Rozhovory

Rozhovor s Jiřím Březinou

1 1 1 1 1 (6 hlasů)
il

Mladý český spisovatel Jiří Březina představuje už svou druhou knihu. Za prvotinu Na kopci obdržel prestižní cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku 2013. I nový příběh slibuje velice zajímavý čtenářský zážitek, proto jsme se rozhodli tohoto autora trochu vyzpovídat.


autorNedávno ti vyšla v pořadí druhá kniha s názvem Promlčení, první díl ze série s mladým policistou Tomášem Volfem. V rámci časové posloupnosti se odehrává po případu Polednice, který ovšem teprve vyjde. Proč ses rozhodl to takhle přehodit? V samotném textu se často objevují narážky na minulost s tím spjatou.

Důvodů je hned několik. Zatímco v Polednici bude Tomáš Volf hrát velmi silnou úlohu a dozvíme se o něm víc, v Promlčení vystupuje spíš jako průvodce. Narážky na Tomášovu minulost a na případ Polednice snad také fungují trochu jako lákadlo na další knížku. A poslední důvod je praktický – obě knihy jsem měl v jeden okamžik rozepsané, jednu z nich jsem prostě musel dokončit jako první. Vyhrálo Promlčení.

Velká část příběhu je vyprávěna formou vzpomínek z minulosti. Případy vražd se odehrály před mnoha lety. Hlavní hrdina kvůli tomu vlastně téměř nic nevyšetřuje, jen si občas pospojuje jednotlivé souvislosti. To je poměrně netradiční forma detektivky, ne?

Nevím, jak moc netradiční forma to je, ale přiznám se, že se nesnažím příliš lpět na pravidlech pro psaní detektivek. Promlčení má vlastně dva hlavní hrdiny, jejichž příběhy dělí téměř 25 let. Hlavní „vyšetřovací linie“ se odehrává v roce 1991. U Tomáše, který se k případu vrací v současnosti, je důležité, jak se v závěru vyrovná se zjištěnými skutečnostmi.

Jednou z největších předností příběhu je malebné venkovské prostředí a výborně vykreslená vesnická mentalita obyvatel. Kde jsi k tomu získal inspiraci? Nachází se někde skutečná předloha míst, kde se většina děje odehrává?

Míst i událostí, které mě inspirovaly, je mnoho. Když mě něco zaujme nebo když mám k něčemu vztah, použiju to. Žádná osada Pasečky neexistuje, ale na Šumavě nebo v Novohradských horách bychom našli desítky míst, na které by ten popis docela seděl.

Velkou roli sehraje i pohled do historie. konkrétně se jedná o odsun sudetských Němců. Studoval jsi při vymýšlení těchto částí nějaké odborné publikace, případně ses setkal s pamětníky? Jaký je tvůj osobní názor na tyto události?

Snažil jsem se nastudovat co nejvíc, abych měl představu, o čem píšu. Věci, které popisuju, nejsou příliš daleko od pravdy. Téma odsunu jsem použil jako případ situace, kdy se mohou dít věci, které by v normálně fungující společnosti nebyly možné. Obdobně mi posloužilo i období po listopadu 1989. A můj názor na odsun? Při vší složitosti té doby si myslím, že ty nejhorší pudy zvítězily nad lidstvím a že šlo o obrovské příkoří. O něco, za co se Češi kolektivně stydí a s čím se sami ještě úplně nesrovnali.

Měl jsem třeba v ruce knihu o pohnutých osudech Šumavy. Listoval jsem stránkami: první světová válka, odstoupení pohraničí, druhá válka, padesátá léta a hraniční pásmo, otevření hranic po roce 89. Prolistoval jsem to znovu. Podíval se do obsahu. Ano, v knížce úplně chyběla kapitola o vyhnání statisíců lidí. Stejný pocit člověk zažije třeba při prohlížení oficiálních webovek příhraničních obcí. Na stránce s historií obce se většinou tahle událost buď nevyskytuje, nebo je vyřízena lapidární větou typu „Po válce se počet obyvatel snížil z 3400 na 145“.

Ústřední postavou je policista Tomáš Volf. Jedná se o metalistu s neobvyklým vzhledem. Několikrát jsou v textu jmenovány i skutečné kapely tohoto žánru. Posloucháš tuto muziku? Proč ses rozhodl dát Tomášovi právě tuto podobu?

Poslouchám víceméně všechno, mám rád hodně metalových kapel. Ale skutečnost, že je Tomáš Volf vášnivým milovníkem metalu, s tím myslím moc nesouvisí. Přišlo to samo od sebe, Tomášova postava mi najednou vyrostla před očima  - a pokud má rád tuhle muziku, kdo jsem já, abych mu v tom bránil?

Můžeme do budoucnosti čekat nějaký kariérní posun tohoto policisty? Kolik dílů s ním vlastně prozatím plánuješ?

Nechci příliš rozepisovat něco, co klíčí v mé hlavě, ale mám pocit, že Tomáš Volf v archivu nebude sedět navždy a mohl by se objevit aspoň ve třech knížkách.

Ve svých názorech se občas lehce opíráš do severské krimi, zejména kvůli její brutalitě. Přesto ses jí zčásti inspiroval. Opravdu tě v tomto žánru žádná z knih víc nezaujala? Občas se najdou i některé méně násilné.

Severské detektivky mě určitě zaujaly, třeba první díl Milénia je naprosto skvělý. Pravidelně severskou produkci čtu a baví mě – některé knihy více, jiné méně. Máš pravdu, že ne všechny jsou stejné – nicméně ty knižky, které jsou z tohoto proudu u nás nejvíc vidět, se v drtivé většině v líčení krvavých scén vyžívají.
Na severských detektivkách mě spíš baví jejich přesah. Nemyslím tím ani tak tu zprofanovanou společenskou kritiku, ale spíš důraz na psychologii postav a snahu o překročení hranic žánru.

V letošním roce vyšlo hned několik zajímavých detektivek od domácích autorů. Jedná se například o Mrtvou šelmu od Procházky a Smolíkové či Ostrov šedých mnichů od Klevisové. Přečteš si i některou z domácích detektivek, nebo pouze ty zahraniční?

Na obě uvedené knížky se chystám. Michaela Klevisová je mou velkou oblíbenkyní, její předchozí detektivní romány jsou výborné. České detektivky mě zajímají a čtu je rád. Mám pocit, že poslední dobou vycházejí ze stínu, čtenáři je začínají vyhledávat a věnuje se jim více kvalitních autorů i nakladatelů.

Dostal jsi poměrně velkou podporu od společnosti Albatros media. Jak moc je pro mladého autora těžké se v tomto průmyslu prosadit a získat si důvěru nakladatelství?

Nevím. Nedokážu zhodnotit, jak těžké to pro mě bylo v porovnání s jinými autory. Z mé strany jde o několik let práce, nejen psaní, ale také třeba aktivní pomoc s propagací. Pak je tady nepochybně obrovský kus štěstí, že jsem narazil na lidi, kteří mi pomáhají a věří mi.

Neplánuješ někdy vydat i knihu v jiném, zcela odlišném žánru? Případně co by tě lákalo, ale prozatím jsi k tomu nenašel odvahu. Samozřejmě myslím v rámci své spisovatelské kariéry.

Já moc neplánuju. Spíš se nechávám vést. Když se něco naskytne, otevře se nějaká cesta nebo přijde nějaké vnuknutí, zkusím se tím směrem vydat. První knížku jsem napsal z hecu, v důsledku sázky. Detektivky mě baví, je tam silná dějová linka a možnost dotknout se třeba tématu morálky, které mě zajímá, to vše v lehkém a stravitelném balení.
Uvidím, kam mě osud zavede, rozhodně netrvám na tom, že budu psát jenom detektivky. Důkazem může být dětská kniha o lesních vílách, kterou jsem začal psát na základě snu.

Děkuji za rozhovor. Nyní se mohou netrpěliví fanoušci podívat i na strhující trailer k této novince - https://www.youtube.com/watch?t=3&v=QIWO_tYdUl0

Foto: Petr Zikmund

 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení