Z Fantazie se na léto stal Ostrov dobré nálady - Ivona Březinová zpovídá výtvarnici Lenku Procházkovou

Rozhovory

Vytvořeno 18. 7. 2012 2:00

Autor: Ivona Březinová

Taky někdy máte pocit, že byste nejradši od všech starostí utekli někam hodně daleko, nejlépe na pustý ostrov? A co takhle Ostrov dobré nálady? Zatím existují dva – v Ústí nad Labem a v Janských Lázních. Občas se ale vynoří z vod nudy a šedi i na úplně jiných místech – na veletrzích, festivalech, výstavách a na výtvarných dílnách pro děti i pro dospělé.

Děje se to tehdy, když výtvarnice Lenka Procházková vyvěsí na určitém místě své obrázky. Rázem vznikne ostrov, kam můžete přijít načerpat tolik dobré nálady, kolik chcete. Mluvím ze své vlastní zkušenosti. Osvědčeným prostředkem proti únavě a smutku se mi už před několika lety stala návštěva Lenčiných webových stránek www.obrazkovyostrov.cz. Můžete tu listovat obrazy a obrázky, plakáty, omalovánkami a prohlížet si spoustu krásných věcí, které vám okamžitě navodí pocit dobré nálady. I to byl důvod, proč jsem Lenku Procházkovou vyzvala, aby pro letošní léto vytvořila jeden ze svých ostrovů ve Fantazii. 

Prvního července 2012 tedy byla na Tylově náměstí 1 v Praze 2 otevřena prodejní výstava Lenčiných obrazů. Celé léto můžete přicházet, načerpat příjemné pocity a pak si je ve formě obrázků, plakátů nebo třeba pohlednic přinést domů. Nebo kousek dobré nálady věnovat jako dárek někomu z vašich blízkých či přátel. Dobrá nálada je něco, co opravdu nikdy není k zahození.

Lenko, na začátku našeho rozhovoru se musím pochlubit, že patříš mezi mé úspěšné studenty. Ne snad, že bych měla byť jen malinkatou zásluhu na tvém úspěchu, protože ty jsi výtvarnice, ilustrátorka, grafička, a já jsem kdysi jako začínající asistentka katedry bohemistiky na Pedagogické fakultě v Ústí n. L. vedla semináře literatury, které jsi navštěvovala i ty. Přesto musím říct, že jsem na to hrdá. Po roce se naše cesty rozešly. Já jsem si začala plnit svůj sen jako spisovatelka a tebe jsem na nějakou dobu ztratila z očí. A tak se teď ptám – co bylo tvým dětským snem? Toužila jsi malovat? A věřila sis, že se tím jednou budeš živit jako výtvarnice na volné noze?

Kreslení, malování mě vážně bavilo už od dětství, asi nakonec více než literatura, ale i tu jsem měla a mám moc ráda a je pro mě inspirující. Myslela jsem, že příjemným kompromisem bude učit výtvarnou výchovu a český jazyk, ale postupně jsem si začala přát, abych se uživila kreslením, a to se mi nakonec podařilo. Konkrétní představu, jak by to mělo vypadat, jsem však neměla, to přišlo až časem…

Po letech jsme se setkaly na společné práci pro firmu vyrábějící loutková divadélka (http://www.kufrik.cz/). Ty jako hlavní výtvarnice projektu, já jako autorka scénáře, který vyšel knižně a tys ho ilustrovala. Jako ilustrátorka jsi ale podepsaná i u dalších knižních počinů včetně učebnic a pracovních sešitů. Co je pro tebe lepší – ilustrovat příběh, text s poznávací složkou nebo volná tvorba?

Myslím si, že snazší je ilustrovat, protože text inspiruje. Odlišná je práce na učebnicích, kdy metodikové jsou často nekompromisní a vaše nápady a fantazie se jim nehodí.

Vystudovala jsi pedagogickou fakultu, obor český jazyk – výtvarná výchova. A opravdu jsi nějakou dobu učila. Dneska už sice nepůsobíš jako středoškolská profesorka, ale výuky kreslení ses úplně nevzdala. V prostorách nad Ostrovem dobré
nálady v Pařížské ulici v Ústí n. L. vedeš kurzy kresby, malby, grafiky a tvorby prostorových objektů. Co tě na učení baví? A kdo jsou tví nejčastější žáci?

Je krásné, když zjistíte, že vás žáci s napětím poslouchají, že jim říkáte zajímavé a nové věci. U výtvarné výchovy je úžasné, že můžete ukázat, že vlastně každý, když je veden a motivován, je aspoň pro jednou výtvarníkem, který je hrdý na svoje dílo, za které se nemusí stydět a prostřednictvím kterého v sobě objeví netušené.

Dokážeš už u dítěte na základní škole rozpoznat výtvarný talent?

Každé dítě, než začne svoje výtvarné projevy kontrolovat rozumem, má talent. Až naše obavy a touhy po dokonalosti nás o schopnost tvořit připravují a jen ti, kteří svými dovednostmi uspokojí nároky na sebe sama, v klidu tvoří dál.

Sama máš docela početnou rodinu. Podědilo některé z tvých dětí výtvarné nadání?

Naše děti jsou kreativní, nejstarší dcera je dramaturgyně a byt má plný vlastních děl, Anička se hledá, nejmladší Pepík chce být architektem a moc hezky kreslí. I Vojta moc rád kreslil, než se rozhodl pro studium medicíny.

Výrazným motivem na tvých obrázcích často bývá usmívající se slunce. Aby ne, září nad všemi ostrovy, které díky tvým obrázkům vznikly. Ale prozraď nám, které zvíře a kterou rostlinu kreslíš nejraději?

Zvířata i kytky jsou často symboly, takže ráda kreslím ty, které lidi obecně přijímají jako pohodové, kočky, slunečnice, hrochy, tulipány, ryby, žirafy….nemám  favority.

Existuje nějaký tvor, který ti není sympatický, a proto ho nekreslíš vůbec?

Had, pavouk…?

Kdybych ti teď zadala téma „talent“, co bys nakreslila?

Barevnou abstrakci, byla by hodně podobná dílu na téma „krásný den“. Talent existuje společně s emocemi a já jsem inspirována těmi kladnými.

A kdyby sis svůj talent mohla vybrat, byl by to opět talent výtvarný?
Ano.

Myslíš si, že i k vytváření dobré nálady musí mít člověk nějaké nadání?

To je asi nějaký dar, to se mi stalo náhodou. Ještě jako učitelka jsem začala rozdávat známým a přátelům úsměvné kresbičky, obrázky, a byla jsem překvapena, jak pozitivně na ně reagovali.
Hovořili o pozitivní energii, která z nich vyzařuje, ale o tom jsem neměla tušení a jsem ráda, že mi to lidé říkají dodnes. To se děje zcela mimo mě.

A to je právě ono. Pokud se tato dvě nadání sejdou, vznikne ostrov. Obrázkový, pohodový, barevný. Tak k němu připlujte snít s otevřenýma očima. Fantazie na Tylově náměstí v Praze je teď k tomu zásluhou Lenky Procházkové jako stvořená.