Vždy, když vycestuji, musím navštívit potřeby pro umělce, to už je můj soukromý obřad, říká ilustrátorka Iveta Autratová

Rozhovory

Vytvořeno 23. 8. 2014 3:00

Autor: Jitka Libigerová

Ilustrátorka Iveta Autratová kreslí a maluje celý život, tato činnost se pro ni stala smyslem života, tak jako je běžec závislý na endorfinech, tak Iveta zase maluje. A maluje s citem, nadšením a vervou. Její obrázky jsou veselé, upřímné, věrohodné  a plné pestrých barev. Nejčastěji kreslí zvířátka. Ilustrovala knihy Lenky Rožnovské, ale i Zuzany Pospíšilové, dále pak zvířátkové pexeso pro Triton, plakát pro výroční koncerty skupiny Kamelot, různá loga, webové bannery (Kultura21.cz, Dejte nám šanci.cz) a další. Přečtete si náš rozhovor, kde se o ilustrátorce s velkým I dozvíte více.

Paní Iveto, prozraďte, jak jste se ke kreslení dostala? Kreslíte celý život?

Kreslila jsem vždycky :o), kam až moje paměť sahá, je to součást mého já. Nevzpomínám si přesně na svůj první výkres, ale asi tam byla máma s tátou a sestrou....a určitě i nějaké zvířátko.....  Rodiče mě přihlásili do Lidové školy umění a to mě moc bavilo. Měla jsem báječnou paní učitelku.
Taky mě od malička bavilo chodit do papírnictví. Mezi kalíšky, barvami, papíry a štětci se cítím jak Alenka v říši divů :o),  fascinuje mě vůně papírů, úhlednost bloků a zářivé palety barviček. I dnes, kamkoli vycestuji, musím tam navštívit „potřeby pro umělce“, to už je můj soukromý obřad :o) a nadšení neutuchá ....

Bylo těžké prosadit se jako ilustrátorka dětských knih?

Ano, rozhodně. Měla jsem velké štěstí a nesmírně si vážím všech příležitostí, kterých se mi dostalo. Na druhé straně, jsem nesmírně ráda, že jsem byla připravená, když ta příležitost přišla. Ilustrovat knihu je velikánská zodpovědnost. Když jsem měla začít malovat svou první knihu, měla jsem takový strach a trému, že jsem se 14 dní nemohla pustit do práce. Zodpovědnost vůči dětem, spisovateli, nakladateli… jen těžko se to dalo unést. Pak mi kamarádka poradila... “zapomeň na ostatní, maluj si pro sebe“...a pak to najednou šlo. I tak je tu vždycky počáteční tréma :o).
Co se týká ilustrování, udělala jsem si přestávku, protože jsme si pořídili štěně a to je práce na plný úvazek :o), teď už se ale moc těším na nové nabídky.

Ilustrovala jste dětské knihy spisovatelky Lenky Rožnovské (Bílý tygr, Statečná lvíčata, Slůně Riang, Drak Natlučnos), jaký máte k ní vztah a jak na vás působí její knihy?

Lenka Rožnovská je vzácná osoba, člověk nesmírně skromný, upřímný a cílevědomý. Líbí se mi její barvité vyjadřování, příjemný humor, laskavý nadhled, silná láska k lidem a především dětem. To všechno cítíte z jejích knih a rozhodně se i pobavíte...:o).

Na čem nyní pracujete? Mohou se děti těšit na nějaké vaše nové knižní ilustrace?

Jak už jsem zmínila, udělala jsem si „dovolenou“, ale upřímně, moc dlouho mi to nevydrželo, nemalovat je pro mě trýzeň. Moje štěňátko už povyrosto a já se rozhodla napsat knížku pro děti. Scénář mi ležel dlouho v hlavě a pak jsem sedla k počítači a psala a psala......
Hlavní postavou pohádkového příběhu je Jůlinka, děvče, které dělá samé schválnosti, trápí ostatní děti i zvířata. Jůlinka potká bábinku, která jí pomocí kouzel ukáže svět z jiné strany a tím ji přiměje přemýšlet o svém životě a ledacos změnit. Samozřejmě bych chtěla knížku doplnit svými ilustracemi. Zatím je kniha ve fázi hledání nakladatele, moc doufám, že se mi to brzy podaří.
Léto je pro mě často ve znamení změn a začátku nových věcí a tak předělávám svoje webové stránky, zkouším nové styly ilustrací a nové techniky. Taky bych chtěla uspořádat výstavu obrazů, musím pilně malovat, moc mi jich z té poslední nezbylo :o).
Zhruba v půlce srpna vyjde knížka s mými ilustracemi a myslím, že velmi potěší malé milovníky dinosaurů. Vyjde v rámci edice Čtení pro prvňáčky v nakladatelství GRADA. Napsala ji spisovatelka Zuzana Pospíšilová, vypráví o chlapci, který má dinosaura, a myslím, že leckterá holka nebo kluk by chtěli takový příběh zažít. Víc už ale neprozradím :o). Knížka se jmenuje Matěj a stegosaurus.

Kdo je váš malířský vzor?

Malířský vzor nemám, jsem spíš obdivovatelka osobitosti a jedinečnosti. V tomto směru obdivuji  mnoho umělců, ani je tu nemůžu jmenovat, byl by to dlouhatánský seznam.
Líbí se mi, když je člověk sám sebou, je v tom velká vnitřní síla, ale i spousta práce a vytrvalosti.

Čtete? Které knihy vás zasáhly do srdce?

Čtu velmi ráda, bohužel mi nezbývá čas. Když jdu spát, stihnu přečíst tak jednu, dvě stránky a už se mi zavírají oči. Pak ztrácím přehled, co jsem vlastně četla a tak čtu znovu a znovu, tímhle stylem se číst moc nedá :o). Většinou si beru knížky s sebou na dovolenou, letos se mi to zatím ještě nepodařilo. Mám ráda čtení, které pobaví a zároveň nutí k zamyšlení. Už po několikáté jsem četla Vejce a já od Betty MacDonaldové. Ta kniha je nesmírně poučná a taky mi vždycky pomůže překonat obtíže. Betty vládla mistrovským stylem a její popisy osob jsou neuvěřitelně nápadité a květnaté, je to to pravé koření pro všední dny...
Stejně tak mám ráda dětské knížky :o) a samozřejmě nesmírně ráda koukám na ilustrace. Je mi líto, že knížky pro dospěláky jsou většinou bez obrázků, zoufale mi tam chybí a s chutí bych to napravila. Copak dospělí si už nechtějí hrát?

Co děláte ve volném čase, když se zrovna nevěnujete kreslení?

Trénuji svoje psy, mám dvě goldenky. Jak jsem už zmínila, jedna z nich je ještě štěndo a tak potřebuje řádnou výchovu. Často s nimi vyjíždíme do přírody. Mimoto jsem nadšený cestovatel (na to ale moc času nezbývá..), zajímá mě všechno nové, mám ráda techniku, tancuji, poslouchám hudbu. Taky se ráda kouknu na dobrý film, když už nestíhám číst :o).

Jsou váš manžel a vaše děti vašimi rádci či kritiky, co se kreslení týká?

Mám už docela velké děti. Syn má 26 a dcera 17. Moje dcera Anetka kreslení rozumí, chodí do „lidovky“ a kreslí ráda. Čas od času spolu debatujeme o obrázcích a stylech, o postupech. Její názor bývá hodně zasvěcený a zajímavý. David je založený víc technicky, ale nikdy neopomene vyjádřit zájem a nadšení pro mé obrázky. Podporuje mě celá rodina a pomáhá například při přípravě výstav. Než je taková výstava zahájena, stojí to hodně energie a práce nejenom mě, ale i mého manžela.

Na kterou vaši ilustraci jste opravdu pyšná a přirostla vám k srdci?

Mám takovou zásadu, nepustit do světa nic, co by se mi jen trochu nelíbilo. A tak se nemůžu rozhodnout.., samozřejmě, některé obrázky se povedly víc.... Ráda bych, aby dělaly radost všechny :o). Nedávno jsem zkoušela kreslit  ilustrace pastelem - barevnými křídami. Je to opravdu těžké, když uvážíte, že křídy nemají ostré hroty a snadnější je s nimi pokrývat velké plochy. Zabralo mi hodně práce už jen hledání správného formátu - jak už jsem zmínila, křídy jsou docela tlusté a tak je nutné malovat několikanásobně větší obrázek, než bude ten výsledný např. v knize. Nejraději roztírám pastely prsty, což není vůbec jednoduché vzhledem k detailům, které jsou v mých obrázcích nezbytné. Chce to hodně trpělivosti a  jsem moc ráda, že se mi to podařilo.

Můžeme se s vámi setkat na nějaké vaší výstavě?

Chtěla bych uspořádat výstavu příští rok v Brně. Zatím bohužel nemám dost obrazů, na přípravě pilně pracuji. Není to otázka týdnů, ale měsíců, proto prosím sledujte moje webové stránky www.ivetaautratova.com, kde bude včas napsáno, kdy a kde se bude výstava konat.

Co kreslíte nejraději a jaká je vaše nejoblíbenější technika a proč?

Nejraději kreslím zvířata, myslím, že se mi daří alespoň částečně proniknout do jejich duše a mám je velmi ráda. Mají můj obdiv a ráda se nechávám inspirovat. Vlastně je mnoho témat, která mě baví kreslit, zvířata jsou ale na prvním místě.
Jako malá holka jsem nejvíc kreslila jenom tužkou. Když ji přirovnám k hudebnímu nástroji, je jako kytara, protože s kytarou se dá zahrát téměř všechno :o). Jak šel čas, zkoušela jsem různé techniky. Vždycky jsem měla nějaké období. Období  pastelové si užívám už několik let. Práci s ním  jsem si natolik oblíbila, že se k němu neustále vracím, dá se s ním malovat na mnoho způsobů a já si už našla ten svůj. Moc ráda mám i kombinované techniky, např. pastelky s akvarelem apod. Výtvarno je velká zábava, tak proč zůstávat jen u jednoho stylu :o).

Foto: archiv Ivety Autratové