Dík patří těm, kdo náš projekt podporují. Martin Daneš o Ceně Česká kniha

Rozhovory

Vytvořeno 1. 5. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Druhý ročník Ceny Česká kniha v těchto dnech vrcholí, za několik dní bude znám letošní vítěz. O ceně přinášíme informace už od jejího vzniku a na našich stránkách si můžete přečíst nejen informace o tom, které tituly byly nominovány, ale v mnoha případech i jejich recenze. Práce okolo takových soutěží bývá vždy spousta, to nám určitě může potvrdit jeden z organizátorů Ceny Česká kniha Martin Daneš.

Pane Daneši, jak vůbec vznikla myšlenka organizovat Českou knihu?

Zrodila se z povzdechu nad tím, že po éře Milana Kundery a Bohumila Hrabala opadla vlna zájmu o současnou českou literaturu ve Francii. Krom toho jsme malá země, malá kultura, česky hovoří jen deset milionů lidí a úspěch jednoho českého autora doma – viděno z ptačí perspektivy – je úspěchem zrovna tak malým. Cílem České knihy je přilákat pozornost zahraničních nakladatelů k nejlepším dílům současné české prózy.

Není u nás podobných soutěží hodně? V čem tkví výjimečnost té vaší?

Kolik těch cen vlastně u nás je? Něco přes deset? Ve Francii je literárních cen přes 400 a nikdo se nad tím nepozastavuje; hlavně autoři ne, u nichž tím naděje na zisk nějaké té ceny, kterou by si vložili do svého literárního živočichopisu, relativně stoupá. Navíc – jak vyplývá z mé předchozí odpovědi – jsme my cenou specifickou, odlišující se od ostatních českých (a dost možná i těch zahraničních) svým mezinárodním rozměrem: k dnešnímu dni máme dvacet „světových pozorovatelů“ v osmi zemích a na dvou kontinentech, kteří – někteří více, jiní méně – pozorně sledují práci našich porotců.

S jakými problémy se při organizaci ceny potýkáte, které jsou největší?

Kromě problému, jak se zapsat do vědomí veřejnosti v zemi skeptiků, kde se na každý nový projekt a každou novou ideu pohlíží s nedůvěrou („Který z kmotrů za tím stojí?“ cítil jsem nevyřčenou otázku z prvních zdrženlivých reakcí některých aktérů české knižní scény), máme organizační „dětské nemoci“, obvyklé u každého nezajetého soukolí. Jsem profesí novinář, řídil jsem několik novin a časopisů, ale nikdy jsem neorganizoval podobný projekt. Mně a mým pražským kolegům tak nezbývá než se učit za chodu.

Jak velký tým se podílí na organizaci Ceny České knihy?

Se mnou se na něm podílí čtyři další lidé. Počítám do toho i webmastera, protože význam internetové prezentace je v dnešní době značný.

Je to práce celoroční, nebo spíše sezónní?

Spíše sezónní. Naší sezónou je období leden až květen, od přihlášek knih nakladateli až po vyhlášení laureáta. Pak ale existuje ještě sezóna podzimní, kratší, ale neméně významná, do níž už pražský tým příliš nezasahuje. Je to propagace porotou a – od letošního roku nově – čtenáři oceněných děl u zahraničních nakladatelů, našich světových pozorovatelů. V ideálním případě by se mělo vše završit pár přísliby vydat oceněná díla v překladu.

Jak se v současné době shánějí peníze?

Co vám mám povídat: špatně! Marketingoví šéfové podniků, a to i těch největších, si stěžují, že nemají peníze. Krom toho o literaturu se sponzoři zajímají o poznání méně než například o sport. O to větší dík patří těm, kdo náš projekt už druhým rokem podporují. Naším hlavním sponzorem je Tradiční pivovar v Rakovníku vařící pivo Bakalář, od jehož zástupkyně, paní Drahoslavy Pittnerové, dostane náš hlavní laureát celkem zajímavý šek. Další naší zasloužilou podporovatelkou je paní Milada Horáková, majitelka cestovní agentury Fertour. Jak vidíte, samé ženy! Letos se nám podařilo získat finanční podporu státem financované instituce, Institutu umění – Divadelního ústavu, ztělesněného šéfem jeho literárního oddělení panem Viktorem Debnárem. Těšíme se rovněž záštitě ministryně kultury a v ministerském týmu nám všemožně vychází vstříc pan Radim Kopáč. Čest mužů byla zachráněna.

Letos bylo přihlášeno 106 knih, je těžké „sehnat“ porotce ochotné a schopné seznámit se se všemi tituly?

Porotu jsme dávali dohromady před prvním ročníkem a zatím v ní nedošlo k obměně. Je sedmičlenná a skládá se ze tří „sekcí“: akademické, překladatelské a knihkupecké. S výběrem porotců nám pomáhali přední čeští (a moravští) nakladatelé. Osmým členem poroty je laureát hlavní ceny z předchozího roku. Na to, aby výběr byl co nejobjektivnější, máme tři kola, v nichž se okruh posuzovaných knih postupně snižuje. Porotci pracují vcelku dlouho: zhruba od půli ledna, kdy jim začnou chodit první knihy, do vyhlášení laureáta v půli května. To, že porotce nevystavujeme časovému presu, jim umožňuje knihy v klidu pročíst a vše pečlivě zvážit.

Dokážete si Vy sám najít čas na přečtení alespoň některých?

Jistě, přečetl jsem je všechny (smích). Má role na tomto poli je nulová, nemám žádný hlas, dokonce ani poradní, teoreticky vzato bych mohl být analfabet. Sám bývám výběrem porotců občas překvapen a z mých vlastních tipů zatím žádný nevyšel. Tím lépe, aspoň to není nuda. Vzhledem k tomu, že mou specializací v týmu jsou „mezinárodní vztahy“, bych měl určitě podrobně znát dílo laureáta (laureátů); jak bych asi propagoval vítěznou knihu u zahraničních nakladatelů, kdybych neznal její obsah?

Jak si stojí česká literatura v zahraničí? Je o ni zájem? Překvapilo mě, kolik knih českých autorů se vydává třeba v Polsku. Jak je to v jiných zemích?

To máte různé: jsou země, kde je zájem o českou literaturu dlouhodobý, jinde vše probíhá ve vlnách; nejspíš budou i země, kde se o českou literaturu nezajímají vůbec (nejsme pupkem světa). Zdá se mi, že v Polsku je největší zájem o české autory (ale například i o český film – česká kultura tam prostě má dobrý zvuk). Slušný zájem o české autory mají i v Bulharsku nebo Slovinsku. Ve všech třech zemích máme pozorovatele. Na západ od našich hranic je to o něco horší, proto je naše „misionářská role“ nasměrována právě tam.

Jsme – podle Vás – národem čtenářů, nebo zájem o knihy spíše upadá?

Žiju už pět let v zahraničí, tak mi dovolte hovořit spíše globálně. V posledních deseti patnácti letech prodeje knih všude ve světě klesají, což nemusí nutně znamenat, že lidi méně čtou, možná si jen kupují méně nových knih a více chodí do knihoven. Hraje tu ale roli i to, že se stále zvyšuje nabídka titulů (kvantita) a spolu s tím relativně upadá jejich kvalita. Vážně, někteří nakladatelé – u nás i v zahraničí – chrlí produkci, která nestojí za zlámanou grešli.

Splnil výsledek prvního ročníku Vaše očekávání?

Ano. Dočkali jsme se (respektive letos se dočkáme) překladů Číňanovy pěny našeho prvního laureáta Vladimíra Binara do tří jazyků: francouzštiny, polštiny a bulharštiny. To je, myslím, na první ročník celkem úspěch.

Vyhlášení letošního ročníku Ceny Česká kniha proběhne v pátek 17. 5. v 18 hodin ve Velkém sále pražského Průmyslového paláce v rámci veletrhu Svět knihy. Přeji Vám, aby vše proběhlo podle očekávání a aby stejně úspěšně pokračovaly i další ročníky.

Děkuji a s překvapením zjišťuji, že máme stejná přání!

S Martinem Danešem si o Ceně Česká kniha povídal Jiří Lojín