S Adélou Elbel o odvážném kroku přeložit a vydat gay pohádku Princ a princ

Rozhovory

Vytvořeno 6. 1. 2014 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Adéla Elbel, rodačka z Havířova, se letošního roku zapsala do povědomí českých čtenářů hned svou prvotinou, překladem gay pohádky Princ a princ. Kniha na začátku tohoto roku svým tématem logicky vzbudila rozruch nejen v literárních kruzích. Adéla Elbel vystudovala nizozemský jazyk a literaturu na Masarykově univerzitě v Brně. Při cestě do zahraničí narazila na knihu nizozemské autorky Princ a princ, která jí na českém trhu chyběla, a proto se ji rozhodla přeložit. Vydání se ujalo nakladatelství Meander, ale stále chyběla suma, potřebná na pokrytí nákladů. Kniha nakonec vznikla díky přispění samotných čtenářů přes portál Hithit.cz.

Vystudovala jste nizozemský jazyk a literaturu a právě díky tomu jste se sama mohla pustit do překladu gay pohádky Princ a princ, která vás v zahraničí zaujala. Máte pocit, že jsou Nizozemci jako autoři dětské literatury výrazně otevřenější než čeští spisovatelé, nebo šlo v případě autorky Lindy de Haan o výjimečný případ?

O výjimečný případ rozhodně nešlo. Dětských knih s tématikou homosexuality v Nizozemsku vyšlo a vychází spousta. Nizozemci jsou obecně známí svou otevřeností k tématům, která jsou u nás stále ještě ve škatulce tabu, jako jsou eutanazie nebo homoparentalita. Je to samozřejmě i tím, že zatímco u nás vládl izolující komunismus, v západních zemích se již od 60. let tato témata otevírala a diskutovala. V českém prostředí se ale sem tam také objeví kniha s gay nebo lesbickou tématikou. První knížku pro děti Jura a lama napsala Markéta Pilátová a pro dospělé třeba nedávno vyšla v nakladatelství Host sbírka povídek Buzíčci od Jana Folného.

Finanční prostředky na vydání knihy Princ a princ jste sháněla přes crowfundingový portál Hithit.cz, přes který vás mohli příznivci podpořit a získat tak nějakou výhodu. Přijde mi, že na této formě podpory je příjemné i to, že si umělec rovnou otestuje svoje publikum a zájem o své dílo. Myslíte si, že podobné portály mají budoucnost a že se budou umělci a organizátoři různých akcí stále častěji obracet přímo na svou cílovou skupinu?

Důkazem úspěchu crowdfundingových portálů je i stále se zvyšující množství projektů, které se tam snaží získat prostředky. Hithit je teď přímo natřískán všemožnými nápady na bohulibé projekty, knihy, divadelní představení, vydání CD začínajících kapel či nejrůznější koncerty. Je to přesně jak píšete, člověk si otestuje případné publikum a je to pro něj i jistý druh reklamy.

Úspěšnost dokončení vašeho projektu na portálu Hithit.cz byla nakonec 179 %. S jakým očekáváním jste do celé akce šla? Nepociťovala jste s ohledem na téma knihy částečnou skepsi k českému prostředí a předsudkům?

Tak vysoká částka mě hodně překvapila, samozřejmě mile, protože až takovou podporu jsem nečekala. S předsudky jsem však počítala předem, takže mě v podstatě žádná negativní reakce nevyvedla z míry. Bylo vcelku předvídatelné, jak budou lidé reagovat.

Vydání knihy Princ a princ v Nizozemsku oficiálně podpořil časopis Groter Groeien, časopis pro rodiče. U nás si takovou situaci nedokážu představit. Našla jste, vedle nakladatelství Meander, v českém prostředí nějakou oficiální formu podpory, nebo jste si knihu musela společně se čtenáři „vydupat“ úplně sama přes Hithit.cz?

Meander byl jediný z mnoha oslovených, co zareagoval pozitivně, ba dokonce nadšeně. Nakladatelky Ivany Pecháčkové si velmi vážím, protože ačkoliv je věřící, dokázala mít tolik potřebný nadhled a na knížku pohlížela bez předsudků.

V jiných vašich rozhovorech jsem četla, že kniha mimo pozitivních ohlasů vzbudila i řadu odmítavých až homofobních reakcí. Je mi jasné, že tyto projevy budou k tomuto tématu ještě dlouho patřit. V USA chtěli knihu zakázat, v některých knihovnách není dostupná a někde se rodiče bouřili proti čtení knihy ve školách. Překvapila vás ve vašem blízkém okolí nějaká negativní reakce?

V mém okolí jsem žádnou přímou negativní reakci nezaznamenala. Možná si to ti lidé radši nechali pro sebe. I když já asi své okolí až tak nešokovala. To nakladatelka, paní Pecháčková, na tom byla hůř, musela čelit spoustě naštvaných a pohoršených reakcí. Od ní bylo vydání knížky velmi odvážným krokem.

Česká literatura má od minulého roku svou první autorku pohádky, kde mimo jiné figurují dvě maminky. Příběh je komplikovanější než ve vašem překladu, takže jde o čtení pro starší děti. Narazila jste na knihu Jura a lama Markéty Pilátové? Koupila byste (koupila jste) ji své dceři?

Ano, knížku Markéty Pilátové znám. Je krásná. Dceři bych ji koupila bez problémů, nemám předsudky, jinak bychom asi tento rozhovor nevedly. Kniha je komplikovanější také proto, že Markéta Pilátová je spisovatelka. Autorky Princ a princ jsou původně ilustrátorky a kniha Princ a princ je jejich prvotina. Zaměřily se tedy u ní zejména na vizuální stránku. Příběh je vyprávěn spíše obrazy.

Na gay pohádku Princ a princ z roku 2002 navázala autorka o dva roky později knihou Král a král a rodina, kde se opět čtivou formou tematizuje adopce dětí homosexuálními páry. Na webu autorky jsem si pohádku prolistovala a moc se mi líbilo, jak citlivě a jednoduše toto nyní tak diskutované téma podala. Líbí se vám, stejně jako první díl, i pokračování gay pohádky?

Ano, plánujeme s Meandrem vydání i druhého dílu, nicméně nechceme to uspěchat. V druhém díle je téma adopce partnery stejného pohlaví zpracováno opravdu velmi pěkně. Stejně jako u prvního dílu opakuji, nemyslím si, že děti by s tím měly nějaký problém, ten bude zase jen a jen u rodičů.

Hodláte se podobným překladům v budoucnu dále věnovat a chystáte i jiné než pohádkové překlady? Nebo budete pokračovat v hudební produkci se skupinou Čokovoko?

Překladům se věnuji kontinuálně. Chystá se překlad další pohádky, ale pracuji i na překladu románu. V současné době se ale snažím co nejvíc času věnovat studiu.

Za sebe i za čtenáře děkuji za odpovědi a už se moc těším na další překlady knih z jazykové oblasti, jakou je Nizozemsko.