Rozhovory: Jiří Benda

Rozhovory

Vytvořeno 19. 5. 2016 1:00

Autor: Lucie Sigmundová

Před dvěma lety, když český trh zasáhla vlna erotických románů, jsme vám přinesli recenzi e-knihy Odstíny neúspěchu. Její příběh zní stručně takto: čtyři začínající autoři poslali své povídky do soutěže pořádané nakladatelstvím XYZ. Protože do finálního výběru neprošly, rozhodli se je vydat sami. Nyní jsme se k nim vrátili a přinášíme vám rozhovor s Jiřím Bendou. Jeho povídka byla pro některé šokující svou homosexuální tematikou. Uvnitř článku se dočtete, co nyní připravuje a jak zpětně hodnotí své první literární dílo.

Pracujete teď na něčem? Přijde po Odstínech neúspěchu ještě něco?

Pracuju na rozšíření té původní povídky Tam, odkud není návratu. To je ta, co se objevila v e-knize. My všichni, co jsme se podíleli na té knížce, na něčem pracujeme.

Jak ji rozšiřujete?

Celý ten příběh se překopává. Základní problém byl, že idea toho příběhu byla strašně stará. Vznikl ještě předtím, než vůbec existovaly nějaké Odstíny šedi. Zrodil se mi v hlavě, ale já ho nenapsal. Já ve volném čase moc nepsal. Spíš mám bohatou fantazii. Nicméně nějakou dobu jsem vedl blog a potom začaly vycházet ty knížky, vyhlásila se soutěž ‚Staň se novou E. L. James‘ a lidi, co můj blog četli, mi říkali, že to tam mám poslat. Jenomže to, co bylo na blogu, bylo příliš dlouhé. Takže jsem z celého toho kontextu vytáhl tu povídku. Bylo to hodně ve spěchu, což je na výsledku znát.  Když ji čtu dnes, je mně příšerně. Je příšerná. O nějaké umělecké hodnotě se mluvit nedá, ale pro mě je stěžejní bod ten příběh. To, co je za tím. Ale to čtenáři nemají moc šanci v té povídce postřehnout. Byl to můj první literární počin a je to na tom i vidět. Tak jsem se rozhodl, že se chci někam posunout, pracovat na sobě. Tentokrát to nebude ani tak o nějakých dlouhých popisech, spíš to bude hodně postavené na emocích. Aby to bylo uvěřitelné. Aby se čtenář snažil pochopit, co se odehrává v té postavě. Aby si jenom nepředstavoval, ale aby během čtení tu pouť urazil taky.

Řekl byste, že jste se posunul od doby vydání toho e-booku?

Určitě. Zkoušel jsem celou řadu různých stylů, hodně jsem komunikoval s lidmi, kteří mi pomáhali. Odehrály se i určité zvraty v mém životě, takže se to všechno hodně odrazilo v mém psaní. Možná čtenáře trošku zaskočí forma vyprávění. Je trochu atypická. Doufám, že ve finále z toho čtenáři budou mít víc, než z té první povídky.

Takže už na ní pracujete vyloženě jako na oficiální knížce. Máte i vlastního korektora a tak podobně?

Přesně tak. V současné době probíhá neustálé přepisování a dolaďování. Tenhle tvůrčí proces mě baví nejvíc. Ta novela je primárně určená pro zahraniční trh. Protože téma homosexuality a nějaká další, která tam jsou… Nejsem si jistý, do jaké míry by to bylo přijaté v našich končinách. Ona i ta samotná povídka se některým lidem nelíbila. Ne kvůli tomu, jak to bylo napsané, ale kvůli tomu, co v ní bylo. Nicméně, chci podotknout, že ten příběh bude mít vlastní soundtrack. Spolupracuju s profesionální zpěvačkou Lorien Secanskou, která žije v Londýně. Rád během psaní poslouchám hudbu. A ji jsem poslouchal, už když jsem začal psát první verzi. A říkal jsem si, že to je přesně ten hlas, o který bych stál, kdyby něco takového mělo vyjít. Tak mě napadlo ji oslovit, jestli by se nechtěla na mém projektu podílet.

Takže vy jste ji kontaktoval?

Ano. Nápad se jí velice líbil. Posílal jsem jí nějaké prvotní návrhy, osnovy, jak se to bude odvíjet dál a taky, co od té hudby očekávám. Pak jsme na tom začali pracovat. Pro mě to je neskutečné. To, že vznikne přímo pro tu knihu napsaný soundtrack. Samozřejmě všechno je stále ve fázi procesu. Ve finále by mělo vyjít mini hudební EP.

To bude obsahovat víc písniček?

Přesně tak. 

Jak se to vaše dílo bude jmenovat?

Princ pohárů. Máme už grafický návrh přebalu knihy a soundtracku.

Kdy to má vyjít?

Až to bude hotové, tak to vyjde. Já nemám rád termíny. Nerad jsem něčím svázaný.

Když říkáte, že se orientujete na zahraniční trh, mám to chápat tak, že to bude psáno v angličtině? 

Píšeme to v češtině a po dopsání novelu ještě čeká překlad do angličtiny. Samozřejmě, kdyby si to někdo chtěl přečíst, bude velká část k nahlédnutí zdarma na internetu. Ale protože Lorien je z Londýna, bude novela primárně nabídnuta na zahraničním trhu, kde vyjde také hudební doprovod. Upřímně, nevěřím tomu, že by se projekt ujal na českém trhu. Vím, jak u nás končí knížky zaměřené na homosexualitu. Někde v Levných knihách.

Myslíte, že čeští čtenáři na to nejsou připravení?

Obávám se, že ne. Někomu to přijde zajímavé, tak si to přečte, ale v globálním měřítku se to ztratí. Mně by to potom bylo líto. Je za tím strašně moc práce. Zvlášť pro mě. Já ten talent nemám, je to hodně vydřené. 

Nevidíte sám sebe jako spisovatele?

Určitě ne. Ne. Já opravdu… nevím, jak se specifikovat. Pohádkář, vypravěč… Mám odjakživa velkou fantazii, rád i maluju, snažím se skrze umění vyjadřovat. Ale když se srovnám s kolegyněmi, které mají povídky v té první e-knize… ony krásně píšou o všem. Já o čemkoli psát nedokážu.

Proč píšete?

To je hodně osobní. Věřím, že každý člověk má v sobě nějaký román. Každému se během života stane celá řada věcí. Já se snažím své zážitky přetvářet v něco dalšího. Hlavně ty negativní. Je to forma ventilace. Posouvám se tak dál.

Takže vám psaní pomáhá v osobním rozvoji.

Určitě. Práce na tomhle mě hrozně posunula v osobním životě. A rád bych, aby to nějak posunulo i čtenáře, aby to nebyla jen obyčejná romance. Aby to v nich zanechalo delší dobu nějaké emoce a aby si z toho něco pro sebe vytáhli.