43 971 Gabzdyl (1997 GB4) aneb rozhovor s Pavlem Gabzdylem

Rozhovory

Vytvořeno 18. 2. 2014 2:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Pavel Gabzdyl (1974), rodák ze severní Moravy. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor geologie. V roce 1999 nastoupil na hvězdárnu ve Valašském Meziříčí, od roku 2000 pracuje na Hvězdárně a planetáriu Brno, nejprve jako řadový zaměstnanec a od roku 2007 jako zástupce ředitele. Jeho profesní vášní je Měsíc. Je autorem více než 14 knih, které se většinou věnují na populárně-naučné úrovni právě našemu vesmírnému sousedovi. Je po něm pojmenovaná planetka 43 971 Gabzdyl (1997 GB4).

18. října 2013 mu byla Českou astronomickou společností (dále jen ČAS) udělena cena Littera Astronomica, kterou ČAS uděluje autorům, kteří se významným dílem zasloužili o popularizaci astronomie.

Než začne rozhovor, dovolil bych si vysvětlit našim čtenářům tykání. Je to ze staré a věřím dobré známosti s Pavlem Gabzdylem.

1. Pavle, mohl bys, prosím, našim čtenářům přiblížit, jaké jsi měl pocity, když ses dozvěděl, že ses dostal do společnosti takových osobností, jako jsou například Josip Kleczek, Jiří Grygar nebo Antonín Vítek, kteří cenu Littera Astronomica v minulosti získali?

Nejprve jsem tomu nevěřil, protože tuto cenu získali autoři, jejichž knihy jsem obdivoval už jako desetiletý kluk. Když jsem zjistil, že nejde ani o omyl, ani o žert mých kolegů, měl jsem pochopitelně velkou radost.

2. Čím si myslíš, že jsi zaujal porotu, že tuto cenu letos udělila právě tobě?

To je spíš otázka na porotu. Svou roli nejspíš sehrál i web Prohlídka Měsíce, který se stal nejobsáhlejším a nejnavštěvovanějším zdrojem informací o Měsíci na českém internetu. K mé radosti jej hojně využívají nejen astro-nadšenci, ale i učitelé nebo studenti vysokých škol. Smutné naopak je, když někdo tyto materiály použije ke komerčním účelům, a nejen že nepožádá o svolení, ale dokonce ani neuvede zdroj a texty označuje za své. (pozn. red.: bohužel tento neblahý jev je dnes značně rozšířený)

3. Na svém kontě máš více než deset knih a všechny o astronomii. Myslíš si, že knihy o astronomii mohou ještě dnes, v době interaktivních aplikací všeho druhu a on-line fotografií z vesmíru, oslovit a především nalézt dost čtenářů?

Jedna má kniha je o sopkách. Ale ty astronomické samozřejmě převažují. Myslím si, že právě v době bezvadných aplikací mají knihy svůj význam. V programech nebo na internetu totiž najdete většinou jen suché informace. Knihy jsou však uceleným textem. Líbí se mi, když autor dává do svých textů i kus sebe a svých zážitků. Něco takového třeba na Wikipedii není a ani by to tam být nemělo. Tištěné atlasy, přehledové tabulky a almanachy ovšem v době Google Earth a podobných aplikací už však svůj význam dávno ztratily. Tedy pokud nedojde k výpadku proudu nebo zhroucení internetu.

4. Tvým hlavním profesním objektem zájmu je Měsíc. Pro většinu lidí jde jen o chladného souseda naší planety. Čím bys navnadil naše čtenáře, aby buď sáhli po tvých knihách o Měsíci, nebo obrátili svůj zrak na našeho vesmírného souseda?

To je jednoduché. Měsíc je pořád nejlépe pozorovatelným objektem na obloze. Stačí zvednout správným směrem hlavu a už sledujete detaily na tělese, které svou velikostí, stářím a minulostí naprosto převyšuje naše běžné zkušenosti. To myslím stojí za ten pohled!

5. O astronomii a Měsíc se zajímáš již od dětství? Jaké jsi měl jako malý kluk rád knihy/autory?

Astronomie mě začala zajímat někdy v deseti, kdy můj spolužák dostal malý plastikový dalekohled. Byl jsem tou hračkou natolik uchvácený, že mi ji rodiče museli za týden koupit taky. Myslím, že brzy litovali, protože jsem je pak často budil, když jsem chodil pozorovat na balkón. Jediná cesta na balkón totiž vedla přes jejich ložnici. Zprvu jsem pozoroval vše, co se na obloze odehrávalo, ale když se mi do rukou dostal Atlas Měsíce od Antonína Rükla, bylo takříkajíc vymalováno a už jsem z Měsíce nespustil oči.

6. Máš nějaký spisovatelský vzor?

Vzor nemám, spíš se nechávám inspirovat autory z úplně jiných oborů. Nejbližší mi je styl psaní Douglase Adamse, autora Stopařova průvodce Galaxií, což není kniha o astronomii.

7. Podle čeho si vybíráš námět, téma a způsob jeho zpracování?

Přiznám se, že až na jeden případ (Měsíční dvanáctka) mě vlastně vždy oslovil vydavatel s tím, co chce, abych napsal. Způsob zpracování většinou závisí na představách vydavatele, ale snažím se mít nad výsledkem kontrolu. Ne vždy se ale vše podaří podle mých představ.

8. Pozoruješ na základě reakcí čtenářů či nakladatelství za dobu, co publikuješ, nějaký vývoj v okruhu tvých čtenářů nebo přístupu, postojích nakladatelství?

Lidé dnes od knih chtějí, aby se nejen dobře četly, ale také dobře vypadaly. A to je podle mě správné. Právě tím totiž mohou papírové knihy konkurovat e-knihám. Pocit z toho, že v rukou držíte solidní knihu s tvrdými deskami a specifickou vůní vám žádný displej nenahradí.

9. Píšeš nejenom knihy, ale také články do časopisů nebo scénáře pořadů pro brněnskou hvězdárnu (které zároveň i režíruješ). V čem se tato tvorba liší, a která je pro tebe osobně nejnáročnější?

Když píšu článek, scénář nebo knihu, je to pokaždé úplně jiný šálek kávy. Článek je něco jako espresso, scénář jako velký kotel turka bez cukru a kniha připomíná spíš alžírskou kávu se dvěma bonbóny na tácku z pravého stříbra.

10. Jaké knihy v současnosti nejraději čteš?

Dnes už knihy o astronomii moc nečtu. Jen sleduji odborné články o úzce specializovaných tématech, která mě zajímají. Čtu beletrii, biografie a poslední dobou spoustu návodů na obsluhu čehokoliv. Asi nejvíce mě však baví různé návody na život.

11. Poslední otázka nemůže být jiná, než zda chystáš nějakou další knihu a jestli nám o ní můžeš něco říci?

Ano, ale neřeknu. Snad jen můžu prozradit, že mám v šuplíku tři knihy, a jen jedna je o Měsíci.