Rozhovor o Mrtvé šelmě, knihách pro děti i audioknihách s Klárou Smolíkovou a Jiřím W. Procházkou

Rozhovory

Vytvořeno 23. 8. 2015 2:00

Autor: Lukáš Loužecký

V letošním roce vyšel manželské a nyní i autorské dvojici Kláře Smolíkové a Jiřímu W. Procházkovi první díl ze série Souřadnice zločinu. Detektivka s historickými základy a názvem Mrtvá šelma si velice brzy získala pochvalná hodnocení kritiků i čtenářů. Ovšem i jejich ostatní aktivity si zaslouží vaši pozornost. Rozhodli jsme se, že musíme oba významné spisovatele vyzpovídat.

Nejdříve pár otázek na Kláru Smolíkovou:

Velká část tvého spisovatelského i kariérního života je spojena s husitstvím. Několik let jsi pracovala pro Husitské muzeum v Táboře. Proč sis vybrala zrovna toto historické období?

Ono si vybralo mě. Nicméně středověk je mé oblíbené období, ke kterému se často vracím. Je to doba, která dala vzniknout městům nebo řemeslům, formovala naši představu srozumitelného světa, zůstala vetkána v krajině, kterou putujeme ke zříceninám hradů, je stále přítomná v pohádkách, fantasy světech a tedy v našich představách a snech.  

Hned se zaměřme na knihu Mrtvá šelma, kterou jsi napsala společně se svým manželem Jirkou W. Procházkou. Není žádným tajemstvím, že jsou hlavní postavy inspirované právě vámi. Probíhalo vaše seznámení v podobném duchu? Dodám, že Berenika se do Štolby rozhodně nezamilovala na první pohled.

Postavy jsou částečně psané podle nás, to je pravda. Ale čtenáři mají tendenci tuhle informaci přeceňovat. Pokud vzniká dojem, že takto by se dva lidé mohli potkat a seznámit, napsali jsme dobrý příběh.

Kdo přišel s prvotní myšlenkou na tento společný projekt? Jedná se o rovnocennou spolupráci, nebo někdo více určoval směr příběhu?

Autorský podíl na tvůrčí práci je jeden z nejcitlivějších bodů spolupráce. Nicméně si troufnu říct, že shoda v nápadu pustit se do regionálních detektivek byla rychlá a jednoznačná. Hlavní postavy i náměty na pět navazujících knih jsme s Jirkou dali dohromady v rekordním čase a stále se prvotního záměru beze změn držíme. Jirka je tahoun příběhu, situací a akce. On chrlí. Já píšu pomalu, cizeluju, propojuju, ověřuju, splétám jednotlivé linie. 

V první řadě jsi autorkou knížek pro mladší čtenáře a děti. Nebála ses, že Mrtvou šelmou můžeš negativně ovlivnit jejich (případně rodičů) názor na tvou tradičnější tvorbu? Setkala ses někdy i se zápornými ohlasy? Myslím to především s ohledem na to, že kniha obsahuje několik poměrně drsných scén.

To mě vůbec nenapadlo a myslím, že takto ani nikdo ze čtenářů neuvažuje. Knihy jsou jasně žánrově oddělené, nemůže se stát, že si dítě omylem z knihovny nebo knihkupectví přinese „Smolíkovou“ pro dospělé. Vlastně si nejsem jistá, jak moc a zda vůbec si čtenáři moji tvorbu takto spojují. Děti autory knížek příliš neřeší a i rodiče jména spisovatelů dětských publikací vnímají jen okrajově. Vlastně marně čekám na reakci: To jsme rádi, že si konečně od Smolíkové můžeme přečíst i něco my dospělí. Takovou přechodovou knihou je H. U. S., což je novinková publikace určená mládeži, kterou občas objeví dětský čtenář Husitů nebo Viktorky a jindy zas s chutí přečte čtenář Mrtvé šelmy.

Příští rok by mělo vyjít volné pokračování s názvem Stříbrná iniciála. Sehrají v něm opět svou roli husité? Můžeme očekávat vývoj ve vztahu Bereniky a Štolby?

Už tam husity píšu. Nedá mi to. Berenika Weissová přichází do Kutné Hory připravit výstavu s husitskou tématikou, a tak na kalich naráží i ve městě stříbra. Vztah ústřední dvojice se vyvíjí, ale nečekejte příběh červené knihovny.

V září ti vyjde kniha Husův dům, která navazuje na předchozí publikace Husité, Řemesla a Jak se staví město. Na co se v ní mohou tví fanoušci těšit? Chystáš u příležitosti vydání této novinky i nějaké zajímavé akce – křest apod.?

Kniha Husův dům by měla obsahovat to nejlepší z předchozích publikací této řady. Zařadili jsme hodně celostránkových komiksů ve stejném stylu, jaký se líbil v knize Husité, ale navíc jsme přidali úctyhodný počet odlehčujících komiksových stripů.  Kamarádství Blanky a husy jiskří podobně jako vztah líného Matěje a čerta Lukáše v Řemeslech. A po vzoru vysvětlujících boxů v Jak se staví město jsem dětského čtenáře informačně nešetřila, takže se dočte, kdo to byla kurtizána nebo ras, jak vypadal středověký hrádek nebo kdo byl kdo na středověké univerzitě. Knihu představíme bezprostředně po vydání hned dvakrát na Kozím hrádku nedaleko Tábora. V sobotu 19. 9. od 14:00 čeká účastníky hravý poznávací program a procházka po naučné stezce, kterou jsem napsala a která je s knihou provázaná. V neděli 27. 9., kdy se turistické sezóna na Kozím hrádku slavnostně uzavírá, knihu v 15:30 pokřtíme.

A nyní se podívejme na zoubek i Jiřímu W. Procházkovi:

Opět se zaměřím především na jednu z nejlepších českých detektivek tohoto roku s názvem Mrtvá šelma. Bylo pro tebe obtížné přejít ze scifi/fantasy k detektivnímu žánru? Proč ses k tomuto kroku odhodlal? Poslední dobou je to u lidí z tvého žánru téměř móda.

Není to ani tak móda, jako spíš souhra okolností. Když jsem oznámil někdy před třemi lety, že po 30 letech na chvíli opustím mou milovanou fantastiku a dám se s Klárkou Smolíkovou na detektivní žánr, v té době měli dva mí přátelé a jedni z nejlepších spisovatelů, které znám, Štěpán Kopřiva a Juraj Červenák, úplně stejný plán. Když jsme se spolu potkali na jednom setkání sci-fi spisovatelů, bylo zajímavé zjistit, že to nebyla žádná kalkulace ani plánovaný úprk od fantasy, ale mělo to prosté vysvětlení: všichni jsme najednou došli k tomu, že by bylo dobré vyzkoušet naše metody vyprávění, své osobité styly a způsob psaní i v jiném žánru. A tak se stalo. Nyní se mluví o módě, jistě, nyní nás náhle následují i další sci-fi kolegové, ale u nás to prostě bylo takhle jednoduché. Ve fantastice jsme každý dosáhli ve své tvorbě určitých vrcholů, tak jsme se rozhodli jako detektivkářští „panicové“ vstoupit na trh úplně jiný. Nový.

Zeptám se tě na podobnou otázku, jakou jsem položil i Kláře. Jednalo se o rovnocenný projekt, nebo měl někdo v rozhodování navrch?

U mě s Klárkou se jednalo a jedná o rovnocenný projekt. Říkám to zcela dobrovolně a nikoli pod nátlakem, že třeba nedostanu večeři. Ten projekt regionálních detektivek z muzejního a galerijního prostředí byl ještě více definován Klářiným zaměřením. Muzejní pedagožka, popularizátorka historie, autorka mnoha muzejních trvalých expozicí – a na druhé straně já, podle některých recenzentů buldozer české fantastiky, jinak „oficiálně“ autor science-fiction, kyberpunku, fantasy, hororů a klasických dobrodružných příběhů. Projekt Souřadnice zločinu je právě díky těmto skutečnostem zcela rovnocenný tím, jak oba jsme odlišní. My si v podstatě při psaní „nekonkurujeme“, ale totálně doplňujeme. 

Postava Štolby je částečně vytvořená podle tebe. Které z vlastností máte společné a co sis trošku přikreslil?

Když řeknu, že všechny, budu u čtenářů za záporáka. Takže tomu pomůžu tím, že tři roky abstinuji a nekouřím. A jsem zakoukaný do Weissové, teda i do její autorky. Je to takhle lepší?

Chvílemi je kniha téměř strašidelná. Předpokládám, že drsnější scenérie jsou zejména tvoje parketa. Nebo občas přišla s něčím nečekaným i Klára?

Přesně jak říkáš, noční honičky, běsy, přepadení, to byla většinou moje doména. A s důrazem uvádím ono „většinou“, protože teprve Klárka do těch scén, kde vystupovala Weissová, vložila ty správně žensky procítěné „hororové“ emoce, třeba ten její děs při jedné akci v opuštěné budově, který tam vložila, ten mne mrazí dodnes, když to čtu.

Celý příběh se odehrává na historickém podkladu, zejména s ohledem na husitství. Jsi rovněž příznivcem této doby jako tvoje žena? Případně máš radši jinou éru v dějinách lidstva?

Zaprvé: husiti jako rebelové a správní borci, kteří tady mockrát zmydlili po zuby ozbrojené cizáky, to mě bere dosud, už od školy. A zadruhé: jak nemohu být příznivcem husitství, když mám ženu, která pracovala v táborském Husitském muzeu, vypracovala tam s kolegy úžasnou expozici o husitech a za poslední tři roky vydala tři úspěšné knihy o Husovi? To by mi doma ani neprošlo!

Jsi spolumajitel audio vydavatelství Walker & Volf. Proč zrovna vydávání audioknih? Myslíš, že mají slibnější budoucnost než jejich tištěné kolegyně? Hlavně neříkej, že jim dáváš přednost před pořádnou bichlí.

Vysvětluji všem, že stejně jako ostatní jsem od mala četl knihy, chodil na filmy a poslouchal večerníčky v rozhlase, pohádky z gramodesek, později Wericha a Horníčka či Františka Nepila, prostě to, čemu se dnes říká audioknihy. A někteří lidé se mě na přednáškách stále ptají: Proč bych to měl poslouchat, když si můžu koupit knížku? Proč bych měl poslouchat něco, co jsem už četl? A já odpovídám otázkou: Proč chodíte na filmové zpracování knižní předlohy? Proč chodíte na divadelní zpracování knihy? Proč čtete komiksové zpracování podle románů? Protože, říkám jim, to je prostě jiný pohled na tu kterou knihu. Stejně plnohodnotný jako jakékoliv její jiné zpracování. Ti chápavější si ťuknou do čela a usmějí se, ti druzí mi s významným pohledem sdělí, že „kniha přece voní“. Ano, ale nově rozbalené CD taky voní, protože booklet je z papíru a potištěný stejnými barvami jako kterákoliv jiná vonící kniha. Lidé, čichejte i k cédéčkům, to je výzva! Muhehe… A taky je i poslouchejte.

Chystáš v nejbližší budoucnosti i něco nového pro fanoušky sci-fi/fantasy?

Na podzim mi vyjde hororová sbírka Sklad hrůzy - aneb horory, běsy a jiné bizarnosti. A během psaní Stříbrné iniciály (druhý díl Souřadnice zločinu) pomalu dopisuji román Transmision, což je obsáhlejší paralelní fantasy, která vzniká na základě dávno publikované novely Transmise. Vidíte, jak jsem říkal, z fantastiky jsem vůbec nevypadl, jen jsem se víc rozkročil.

Děkuji za rozhovor. Všechny čtenáře bych tímto rád pozval na setkání s touto inspirativní dvojicí autorů, které se uskuteční 25. srpna v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí. Akce začíná v 18 hodin.

Foto: Josef Böhm a Martin Kibi Fořt

Odkazy:

www.klarasmolikova.cz/
www.jwp-prochazka.cz/