Tomáš Řízek ilustroval po Emě Majdalenku…

Rozhovory

Vytvořeno 15. 12. 2011 1:00

Autor: Jana Semelková

Nedávno vypravili Alena Chudíková, autorka textu, a Tomáš Řízek, výtvarník, ke čtenářům poetický příběh o Majdalence, která se postarala o zanedbanou zahrádku a neuklizený domeček. Vlastně se děti dozvídají, co všechno je potřeba udělat, než se zakousnou do šťavnatého jablka nebo do sladké mrkvičky. Tomáše Řízka jsem se zeptala:

Jak si vás Majdalenka našla?

Jednou takhle na jaře zazvonil telefon a ve sluchátku se ozval hlas paní Aleny Chudíkové, která právě dokončila knížku o Majdalence a chtěla vědět, zda bych jí knihu neilustroval.  Tehdy naopak začalo mé hledání tváře Majdalenky.

Měl jste po přečtení textu jasnou představu o podobě knížky?

Abych se přiznal tak neměl.  Určitě mi pomohlo několik konzultací s autorkou textu. Představa se začala rodit a pak už to šlo vše poměrně rychle.

Jak přijalo nakladatelství váš záměr dvoustránkových ilustrací s barevnými podklady?

Nakladatel mi ponechal naprosto volnou ruku. Což jsem s povděkem přivítal a snažil se to co nejvíce využít, snad, ku prospěchu knihy.

Majdalenka se stará o zahrádku, která ji pak odmění ovocem a zeleninou. A co vy, Tomáši, máte zahrádku? Pokud ano, jak jste na tom s pracemi na ní?

Zahrádku mám, respektive zahradu, přes půl hektaru. Je na ní stále co dělat, ale vzhledem k mému velkému pracovnímu vytížení, přenechávám většinu práce na přírodě samé a občas si pozvu nějakého odborného pomocníka.

Také se dozvídáme, že Majdalenka nejdřív zeleninu nerada – co vy? Jste zeleninový typ nebo radši máte maso a zas maso?

Mám rád obojí, s mírnou převahou zeleniny.

Na každé zahrádce bují plevel – jenže ten, co jste nakreslil, je tak krásný, že bych ho jen těžko chtěla zničit. Nebylo vám plevele na zahrádce, který Majdalenka spolu s ostatními rostlinkami hubila, líto?

Rozhodně ne, byl přeci zlý a chtěl vše krásné a jemné zahubit.

Pak mne nadchl příběh s duhou. Dosud jsem netušila, že když prší a sluníčko svítí, tak se rostliny a stromy kadeří. Věděl jste to? Pozorujete rád duhu? Nalézáte duhu i v lidech?

Také jsem to netušil, ale je to moc krásný příběh. Duha mne vždy fascinuje, několikrát jsem se dokonce i vydal hledat marně její konec. A to jsem už dávno nebyl dítě. Samozřejmě, je radost takové lidi poznat.

Po Emě, která sbírá letos ceny, jste ilustroval Majdalenku. Zdá se, že jste se stal ilustrátorem holčičích knížek, jde o záměr nebo náhodu?

Nerad bych se zařadil do nějaké škatulky, je to opravdu jen náhoda, že ty knihy následují tak krátce po sobě.

Pustíte se také do něčeho pro kluky? Jakou knížku byste pro ně ilustroval rád?

Rozhodně! A už se stalo. Mám na mysli knížku, kterou začínáme připravovat společně s autorkou textu knihy Ema a kouzelná kniha, Petrou Braunovou, pro nakladatelství Albatros. Knížka by měla vyjít před Vánocemi příští rok a bude se jmenovat „O klukovi, který spadl z nebe“.  Víc o této knize nemohu prozradit. Snad jen to, že drobnou nápovědu se malí čtenáři dozvědí už příští rok na jaře na pohlednici Noci s Andersenem, kterou s Petrou společně připravujeme.

Na závěr nám prozraďte, co pro nás chystáte v nejbližší době.

Jsou to hlavně výstavy. Příští týden bude zahájena výstava mých ilustrací pro Tchaj-wan v Galerii výtvarného umění v Liberci a hned začátkem ledna na ni naváže výstava ve Sladovně v Písku. Na příští rok připravuji také několik výstav na Tchaj-wanu. Pevně doufám, že pro mne budou další zpětnou vazbou mezi mnou a tamějšími dětmi. Těším se na to.   

Děkuji za rozhovor a už teď se těším na vaši „klučičí“ knížku.