Rozhovor o studentské ceně Ceny česká kniha

Rozhovory

Vytvořeno 21. 4. 2017 2:00

Autor: Jiří Lojín

V soutěži Cena česká kniha došlo letos k významné změně. Cenu čtenářů nahradila cena studentská. Jak se tato zajímavá myšlenka ujme a k jakým výsledkům povede, ukáže teprve čas. My teď však máme možnost vyzpovídat koordinátorku Miladu Schieblovou a předsedu studentské poroty Jakuba Resutíka a dozvědět se několik informací ze zákulisí hodnocení i to, co studenti čtou a co je zajímá.

Milada Schieblová je koordinátorkou studentské ceny. Co je vaším úkolem?

Mým úkolem bylo především sestavit kvalitní studentskou porotu. Vybrat takové studenty, kteří hodně čtou, ale hlavně o knihách přemýšlí. Vzhledem k titulům se jedná spíše o starší ročníky gymnázia, mladší nám k pochopení těchto děl teprve dorostou. Jako koordinátorka jsem se několikrát setkala s panem Danešem, dále pak i s ostatními členy komise, která cenu Česká kniha organizuje. Bylo třeba sjednotit termíny, požadavky, dohodnout podmínky a další drobnosti. Sama jsem velkým fandou literatury, proto mě tato práce od samého počátku těšila.

Co si myslíte o studentské ceně?

Je to dobrý nápad. Jsou země, kde má studentská porota svou velkou tradici a totéž je záměrem i u nás. Studenti berou svá hodnocení velmi vážně a ví, že jsou očekávaná jak ve čtenářské obci, tak v prostředí literárních kritiků i samotných spisovatelů. Vždyť právě oni jsou nastupující generací, která bude knihy kupovat a určovat, které půjdou na odbyt. Leccos z toho mohou odvodit i nakladatelé. Navíc jsem zjistila, že studenti práci v porotě neberou jako povinnost, ale jako potěšení. Už předem si povídají, co se jim líbí, co naopak úspěch mít nebude. Poslouchají své názory a přemýšlí o nich. Najednou si uvědomují, že každá kniha může mít různou interpretaci, a že spolužák třeba přišel na něco, co jim samotným uniklo.

Věříte, že jsou studenti schopni poznat a vybrat kvalitní knihu?

Ono je samo o sobě asi těžké definovat přesně, co je to kvalitní kniha. Nejsem si úplně jista, jestli se na tomto zrovna shodnou. Jsou schopni rozebrat obsahovou stránku, jazykové prostředky, kompozici, ale tím se určitě řídit nebudou. Všimla jsem si, že prioritou je emoční stránka, jak na ně kniha zapůsobila, čím je oslovila. A tam se to koneckonců všechno mísí. Vybírají knihy, které je něčím „praští“, které zavřou, ale pocit z nich přetrvává. Pak přichází ta část, kdy mají potřebu se s někým o knize pobavit.

Co čte současná mládež?

Přece jenom každý z nich upřednostňuje odlišné žánry, někdo má rád sci-fi, někdo romance, někdo detektivky… Rozdíl vidím i mezi kluky a děvčaty. Skoro bych řekla, že pokud chlapci opravdu čtou, tak si vybírají náročnější tituly na úvahy i pochopení. Dívky sahají spíše po historických románech, milostných příbězích i společenských románech. Hledají odpočinek, emoce. Chlapci naopak vyhledávají i jakousi filosofickou rovinu. Oslovuje je třeba magický realismus, z témat pak drsnější příběhy i jazyk. Myslím, že se v tom odráží i jejich současný psychický stav, různé prožitky, které dříve patřily – nebo i patří – mezi „zakázané“. Ale třeba by mě opravili. Zcela zvláštní kapitolu pak tvoří sci-fi. Úniku od reality a fantazii s prvky člověčenství se nevyhýbají ani dívky.

Další otázky směřují na Jakuba Resutíka:

Jaká je práce předsedy poroty, v čem se liší od povinností členů?

Není moc rozdílná, čtu nominované knihy stejně jako ostatní členové. Jen musím zároveň koordinovat a hlídat, kdo co čte, kde jsou knihy, jestli všichni plní časový plán, odevzdávají hodnocení atd.

Jak vnímáte „studentskou“ cenu? Studenti jsou specifická skupina – věkem a částečně i způsobem života. Jaké knihy vlastně lidé vašeho věku preferují?

Cenu samotnou vnímám jako skvělou příležitost vyjádřit knižní vkus studentů. Víte, moc lidí se nezeptá, co by studenti chtěli číst. Lidé mého věku jsou různí, nejde je charakterizovat jako celek a tak i záliba v knihách je rozdílná. Ale primárně vítězí knihy, které si na nic nehrají a život popisují hezky syrově a nebojí se prolomit nejedno tabu.

Jaký je mechanismus hodnocení knih? Je vůbec možné, aby každý z vás přečetl všechny nominované knihy a udělal si tak ucelený přehled?

Všechny rozhodně nečteme, to by nebylo proveditelné. Ale pod odborným dohledem jsme vybrali podle anotací tituly, které nás zaujaly a na kterých jsme se shodli, že postoupí do užšího výběru. Znamenalo to spoustu času strávenou zjišťováním informací o titulech, navštěvováním knihkupectví apod. Knihy z užšího výběru čteme již všechny a všichni.

Hlasujete pro jednotlivé knihy individuálně, nebo o nich diskutujete a hledáte nějakou shodu?

Každý z nás má svůj pořadník a své zdůvodnění. O výsledku proběhne ještě bouřlivá debata a hlasování. I když už teď je vidět, které tituly mají šanci na výhru a které asi neprojdou.

Sleduje, podle vašeho názoru, výuka literatury ve škole trendy současné literatury? Co byste, kdybyste mohl, doplnil. O čem byste se studenty hovořil, kdybyste je měl učit literaturu?

V posledním ročníku se současné literatuře věnujeme, ale musíme obsáhnout českou i světovou literaturu. Bohužel, knih musíme během výuky probrat veliké množství, tak není čas se dostat ke všem zajímavým kouskům. Oktávy se navíc řídí maturitním kánonem, kde jsou předepsané tituly současné tvorby.

Pokud bych někdy učil literaturu, tak bych sdělil studentům jedinou věc: „Zkuste ode všeho trochu, nedejte na názor druhých lidí a nic neberte jako danou pravdu.“ Profesor by totiž měl studentům otevírat oči, ne je jen směrovat tam, kam on považuje za správné.

Je současná česká literatura schopná prosadit se u mladých lidí?

Určitě ano, ale velkou roli hraje známé jméno autora, což je škoda. Na druhou stranu však každý autor začínal na nule a své jméno si budoval postupně. A české literatuře pomáhá fakt, že dnes můžeme psát, o čem se nám zlíbí.

Sledujete literární soutěže? Myslíte, že jsou skutečně schopny objektivně nacházet kvalitní díla a propagovat je?

Všechny literární soutěže určitě nesleduji, ale vím o nich. Museli jsme toto téma dokonce zpracovat do hodiny češtiny. Objektivita je dle mého názoru sporná, myslím, že určitá předpojatost se nevyhne žádné…

Ptát se, jestli čtete, by bylo asi zbytečné. Ale co čtete, jaké knihy máte rád? Jaká je vaše „top“ kniha minulého roku? Mám na mysli jakoukoli, nejen českou.

Mezi mé největší oblíbence patří celá beatnická generace a Charles Bukowski. Ale vesměs mám rád všechny knihy, které kašlou na zalíbení široké veřejnosti. Prostě… když se můžete autorovi podívat nejen do hlavy a víte, že si na nic nehraje. Nic netají. Nejoblíbenější knihu loňského roku nemám, na to jich vyšlo až přehnané množství…

Děkuji vám oběma za rozhovor. Jsem zvědavý, jak se ve výběru vítězné knihy odrazí takové specifické složení poroty, zda se shodne s volbou „té druhé“, nebo bude radikálně odlišná.