem si v první knize nastavil hodně vysoko, takže skládání nových příběhů je během na dlouhou trať. Přízně čtenářů si vážím nadevše. Nelze je zradit nastavovanou kaší. V knížce by neměly být komiksové vložky jako v právě vycházející, ale svět bagrů by se měl místy prolínat s pohledem médií, od bulváru po televizi až k solidnímu odbornému tisku. Vzhledem k cílové skupině 5 až 8 let jsem si pěkně zavařil, když má být text pro čtenáře takového věku plně pochopitelný. Ale první tři hotové příběhy jsou podle mé manželky Magdy povedené. A ona je kritik drsný. Nejdrsnější.

JS: A poslední otázka – co má v plánu Jiří Macoun?

JM: Pro zítřek toto: Nejprve si dám běh na 6,5 kilometru, abych prokrvil mozek i zbytek těla. Pak budu pracovat na obrázcích pro novou encyklopedickou knihu o pevnostech a hradech postavených za posledních 6 000 let v Čechách a na Moravě z edice Stručná historie. Poté se pustím do vaření slavnostní večeře, když vyšla dlouho očekávaná kniha o bagrech. Podávat se bude domácí hovězí polévka se sýrovými noky, kuřecí játra na čínský způsob s rýží a Macounovou jablečnou omáčkou. Vymyslel jsem ji pro naši dceru, která nerada cibuli. Jedná se o pokrm nejvyšší lahodnosti. Po večeři ještě přesný plán nemám, prostě se uvidí, co dál.

JS: Díky za otázky i odpovědi, držím vám palce a snad někdy zase nad textem na shledanou.

Ilustrace: Lukáš Urbánek. Za poskytnutí ilustrací děkujeme nakladatelství XYZ, které knihu Bratři bagři vydalo