S blogerkou Rodaw nejen o knihách a blogu Knihánkov

Rozhovory

Vytvořeno 25. 1. 2014 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

V současné době jsou velmi aktuální literární blogy, které píší čtenářky a čtenáři pro své vrstevníky – i jiné zájemce. Jejich cíl je jasný – ukázat na to, které knížky blogeři čtou, co se jim na nich líbí a proč. Dochází tak k přenosu informací a myšlenek o zpravidla nově vycházejících knihách a také ke zvýšení jejich popularity. To je zřejmě důvod, proč mnoho nakladatelství s blogery spolupracuje a zasílá jim své recenzní výtisky. Představovat všechny, kteří blogují a píší o knihách, by bylo příliš zdlouhavé. Navíc ne všechny blogy mají tu správnou kvalitu. Vybrala jsem proto blogerku Rodaw, která mě zaujala ze všech nejvíce. Na svém blogu Knihánkov představuje knihy mnoha žánrů a kromě článků natáčí také zajímavá a velmi zábavná videa.

1) Ahoj Rodaw, kdyby ses měla teď sama čtenářům představit, co jim řekneš?

Ahoj, všechny zdravím! Co o sobě říci? No asi to, že na internetu vystupuji jako Rodaw, což je přezdívka, kterou jsem vymyslela podle mého nejmilejšího filmu – Titanicu. V reálném životě se jmenuji Irča. Mám knižní blog, miluju čtení, natáčím videa, mám dva pejsky a řídím se mottem „Ať každej den stojí za to!“. Je mi 18 let, chodím na gympl do Brna a miluju čaje a čokoládu!

2) Jak tě vůbec napadlo začít dělat knižní blog a kdy jsi s ním začala?

Dalo by se říct, že do světa knižních blogů mě dovedla spolužačka. Četla jsem už předtím, a tak mě napadlo, že bych si taky mohla založit knižní blog. Bloguju od roku 2007, hodně jsem dělala grafiku a videa, a tak jsem využila toho, co jsem už uměla, a dělala knižní blog trošku jinak než ostatní a to se mi vyplatilo. Dělat videa je opravdu něco, v čem jsem se našla. I když je pravda, že do budoucna chci na blog i psát články.

3) Ač jsem prošla mnoho blogů o knížkách, ten tvůj na mě zapůsobil nejvíc. Možná je to i tím, že na něj přispíváš nahrávkami, které mohou být zábavnější než články. Proč sis zvolila takový způsob prezentace?

Tak to moc děkuji. Já myslím, že skvělé mohou být i články, ale člověk je musí umět napsat. Já mám několik svých TOP blogů, kde čtu i články, a strašně moc mě to baví. I když je pravda, že jich zase není tak moc. Já jsem začala točit videa proto, že jsem kdysi měla svůj kanál na YouTube a dělala jsem videa k seriálům, filmům… Tím pádem jsem uměla pracovat s programem Sony Vegas a napadlo mě, proč nenatáčet i knižní videa. Proč to nedělat trošku jinak než ostatní. A ono to vyšlo. A jsem za to neskutečně moc ráda.

4) Že tvůj blog dělá radost mnoha čtenářům i jiným blogerům, o tom svědčí ohlasy na blogových i facebookových stránkách. Co přináší pozitivního pro tebe samotnou?

Nejvíc se mi líbí to, že já dělám radost čtenářům, ale oni dělají neskutečně velkou radost mně. Abych byla upřímná, recenzní výtisky jsou fajn, ale rozhodně to není něco, kvůli čemu bych blog dělala. Pro mě je nejdůležitější ten ohlas lidí. Když mi někdo napíše něco pěkného, strašně moc mě to potěší a nabije. Opravdu. Je to něco nepopsatelně krásného. Moc si toho cením a doufám, že i v budoucnu bude můj blog oblíbený, budu se o to snažit. Já nechci být slavná, já chci být milá a přátelská. O tom to je.

5) Stalo se někdy, že naopak blog a natáčení videí přineslo něco negativního?

Tak samozřejmě, setkala jsem se i s něčím, co mě zamrzelo a třeba i trochu ublížilo. Když jsem měla blog o Titanicu, do PC se mi naboural hacker. To bylo hodně nepříjemné. Ale je to už dávno. Ale na mém knižním blogu mi asi nejvíc ublížilo to, když dal někdo na přiznání naší škole mé video s Edou. A pak následné chování lidí v naší škole. Bohužel jsem si uvědomila, že jsem některým lidem k smíchu. Věřte mi, že i když jdu teď po škole, stále se někdo otáčí a třeba něco pokřikuje. Naučila jsem se to ignorovat. A blog dělám pro ty, kteří o to stojí. A i když by to byl třeba jenom jeden človíček, nevzdám se.

6) Nemohu se nezeptat na tvé rodinné zázemí. Z videí jsem pochopila, že u tebe doma asi čtou opravdu všichni. Vedly tě maminka s babičkou ke čtení od malička, nebo jsi se prostě „připojila“ k ostatním čtenářům v rodině?

To je super otázka! Bydlím s maminkou, babičkou a dědou. Táta s námi nebydlí, a abych řekla pravdu, nevadí mi to. Mám úžasnou maminku. Děda čte válečnou literaturu a spíš dává přednost televizi před četbou. Babička čte knížky poměrně dost, ale v poslední době dává přednost spíš matematice (je učitelka a stále něco počítá). Moje mamka čte, ale zase čte hodně pomalu (což já teda taky). Takže by se dalo říct, že u nás nejvíc čte mamka s babičkou. Nikdy mě do ničeho nenutily. Já jsem četla vždycky ráda, ale plně se to u mě rozjelo cca od mých 15, 16 let. Předtím jsem nečetla tak moc, jako teď. Takže by se dalo říct, že jsem se spíš připojila, ale měla jsem skvělý start a zkrátka – u nás doma je hrozně moc knih a to já beru jako velkou výhodu, takže jsem ke čtení asi vždycky měla předpoklady.

7) Z blogových stránek vím, že pořádáš knižní setkání. Prozraď nám o nich něco. Proč je děláš, s kým se na nich potkáváš? Můžou se s tebou setkat běžní čtenáři a fanoušci tvého blogu?

Ano, můžou! Právě o tom to je. ? Strašně ráda poznávám lidi, kteří navštěvují můj blog. Asi to bude znít bláznivě, ale já blog opravdu dělám kvůli lásce ke knihám a kvůli tomu, abych dělala radost ostatním. To je ten hlavní důvod. Možná je to naivní, ale já to dělám ráda. ? Takže rozhodně se se mnou můžou potkat i „obyčejní“ čtenáři. O to víc se budu těšit! ? Srazy bývají v Brně (jednou tedy byl i v Praze, ale pravidelně bývají v Brně). Další knižní sraz bude vánoční – jeden z nejkrásnějších, protože bude vánoční období. Jen ještě musím domyslet to, zda ho udělat před Vánoci anebo spíš až po svátcích.

8) Jakým způsobem se dozvídáš o novinkách v knižním světě? Navštěvuješ knižní veletrhy nebo sleduješ nějaké zahraniční knižní blogy?

Navštěvuji samozřejmě knižní blogy. V dnešní době je jich strašně moc, ale mám své oblíbence, které pravidelně sleduji. Musím se přiznat, že navštěvuju české blogy. V angličtině si nevěřím natolik, abych sledovala i ty zahraniční. Byla jsem jednou na knižním veletrhu, v Praze. Bylo to báječné a strašně moc se těším na příští rok. Ani nevíte, jak moc!!!! A když chci vědět, co daný měsíc vyjde, kouknou se na ediční plány. Takže asi tak.

9) Máš nějaký vyhraněný literární žánr, nebo experimentuješ a čteš vše, co tě zaujme?

Čtu v podstatě všechno. Thrillery, historické, dobrodružné, horory, romantiky, dramata, fantasy… všechno. Ale na druhou stranu ne všechno se mi líbí, to je taky pravda.

10) Máš nějaké oblíbené autory? Jaké a proč?

Jéééé, to je těžké takhle říct. Mám jich strašně moc. Ale když vynechám ty, které určitě všichni znáte, vypíšu nějaké, které asi lidé z YA blogů nebudou moc znát. James Rollins, Tess Geritsenová, David Morell, Sophie Kinsell, John Lutz, Nicholas Sparks…

11) Která knížka tě v poslední době nejvíce zaujala?

Nejspíš knížka Návnada, kterou momentálně čtu. Je to takový mix 15 minus a Hunger games. Opravdu strašně moc se mi to líbí! A také mě hodně zaujala kniha Ten, kdo stojí v koutě. Tu už mám přečtenou a připravuji recenzi.

12) A která knížka je pro tebe ta úplně „nej“?

No teda… Opět velmi těžká otázka. Moje nejmilejší kniha… Napíšu spíš své nejmilejší knihy. Hunger games a 15 minus + kupa dalších!

13) Prozraď nám, jaké máš knižní a blogerské plány do budoucna.

Rozhodně bych chtěla číst rychleji – no zkrátka přečíst za měsíc víc knih, víc pracovat na blogu a být víc aktivní. Teď jsem si prožila hodně těžké období a bohužel se to hodně odrazilo i na blogu. Takže natáčet víc videí, psát i nějaké články... Zkrátka rozvíjet blog.

14) A ještě nám prozraď, jaké plány do budoucna máš soukromě, respektive studijně? Pokud se nemýlím, jsi v posledním ročníku na gymnáziu.

Tak, jsem v předposledním ročníku gymnázia, takže budu maturovat až za rok. Původně jsem chtěla jít na medicínu, byl to takový můj sen a vlastně i nesplněný sen mé mamky. Moc by se mi líbilo pomáhat lidem. To stejné by se dalo říct o veterině – pomáhat zvířatům by bylo nádherné poslání. ALE uvědomila jsem si, že asi nejsem správný typ na tyto dvě školy. Jsou to velmi náročné školy a při studiu nemáte čas skoro na nic. A taky mi úplně nejde chemie, takže nevím. Rozhodla jsem se, že půjdu buď na žurnalistiku a nebo na pajdák – učila bych češtinu a dějepis. Všichni doma jsou kolem mě učitelé. Být doktor by bylo nádherné, ale má to své „ale“.

Moc děkuji za rozhovor!