Povídání o Anglii, o Čechách a o inspektorce Elen Jollyové

Rozhovory

Vytvořeno 16. 4. 2013 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Nedávno se na pultech knihkupectví objevila nová detektivka z nakladatelství Moba Pach smrti (recenzi naleznete ZDE). Autorkou je B. M. Horská, která zatím českému čtenářstvu není příliš známá. Tato detektivka láká nejen svým názvem, ale i anotací, která zve čtenáře na dobrodružné vyšetřování po Anglii i Čechách. Provádí ho anglická inspektorka českého původu Elen Jollyová, která vstupuje s touto knihou do podvědomí českých čtenářů poprvé – stejně jako autorka. Rozhodli jsme se, že necháme B. M. Horskou promluvit, aby čtenářům sebe i svou románovou hrdinku představila.

Čeští čtenáři mají nyní možnost seznámit se s Vaší první knižně vydanou detektivkou "Pach smrti". Prozradíte jim něco o sobě?

Studovala jsem přírodní vědy a v této oblasti jsem i pracovala. Poznala jsem ale hodně různorodé profese. Vedla jsem malou laboratoř, pracovala jako servírka, překladatelka, editovala jsem odborné texty a vysokoškolské učebnice, pracovala jsem v administrativě výzkumného programu a byla jsem i výzkumnice.
Baví mě pozorovat jiné kultury (ve smyslu myšlení a chování lidí a fungování institucí), pronikat pod povrch a snažit se porozumět společnostem, ve kterých jsem nevyrostla. Některé svoje postřehy a zkušenosti jsem se snažila uplatnit při psaní Pachu smrti.

Kdy jste se začala aktivně zabývat psaním? 

Na Pachu smrti jsem začala pracovat přibližně před třemi lety. Je to první kniha, kterou jsem dopsala. Když o předchozích pouze započatých pokusech přemýšlím, myslím, že mi chyběla vhodná forma. Pach smrti je můj první krimi román a od začátku mi bylo jasné, že tu knihu dotáhnu až do konce.

Odkud čerpáte téma pro své příběhy? Proč jste zvolila u svého prvního příběhu právě kombinaci prostředí Anglie a Čech? 

Čerpám z dění a konfliktů, které pozoruji kolem sebe. Některé se mě bezprostředně týkají, jiné jsou jakoby vzdálené, ale v konečném důsledku ovlivňují nás všechny. Snažím se některé z nich ve své fantazii dál rozvíjet a domýšlet do možných krajních důsledků. Přitom se pokouším propojovat zajímavé a atraktivní osobní příběhy s reflexí důležitých témat současnosti. Vyhledávám taková témata, která mi umožní konstruovat originální zápletku, vytvořit atmosféru, napětí a postavy, s nimiž se může čtenář ztotožnit. V Pachu smrti se tak na pozadí detektivní zápletky promítá proměna univerzit a vědeckého výzkumu, jež se odehrává v Anglii stejně jako v Česku. V detailech se tyto proměny liší, ale trendy i jejich následky (důraz na byrokratické hodnocení výkonnosti, vyhrocená konkurence v rámci pracoviště i mezi nimi) jsou stejné.
V dnešní Evropě existuje v mnoha oborech lidské činnosti velká míra propojení – univerzity jsou nepochybně jedním z prostředí, kde se to projevuje nejvíc. Důvodem, proč se příběh v Pachu smrti odehrává v Česku a Anglii, je samozřejmě moje intimní znalost těchto dvou společností, což mi umožňuje vykreslit realistické postavy a využít detaily prostředí ke zvýšení autentičnosti příběhu. Nicméně ten příběh má univerzální platnost a mohl by se stejně tak odehrát v jiných dvou evropských zemích.

Nemůžu nereagovat na odbornost, kterou jste jako autorka projevila při popisu výzkumu a univerzitního prostředí, kolem kterého se příběh Vaší knihy točí. Toto není právě obvyklé. Máte k tomuto tématu nějaký bližší vztah?

Řadu let jsem se v univerzitním prostředí v Česku, Británii a krátce i v Itálii pohybovala (ne však na univerzitách, o kterých píšu v Pachu smrti) a poznala je z různých úhlů pohledu. Univerzity všude jsou nesmírně inspirativní prostředí, a to nejen pro autory detektivek. Ty britské jsou navíc hodně mezinárodní – pokud jde o studenty, učitele i výzkumné projekty. Zároveň ale i v tomto prostředí narůstají obavy a nejistota. U studentů jde o obavy o budoucí uplatnění, o to, zda se osobní obrovská finanční a časová investice vrátí. U výzkumníků se obavy týkají výsledků hodnocení výzkumu a tedy prodloužení pracovní smlouvy. Všichni mají hypotéky. V posledních letech signalizují průzkumy mezi zaměstnanci univerzit dramaticky rostoucí míru stresu.

Představte nám blíže svou první knihu. Mají čtenáři možnost se s vámi setkat při nějaké autogramiádě nebo autorském čtení?

Pach smrti je o anglické detektivní inspektorce Elen Jollyové s trochu neobvyklou minulostí. Inspektorka se snaží objasnit vážné zločiny, ke kterým došlo v Británii a přitom ji některé stopy zavedou i do Prahy. Elen je pracovně hodně vytížená, práce ji baví a považuje ji za svoje poslání, ale zároveň komplikuje její osobní život. Ona je ale vnitřně silný člověk (jak lze u úspěšné detektivní inspektorky předpokládat), který se nenechá jen tak zlomit. Někdy tápe nebo není úplně ohleduplná ke svému okolí, to je ale jen proto, že je zcela pohlcená svou prací.
Na jaře 2013 budu knihu propagovat na čtyřech autorských čteních, o kterých se lze více informací dozvědět na mých webových stránkách www.bmhorska.cz. První čtení právě proběhlo v Anglii. Na první pohled to asi u knihy, která vyšla česky, působí poněkud neobvykle. Různí lidé v mém okolí a převážně ti, kteří vůbec česky neumějí, mě přesvědčili, že je pro ně kniha hodně zajímavá, protože se sice odehrává v Anglii a ve městě, kde žijí, ale zároveň očekávají jiný úhel pohledu než by měl autor-Angličan. A vůbec, že se takový úspěch musí nějak oslavit.
Někteří moji angličtí přátelé a známí mají opravdu radost, že se Milton Keynes (250 000 obyvatel) konečně dočkalo svého detektiva a velmi je mrzí, že si o Elen Jollyové nemohou přečíst. Proto jsme pro zmíněné první čtení přeložili několik úryvků z Pachu smrti do angličtiny. Samozřejmě přišli i někteří Češi a Slováci, kteří bydlí v Milton Keynes. Další akce budou probíhat po Velikonocích v Česku. Během pěti dnů budu mít čtení v Roztokách u Prahy, v Kolíně a Poličce. Hodně mi s nimi pomáhají mí blízcí a kamarádi. Bez nich by se tohle miniturné nepodařilo zorganizovat.

Asi nejvýraznější osobou ve Vaší knize je inspektorka Elen Jollyová. Jak vznikala její postava? Bude se objevovat i ve Vašich dalších knihách?

Postava Elen Jollyové vznikla záhy po tom, co se mi v hlavě začaly rodit detektivní zápletky. Začali jsme o tom doma mluvit a manžel mi říkal, abych je zkusila napsat. Když jsem začala psát, zjistila jsem, že potřebuji nějakou hlavní postavu. Nějakou dobu jsem o ní přemýšlela a vyšla mi Elen Jollyová. V Elen nepopisuji žádnou konkrétní ženu, má ale rysy určitých lidí, se kterými jsem se setkala. Jednu věc má ale Elen společnou se mnou: hudební vkus. Elen Jollyová je hlavní postavou i dokončeného rukopisu druhé knihy a budoucí třetí knihy.

Inspirujete se při popisu postav ve svém okolí, nebo u sebe sama? Ztotožňujete se s některou postavou Vy osobně?

Inspiruje mne chování, myšlení a charaktery lidí, se kterými se setkávám, slyším je v televizi, v rádiu. Fascinuje mě poslouchat a číst názory lidí v Anglii i v Česku a srovnávat je. Jednotlivé postavy v knize jsou ale smyšlené. Žádná z nich nejsem já, s některými postavami bych se ale v určitých názorech shodla.

Dovolte mi, abych poslední otázku věnovala Vaší další tvorbě. Prozradila jste, že se čtenáři dočkají dalšího pokračování detektivních příběhů s Elen Jollyovou? Prozradíte čtenářům, o čem budou?

Rukopis druhé knihy je dokončený, ale zatím nemá nakladatele. Podle reakcí kritických čtenářů se zdá, že se mi podařilo napsat napínavý příběh. Taková informace je pro mě nejdůležitější, zvlášť když přijde od lidí, kteří mě osobně neznají. Když mi čtenář, se kterým jsem se nikdy osobně nesetkala, napíše nebo vzkáže, že rukopis četl do dvou hodin do rána, udělá mi to radost a říkám si: „Příště se vás pokusím udržet vzhůru do čtyř.” Příběh se opět odehrává v Anglii a v Česku, ale částečně také na severu Evropy. Vědci se v něm tentokrát nevyskytují. Hlavní téma příběhu a tím i prostředí, ve kterém se odehrává, je zcela odlišné od Pachu smrti. Elen Jollyové se v něm dokonce podaří odreagovat se od práce, i když jen na chvilku.

Děkuji B. M. Horské za rozhovor a přeji mnoho pozitivních ohlasů a spokojených čtenářů.

Zdroj úvodní fotografie: facebookový profil autorky