„Vykonávám práci, která je současně mým koníčkem,“ říká šéfredaktor časopisu XB-1 Vlado Ríša

Rozhovory

Vytvořeno 18. 3. 2012 1:00

Autor: Alena Oudová

Literární časopis XB-1 oslavil v prosinci loňského roku své první výročí existence. Obrátili jsme se s žádostí o rozhovor tedy na jeho šéfredaktora, Vlado Ríšu, aby nám prozradil, jaký tento první rok byl, jaký je XB-1 časopis a čím dokáže oslovit a zaujmout své čtenáře.

Časopis XB – 1 oslavil v prosinci loňského roku své první výročí. Jaký byl pro vás a pro časopis vůbec tento první rok?

Samozřejmě velice hektický. Když se začíná s časopisem na zelené louce a zvláště s literárním časopisem, o kterém nikdo nic neví a je zaměřený na poměrně úzkou část literatury…  Měli jsme však štěstí, že to všechno dobře dopadlo. Nicméně jsem opravdu nadšený nejen z nasazení celé redakce, ale hlavně z přízně čtenářů, kteří si k nám našli a stále nacházejí cestu.

Čím myslíte, že časopis oslovuje své čtenáře?

Jsme poměrně specializovaný časopis. Co se týče SF literatury, vždycky jsem byl přesvědčený, že doménou tohoto druhu literatury je povídka a právě to náš časopis přináší. Na druhou stranu už z rozdělení jeho obsahu na třetiny – zahraniční literatura, domácí povídky a publicistika dáváme najevo, že chceme uspokojit naše čtenáře nejen povídkami. Největší část publicistiky zaujímají recenze na filmy a knihy. To vychází z toho, že třeba jen knih českých autorů vyšlo v loňském roce víc jak sto a co se týče zahraničních autorů, tak se na našem knižním trhu objevilo víc jak tři stovky titulů. To prostě není možné „učíst“, takže pomáháme našim čtenářům ve výběru. Právě tak to platí o filmech. Samozřejmě nejde jen o množství, ale i cenu. Jak knihy, tak i lístky do kin nejsou nijak levnou záležitostí. Proto se snažíme, aby tato část naší činnosti byla pokud možno co nejobjektivnější, i když vím, že osobnost a záliby recenzenta jsou v tomto směru trochu problém. To ale řešíme tím, že máme „stabilní stáj“ recenzentů, takže kdo nás čte pravidelně, ví kdo má co rád a dokáže si tak „odfiltrovat“ osobnostní vlivy.

Čím oslovuje časopis vás osobně? Co vás na něm nejvíce baví?

Když nepočítám to, že tento druh literatury miluji od mládí, je to díky Ondřeji Neffovi, který mě v počátcích Ikarie do ní přivedl a umožnil mi tak vykonávat práci, která je současně mým koníčkem. Myslím si, že nikdo nemůže mít větší uspokojení z práce než tehdy, když dělá něco, co ho baví a ještě ho za to platí. Jsem náruživý čtenář a mít v pracovní náplni čtení knih… To přece nemá chybu, že?

XB – 1, to je pro laika, jako jsem já, netradiční název.  Ptám se tedy, má nějaký speciální význam? Jak jste k tomuto názvu dospěli?

Kdysi, když se zakládal  v roce 1990 nový časopis, využili jeho zakladatelé za prvé část názvu kultovního českého SF filmu Ikarie XB-1. Časopis navazoval na stejnojmenný fanzin, který vycházel několik let předtím. Po zániku časopisu Ikarie, který Mladá fronta zastavila koncem roku 2010, hledala redakce nový vhodný název, takže jsme se rozhodli využít druhou část názvu onoho filmu, který se mimochodem promítal i v Americe, pro niž však bylo nutné vytvořit mírně upravenou verzi.

První rok je za vámi, jaká je vaše publicistická vize do budoucna?

Chceme pokračovat v nastoupené cestě, tedy přinášet našim čtenářům zajímavé povídky a to nejen ze zahraničí, ale dáváme příležitost i domácím autorům. Vždyť prakticky všichni špičkoví čeští autoři prošli spoluprací s naší redakcí a časopisem, na což jsme hrdí. Se šířením elektronických verzí časopisů se i my připravujeme na takový výstup. Zatím to vypadá tak, že bychom mohli už od dubna být na trhu nejen s papírovou verzí, ale i s elektronickou.

Jaký je redaktorský tým časopisu? Jací lidé za ním stojí? Kolik je vás v redakci a jak společně fungujete?

Jsme opravdu velmi mrňavá redakce. Tvoří ji jen dva a půl člověka. Českou literaturu, filmovou publicistiku, knižní a filmové recenze má starosti Jaroslav Jiran. Jeho výhodou je, že je sám spisovatel a za ta léta, co tuto práci dělá, je schopný pracovat s autory, protože málokterá povídka, kterou nám autoři nabídnou, je v takovém stavu, že ji lze okamžitě otisknout. Někdy putuje mezi redaktorem a autorem i několikrát, aby nakonec mohla u nás vyjít a potěšila čtenáře. Zahraniční literaturu a část publicistiky má na starosti Martin Šust, jehož styky v zahraničí jsou nejen rozsáhlé, ale i neocenitelné. Zbytek redakce tvoří moje maličkost, která má na starosti zbytek. Samozřejmě bychom v tomto složení nebyli schopni vytvářet jednou za měsíc časopis, který se rozsahem vyrovná normálnímu románu a má kolem 250 normostran. S redakcí spolupracuje celá řada externích spolupracovníků: autoři, překladatelé, malíři a ilustrátoři, korektorky, účetní… Aby tohle všechno fungovalo tak, jak má, není vůbec jednoduché, ale tento časopis vytvářejí lidé, kteří ho dělají s láskou a protože je to baví. Myslím si, že je na něm vidět, že nikdo z nich tuto práci nebere jako zaměstnání, ale jako povolání a koníček. Máme poměrně pevně rozdělené pravomoci a povinnosti. To, co má každý z nás na starosti, musí dodat nejpozději v určenou dobu a v kvalitě, která je vyhovující. Za to nese odpovědnost. Protože jsme redakce, která takto funguje už nějakých pár let, tak s tím nejsou většinou problémy. Samozřejmě, že sem tam se něco vyskytne, nikdo z nás není dokonalý, ale je to vždy věc redakce a našich čtenářů by se to nikdy nemělo dotknout. Pravda je, že elektroničtí šotkové jdou s dobou a sem tam nás dokážou zaskočit. Časopis XB-1 vlastní firma Konektor XB-1, která je dceřinou společností reklamní agentury Konektor, její majitelé jsou příznivci SF. (Což je paráda!)

Jaké je to vést magazín? Jaké má práce šéfredaktora pro vás osobně výhody a nevýhody?

V zásadě obtížné. Ale zase záleží to na mnoha faktorech. Obtížnost spočívá v tom, že tento časopis nemůže být postaven na reklamě jako 99 % vycházejících časopisů, zvláště těch lifestylových. Čili jednoduše řečeno nás musí uživit čtenáři, kteří si nás koupí. Málokdo z inzertních společností si uvědomuje inzertní potenciál takového časopisu, a proto se do něj těžko inzerce shání. Na druhou stranu je to paráda, protože děláte něco, co vás samotného baví, co vás nutí pracovat i o sobotách a nedělích a neberete to jako povinnost. Pokud máte nad sebou vedení, které od vás chce odvedenou práci a ne odseděné hodiny v kanceláři ... jste ve firmě kde se nemění ředitelé co pár měsíců… tak není co řešit. Navíc vzhledem k tomu, že naše práce nevyžaduje každodenní setkávání, pracujeme z domova. Já to mám do práce přesně tři a půl metru od postele. To je vzdálenost mého počítače od inkriminovaného místa. Jednu nevýhodu to samozřejmě má, musíte v sobě mít dostatek pevné vůle, abyste práci nezačal šidit. Jenže to by se brzy poznalo na časopisu.

Co byste časopisu do budoucna popřál?

Aby se našim čtenářům líbil stále víc, aby jich přibývalo a měli ho tak rádi, jako ho máme rádi my.

Děkuji za rozhovor.