Rozhovor s Petrem Horáčkem

Rozhovory

Vytvořeno 5. 8. 2014 3:00

Autor: Jitka Libigerová

Přinášíme vám rozhovor s Petrem Horáčkem, výtvarníkem a autorem velmi úspěšné série dětských knih, které byly přeloženy do několika jazyků. Petr Horáček se narodil v Praze, vystudoval Akademii výtvarných umění, šest let tvrdě pracoval na kreslení a malování od rána do večera. A to se mu vyplatilo. Stal se z něj uznávaný autor dětských knih. Seznámil se s Angličankou Claire a odstěhovali se spolu do Velké Británie, kde nyní žije a tvoří. Za svou tvorbu získal mnohá ocenění. Z mnoha knih jmenujme kupříkladu tyto: The Mouse Who Ate The Moon, Elephant, Puffin Petr, The Fly, Silly Suzy Goose a další. Jak sám říká: „Miluji to, co dělám - je to zábava!“ A právě takové knihy děti baví, když je člověk dělá od srdce jako pan Horáček. Přečtěte si níže náš rozhovor s tímto autorem dětských knih.

Jste výtvarník a autor velmi úspěšné série dětských knih, kterých vyšlo přes pětadvacet a byly přeloženy do několika jazyků. Jaká kniha je Vaše úplně první? Povězte, bylo těžké se prosadit?

Moje úplně první knížky, které v Anglii vyšly, se jmenují „Strawberries are Red“ (Jahody jsou červené) a „What is Black and White“ (Co je černobíle?). Obě knížky vyšly u nakladatelství Walker Books a obě dvě vyšly ve stejný den.
„Strawberries are Red“ a „What is Black and White“ jsou knížky pro ty úplně nejmenší. V anglicky mluvících zemích se takovým knížkám říká „Board Books“. Jsou tištěny na laminovaném silném papíře, podobně jako česká leporela.
Ve svých knížkách často používám tvarované stránky, vyřezávám otvory do stránek a podobně. Tak tomu bylo i u mých prvních dvou knížek.
Co se týká mého prosazeni se, tak to jsem měl asi štěstí. Jednak vydávám u Walker Books Ltd., což je jedno z nejlepších anglických vydavatelství knih pro děti a pak jsem ještě dostal za své dvě první knížky cenu „Začínající autor roku 2001“.

Která z Vašich knih je pro Vás nejmilejší a proč?

Největší radost má člověk vždycky asi z té poslední vydané, ale mám-li byt upřímný, tak zvláštní vztah mám ke „Slonovi“ (Elephant). „Slon“ je příběh inspirovaný částečně mojí dcerou, která měla imaginárního kamaráda. Vlastně kamarádku, byla to liška, co s námi nějaký čas bydlela.
Práce na této knize byla opravdu zábava. Nápad přišel snadno a v momentě, kdy jsem začal skicovat, tak jsem přesně věděl, jak budu knížku dělat. Pak už jsem si jen hrál. Jestli si dobře pamatuji, tak i nakladatelství mi dalo smlouvu bez sebemenších připomínek. Prostě ideální práce.

Knihu sám píšete i ilustrujete. Co je podle Vás těžší? Příběh napsat, nebo nakreslit?

Já jsem malíř. Malování a kreslení je to, kde jsem doma. Psaní jsem si tak nějak přibral časem, protože se mi zdálo, že je mnohem snazší ilustrovat vlastní příběhy, než příběhy někoho druhého.
Baví mě příběh vymýšlet a baví mě knížku ilustrovat. Doladit a dotáhnout text do konce je práce zdlouhavá. Malování mi jde určitě lépe, než psaní.
Ono napsat obrázkovou knížku je poněkud komplikovanější, než jen napsat příběh. V obrázkové knížce je zbytečné popisovat textem to, co je na obrázku, a naopak. V dobré obrázkové knížce se text doplňuje s ilustrací. Text by měl být také úsporně a dobře napsán, měl by mít rytmus.

Povězte, je těžké psát pro dětské publikum?

Psát pro děti je práce, která mě baví a kterou dělám rád. Neřekl bych, že psát pro děti je těžší nebo snazší, než jakékoli jiné psaní. Pravda je, že mě rozčilují lidé a nakladatelství, která si myslí, že psát pro děti je snadné. Nemám rád hloupé samoúčelné rýmovačky typu „Tu je les, tamhle pes“ a nemám rád prázdné příběhy bez pointy.
Děti nejsou hloupé a není pravda, že jim stačí barevné obrázky. Obrázková knížka je první setkání dítěte s literaturou, ale také s výtvarným uměním. Myslím, že děti si zaslouží, aby knížky, které jim kupujeme, měly úroveň.

Kdy se podle nás stane člověk spisovatelem?

Možná, že se člověk stane spisovatelem v momentě, kdy něco napíše a rozhodne se to dát přečíst druhým. Možná, že se člověk stane spisovatelem v momentě, kdy ho někdo druhý nazve spisovatelem. Nevím. Jiná otázka je, kdy se stane dobrým spisovatelem.

Kdo jsou Vaši nejoblíbenější spisovatelé? Máte nějaký vzor?

Eric Carle a jeho „ The Very Hungry Caterpillar“ (Velmi hladová housenka) je knížka, která mě inspirovala k tomu, abych sám začal psát a ilustrovat knížky.
Mám rád Jona Klassena „I Want my hat back“ ( Chci zpátky svůj klobouk). To je kniha, která je velice vtipně napsaná a hezky ilustrovaná.
Obdivuji ilustrace Jiřího Šalamouna a Květy Pacovské.
Nemůžu nezmínit Zdeňka Milera a jeho „Krtečka“ a také Václava Čtvrtka a Zdeňka Smetanu a jejich „Pohádky z mechu a kapradí“.

Na čem nyní pracujete?

Dokončuji už třetí knížku s postavičkou Malé Myšky. První knížka se jmenovala „A New House for Mouse“, která vyšla v češtině pod názvem „Nový domek pro myšku“. Druhá knížka vyšla teď v červnu zatím jen v Anglii, v Americe, Španělsku a Holandsku a jmenuje se „The Mouse Who Ate the Moon“ (Myš která snědla měsíc).
Zároveň jsem ve fázi, kdy dokončuji text pro novou obrázkovou knížku „The Blue Penguin“ (Modrý tučňák). Ilustrovat ji začnu koncem prázdnin.

Žijete v Anglii. Mohou Vás Vaši fanoušci potkat i na nějakém čtení v České republice?

Do budoucna nic naplánovaného nemám, ale dvakrát jsem už byl na Knižním veletrhu v Praze a dvakrát jsem dělal čtení v Městské knihovně v Praze. Do Čech občas jezdím, a tak se třeba podaří něco brzy naplánovat.

Co Vás baví kromě psaní a kreslení? Co děláte ve volném čase rád?

Coby ilustrátor trávím hodně času na židli, a tak se snažím každý den se trochu hýbat. Hraji tenis a jezdím na kole. Zajdu do fitka. To ale hlavně pro to, abych se pak mohl nacpat buchtama.

Která kniha je Vaše nejoblíbenější?

Eric Carle a jeho „ The Very Hungry Catterpilar“ (Velmi hladová housenka) je pro mě dokonalá obrázková knížka. Z knih pro dospělé asi „Mistr a Markétka“ od Michaela Bulgakova.

Co byste vzkázal našim čtenářům?

Snad jen to, že nikdo není příliš starý na to, aby se mohl radovat z dobře udělané dětské knížky.