Petr Kopl: „Učím se od mistrů a nestydím se za to“

Rozhovory

Vytvořeno 17. 4. 2013 1:00

Autor: Marta Šimečková

Nedávno jsme vám představili novou knihu stripů od českého autora Petra Kopla (recenzi naleznete ZDE). Jde o výjimečně vtipnou snůšku příhod, které zažívá malý oříšek na ulici, v útulku i v cirkusu. Protože nás kniha zaujala svou originalitou i humorem, chtěli bychom vám v dnešním rozhovoru blíže představit i jejího tvůrce Petra Kopla, jenž má na svém kontě již několik komiksových knížek.

Co pro vás bylo největší inspirací při psaní stripů Štěky Broka Špindíry?

Byly to samozřejmě zážitky a dobrodružství, která jsem zažil se svými psy. Vždy jsem nějakého měl a dovoluji si říct, že vím, jak s nimi komunikovat. Mnoho lidí si myslí, že výcvik psa je o tom, že ho zlomíte a naučíte ho myslet jako člověk. Je pravda, že to jde. Nicméně pokud mu vyjdete naproti a více než ho ovládat se snažíte mu porozumět, vznikne mezi vámi úžasná symbióza a začnete si patřit navzájem. Potom je to skutečné partnerství a není třeba tvrdého výcviku. Pes vám porozumí každé slovo a vy pochopíte každé zavrtění ocásku. Chce to ovšem disciplínu a sebeovládání na obou stranách. Pes, uvázaný celý život na řetězu u boudy, je vizitkou hlouposti a nepochopení funkce a poslání psa jako průvodce člověka. Je pravda, že pes je starost a peníze. Ale každý správný pejskař vám řekne, že vám to ten malej chlupatej hajzlík splatí milionkrát. 

Kolik psů jste už měl? A plánujete svou smečku nějak zvětšit?

Když jsem byl malý, měli jsme Jacka. To byl černý podvraťák a je asi nejpodobnější mému Brokovi. Tak trochu se mu mstím, protože u nás byl jen rok a pak se sebral a odešel. Zkrátka utekl. Doufám, že se měl dobře a dostal se do dobrých rukou, protože jsem se nikdy nedověděl, co se s ním stalo. Takže co se týče Brokovy podoby, Jack se může pokládat za jeho předlohu. Potom přišla Arka. Německý ovčák. Jelikož jsme byli pětičlenná rodina v panelákovém bytě 2 + 1 a teď do toho přišel vlčák, dovedete si představit, jak blízko jsem k tomu psovi měl. Potom byla Bany, což byl křížený německý ovčák, a současně Lucky, který ale víc patří rodičům a s nimi taky dosud žije. Momentálně mě vlastní nejkrásnější whippet na světě. Jmenuje se Sára a jsem velice šťastný, že ji mám. Před pár dny nám Sárinka vrhla pět krásných štěňátek. Vše proběhlo hladce a maminka je velmi pozorná a obětavá. Takže co se týče smečky, čeká nás teď několikaměsíční peklo.

Přemýšlel jste i o jiném jménu pro hlavní psí postavu?

Hledal jsem jméno, které by nejlépe odpovídalo podobě a charakteru toho psího vyčůránka a zároveň to bylo české. Mohl to být Rex nebo Šmudla, ale v mých komiksech se snažím o to, aby jména odpovídala povahám, nebo dojmu, který chci vyvolat. Proto se pes smolař jmenuje Alík, protože chci, aby ho čtenář litoval, i když je to blbec. Když tedy přišlo na Špindíru, automaticky mi vytanul Brok. Je černý, kompaktní a taky tak trochu neřízená střela. A když dostanete brokem do kožichu, je to zatraceně nepohodlná věc. Což už jeho páníček zjistil.
No a co se týče Štěků, s tím mi pomohl můj životní partner. Když Brok začínal v Jihlavském Deníku, bylo nutné dát stripům název. Přemýšlel jsem o Příhodách Broka Špindíry, zrovna tak to mohla být dobrodružství nebo prostě stripy, ale to pořád nebylo ono. Svěřil jsem se svému partnerovi a on hned řekl, že nemá cenu o tom tolik přemýšlet, jsou to přece jenom stripy. Nic zvláštního, prostě jenom takové štěky. No a název byl na světě. Díky, Bohouši, jsi poklad! Za to dostal několik rolí v mých komiksech.

Pocítil jste po vydání knihy stripů větší popularitu? A setkal jste se třeba i s nějakými zápornými reakcemi?

Ano, samozřejmě. Do té doby měl Brok pouze lokální charakter a musím říct, že ohlasy z Jihlavska mi chodí každý týden. Když začal Brok vycházet barevně ve 21. století Junior, jeho okruh fanoušků se velmi rozšířil. Byl jsem bombardován prosbami, abych vydal Broka souborně, tak, jako vychází třeba Garfield. Popravdě s největším neporozuměním jsem se bohužel setkal v redakcích knižních vydavatelství. Nikde jsem Štěky nemohl udat. Až jsem uspěl tam, kde jsem to opravdu nečekal. Redakce Crew se české komiksové tvorbě téměř nevěnuje, a když, bývá to absolutní výjimka a jedná se většinou o elitní záležitosti. Nicméně jsem to zkusil s minimální nadějí na úspěch. A trefa do černého. Cítím se poctěn.

Váš komiks bývá často srovnáván např. se sérií Garfield. Jak vy hodnotíte spojení Broka Špindíry s příběhy tohoto kocoura?

Garfield je klasika a všichni se k němu modlíme. Mými dalšími oblíbenci jsou Calvin a Hoobes a samozřejmě Peanuts a ReadMeat. Popírat inspiraci u těchto velikánů by ode mne bylo opravdu nabubřelé a hloupé. Učím se od mistrů a nestydím se za to. Nehraju si na to, že jsem přišel s něčím originálním, mám ale za to, že umím postavit dobrý fór a prodat ho. Nicméně jelikož se Brok objevil v první desítce nejlepších komiksů roku 2012 podle žebříčku časopisu ABC, dovoluji si konstatovat, že Brok tento rok Garfielda přečůral.

Můžeme se těšit na druhou knihu stripů?

Velmi rád bych, ale nechci to zakřiknout. Také to nechci lámat přes koleno. Kniha Štěků je sebranka čtyř let. Je pravda, že poptávka po nových stripech s Brokem povážlivě stoupla a já se budu velmi snažit co nejdříve z toho udělat knihu, ale ne za cenu toho, že by klesla kvalita, k čemuž by mohlo dojít velmi snadno. Nejsem přece jenom Jim Davis, abych dokázal vystřelit jeden strip denně, tak, jako on svého Garfielda.


Máte na svém kontě i další knihy. Co vše máte nyní rozpracováno?

Do 14 dnů by měla vyjít už moje třináctá komiksová kniha. Je to pokračování série Victoria Regina a navazuje na Psa baskervillského. Jde o Sherlocka Holmese – Poslední případ. Ano, je to ten případ, kde slovutný detektiv přijde o život. Moji čtenáři ale vědí, že v mých komiksech není vždy nic tak, jak to vypadá. O napětí, fabulaci, odkazy a překvapení tedy opět nebude nouze. (Mimochodem: i do této knihy se Brok Špindíra připletl a nepodařilo se ho odehnat.) Dostalo se mi té cti a předmluvu ke knize napsal sám president České společnosti Sherlocka Holmese Aleš Kolodrubec. O novinkách pravidelně informuji na stránkách www.petrkopl.cz.

Kdo je pro vás největším vzorem v profesním životě?

Mým hlavním vzorem byl vždy René Goscíny a Albert Uderzo a jejich Asterix. Jejich dílo u mě už od mala předurčovalo můj směr. Potom nemohu nezmínit picasovskou genialitu Bena Caldwella, ke které také tíhnu. Snažím se najít svůj směr, ale vliv těchto obrů u mě bude asi vždy patrný.

Podporují vás vaši nejbližší ve vaší tvorbě?

Především musím zmínit své rodiče. Jejich podpora a láska, o níž jsem nikdy neměl příležitost pochybovat, mi dali veškerou energii do mé práce. Není to samozřejmost a já si toho moc vážím. Druhým štěstím v mém životě je můj partner, který mi vytváří skutečný pocit domova a bezpečí. Bojím se, že to zakřiknu, ale měl jsem v životě opravdu nebývalé štěstí. Rád bych se o něj podělil i se svými čtenáři, kteří třeba tolik štěstí neměli, a alespoň jim vykouzlil úsměv, když už ne bolestivé křeče od záchvatu smíchu.

Děkuji vám za rozhovor. A přeji vám hodně inspirace (nejen) při psaní nové knihy Štěků a také, aby vám vydrželo osobní štěstí.