O knížce ze šuplíku s Janou Franče Jiráskovou

Rozhovory

Vytvořeno 12. 10. 2016 2:00

Autor: Jolana Hlušičková

Jana na sebe výrazněji upozornila povídkovou knížkou Paranoidní pijavice, která vyšla v roce 2012. Její nová kniha Zbláznila ses? se objevila na pultech knihkupectví pod hlavičkou nakladatelství Paseka letos v srpnu. Právě o ní jsme si povídaly.

Zajímalo by mě, jak dlouho jste knihu psala a jaké byly reakce okolí? Často se setkávám s názorem, že by knihy měly přinášet relax a pohodu, nikoliv depresivní témata. Spousta lidí nechce vidět nepěkné stránky života. Co si o tom myslíte?

Přesně už nevím, jak dlouho tahle knížka vznikala, ale vím jistě, že jsem ji dopsala před víc jak třemi lety a pak mi tak trošku ležela doma. Několik lidí ji četlo ještě v rukopisu, což byli ale ti, kteří mě znají, a rozhodně věděli, co od ní můžou čekat. A určitě bych se s nimi shodla na tom, že ta knížka depresivní není, že je v ní i vtip a spousta a spousta naděje a optimismu mezi řádky. Úmyslně je stavěná tak, aby kontrastoval všední život, ve kterém se zdánlivě mnoho neděje s tím, co se může odehrávat v našich myslích, hlavách, snech…

Četla jsem Paranoidní pijavici, takže představu o tom, jak píšete, jsem měla. Rozhodně bych vaši knihu jako depresivní necharakterizovala. Vnímala jsem mezi řádky spoustu emocí a hlavně naději, proto na mne v podstatě zapůsobila pozitivně, i když některé noční můry byly skutečně tísnivé. O to víc mne překvapily reakce některých čtenářek, že se jedná o oddechovou knihu. Jak si to vysvětlujete?

Pokud si někdo myslí, že Zbláznila ses? je oddechová kniha, pak nejenže nečetl mezi řádky, ale asi úplně ani ty řádky. Jinak si to vysvětlit neumím. Nebo snad tyto čtenářky vycházely z předpokladu, že se vlastně v knize „nic“ neděje, protože žádná vražda, viditelná zápletka či brutální sériový vrah znásilňující a následně porcující mladé ženy, které si vybírá podle tetování za levým uchem, se tam neobjevuje.

Text jste tedy měla nějakou dobu doma v šuplíku a rozhodla se jej vydat až nedávno. Asi to nebylo jednoduché rozhodnutí, že? Přece jenom působí velmi autobiograficky.

Kniha je autobiografická, ale to vůbec neznamená, že kopíruje do slova a do písmene můj život a rozhodně to nebyl důvod, proč jsem ji tak dlouho měla v šuplíku. Ty důvody byly jinde: jednak jsem měla dost (důležitějších) starostí v osobním životě a za druhé – asi nejsem typ, který by obesílal nakladatelství a orodoval za svoji tvorbu. Během těch tří let jsem vždycky spíš náhodně nabídla rukopis k vydání, celkem třikrát a napotřetí to vyšlo.

Takže reakce blízkého okolí na takto otevřenou knihu jste se vůbec neobávala?

Určitě ne. Což neznamená, že jsou úplně vyloučeny. Ale uměla bych si to, myslím, otevřeně vyříkat. Snažím se dost let o upřímnost, v psaní i v životě.

Ano, s tím mohu souhlasit, měla jsem pocit jak z Paranoidní pijavice, tak i Zbláznila ses?, že rozhodně nejste pokrytecká. Pro spoustu z nás je jednodušší nevidět, že něco přestalo fungovat, a dál si žít uzavřeni v bublině svých iluzí. Pomohlo vám, když jste se vypsala ze svých emocí, lépe se s těmi negativními životními situacemi vyrovnat? Změnilo vydání tohoto textu nějak váš život?

Nemyslím si, že by mi psaní pomáhalo se s životními situacemi vyrovnávat. Rozhodně ne přímo. Psaní pomáhá určité věci lépe pochopit, dává možnost si s daným tématem pohrát, poupravit si ho, najít jiný úhel pohledu. Psaní je součástí mého života mimo jiné proto, že vím (ať už jako čtenářka nebo jako autorka), jak moc lidem pomáhá vyprávět si navzájem svoje příběhy. Často mě překvapuje, kolik lidí mi řekne, že se v mých knihách našlo. Knížku jsem dopsala před hodně dlouhou dobou, takže sám život mnohé za tu dobu změnil. Mému životu dala (zatím) kniha Zbláznila ses? kus prosté a nefalšované radosti z toho, že ji vydala Paseka, a také z úžasné obálky Lely Geislerové.

Jaké akce vás teď v souvislosti s vydáním Zbláznila ses? čekají? Můžeme se těšit na nějaké autorské čtení? Slyšela jsem, že vaše autorská čtení jsou skutečně zážitek...

Autorská čtení mám ráda – je to možnost okamžité zpětné vazby. Navíc dost věcí jinak vyzní, když je autor sám přečte, když do toho dá kus sebe. V nejbližší době – 13. října – vystoupím v rámci poetického večera Otevírání v Barriqádě v Moskevské ulici.

A poslední otázka – nedá mi to se nezeptat –, máte ještě něco v šuplíku? Nebo pracujete na nějakém novém textu?

Šuplík je prázdný, částečně i proto, že já čas od času různé pokusy, které jsem neposlala včas dál do světa, prostě vyhazuju, pálím v kamnech a podobně. Ale uvažuji o nové věci, i když nemám téměř nic, kromě pár poznámek. V hlavě to ovšem je – všechno! Moc ráda bych se do toho pustila a věřím, že to vyjde.

Děkuji za rozhovor a přeji i za čtenáře VašeLiteratura.cz, ať se vám psaní daří!