Dita Dohnalová: „Spisovatelé jsou pro některé možná tak trochu snílci, blázni, ale to je právě na tom to krásné.“

Možná máte i vy doma v šuplíku schovanou nějakou tu básničku či povídku. A někteří jste se možná odhodlali ke zveřejnění svých prvních literárních dílek a poté se zatajeným dechem čekáte, jak je přijme kritika. My se právě nyní vypravíme mezi tyto amatérské spisovatele, kteří píší jen pro radost a které možná čeká jednou slibná kariéra. První z těchto začínajících autorů je Dita Dohnalová, která pravidelně přispívá na mnoha literárních serverech svými texty prozaickými i básnickými a která nyní pracuje na svém prvním románu.

Co pro tebe znamená literatura?

Literatura pro mne znamená můj svět, do kterého se mohu schovat před okolním světem. Ať už jde o psaní povídek či básniček, nebo četbu, je to pro mne únik od reality a odpočinek. Literatura je krásný obor. Lidé, kteří sami píší, nebo i vášniví čtenáři jsou něčím zvláštní. Pro některé možná tak trochu snílci, blázni, ale to je právě na tom to krásné. Však právě ti největší snílci napsali ta nejúžasnější dílka.

Kdy jsi v sobě objevila literární nadání a jaké byly počátky amatérského psaní?

Pokud bych měla vzpomínat na takové ty úplné začátky, tak jsem patřila na střední škole k těm, kteří všem psali slohové práce. Vymýšlela jsem také slogany, veršíky a podobné věci k různým příležitostem. Moje větší psaní začalo až mnohem později. Prakticky když jsem byla s dětmi na mateřské dovolené a měla jsem i více času po večerech. Psala jsem si sama pro sebe a občas jsem dala nějaké své dílko přečíst nějaké přítelkyni. Až poté jsem začala publikovat svá díla na internetu.

Jaká témata si nejraději při psaní vybíráš?

Asi jako správná romantická duše a žena ve znamení ryb si vybírám téma lásky v jakékoli podobě. Ráda píši o lásce a o jejím smyslu. O tom, co vše láska umí, jak umí změnit člověku život v té krásné, ale i v té horší podobě. Jak umí být hřejivá, ale i studená jak led. Kombinuji ráda lásku s fantazií a naopak. Někdy se stane, že téma přijde samo, třebaže to ani není můj styl. To se mi hodně stává po nějaké smutné události.

Co je pro tebe největší inspirací při psaní?

Většinou hledám inspiraci v sobě a nebo ve svém okolí. Ve své fantazii, možná i ve svých snech. Naslouchám lidem a jejich radostem i trápením, což mne poté inspiruje k napsání veršíku nebo úvahy. Povídky vychází spíše z mé fantazie. Nejvíce však píši ve svém smutku, který mě občas přepadne.

Kolik času psaní věnuješ? A chtěla by ses jednou psaním živit?

Píši podle nálady, někdy nesednu k psaní i měsíce a pak zase píšu měsíc v kuse. Jsou chvíle, kdy mi psaní jde úplně samo. Živit se psaním? No ano, je to takový můj sen, ale zatím vím, že na sobě musím ještě hodně pracovat. Přispívám na různé literární stránky na internetu, kde si ráda nechám poradit od zkušenějších. Ale určitě bych se této dráze nebránila.

Co si myslíš o profesionálních spisovatelích? Jsou podle tebe schopni tvořit stejně kvalitní díla jako v době, kdy psali pouze pro radost?

Tohle je dost těžká otázka. Jsou spisovatelé, kteří napíší jednu opravdu úžasnou věc, která je proslaví, a další psaní už tolik senzační není, ale na druhou stranu jsou tací, kteří píší a píší a čím dál tím lépe. Ono to také závisí na tom, kdo tohle dokáže posuzovat, každému se líbí něco jiného. Pokud bych měla na tuto otázku odpovědět doslova, tak ano: jsou spisovatelé, kteří píší stejně báječně i jako profesionálové.

V básních užíváš pravidelné rýmy. Proč ne volné verše?

S volnými verši si ještě tak trochu nevím rady, ale kdo ví, třeba jednou… Nad tím jsem opravdu moc nepřemýšlela, ale určitě se o nějaký ten volný veršík také pokusím.

V současné době pracuješ na prvním románu. Jak se bude jmenovat a o čem bude vyprávět?

Jedná se o příběh jedné ženy Valerie ve středních letech. Valerie se vydá za svou láskou, se kterou se seznámila na internetu, ale netuší, že na ni místo milovaného muže čeká překvapení. Píši o běžných starostech života a opět o lásce. K tomuto příběhu mě inspirovala moje vlastní zkušenost, kterou jsem trochu upravila. Víc zatím asi neprozradím. Kniha se bude jmenovat „Valí se to na tebe, Vali“ a až knihu dopíši, velice ráda se s vámi o ni podělím.

Jaké knihy ráda čteš?

Nejraději čtu romány s trochu reálným příběhem. Nemusím až tolik ty úplně přeslazené románky s obvykle šťastným koncem. Dále se moc ráda začtu do příběhů fantazie, nejsou mi ani cizí tajuplné příběhy plné napětí.

Jmenuj jedno prozaické a jedno básnické dílo, kterého si ceníš nejvíce.

Ze svých dílek bych asi z prozaického vybrala „ Neplakej, vílo“. Tuto povídku jsem psala při svém pobytu v nemocnici. Je to příběh dvou světů ženy po nehodě. Každý ten její svět je jiný,  přitom vlastně na sebe tyto světy navazují. Z básniček si nejvíce cením dílka „Povzdech“. Tuto básničku jsem psala, když mi bylo hodně smutno, v beznaději pomoci blízkému člověku tak, jak bych si přála.

Co bys vzkázala těm, kteří začínají s psaním?

Všem začínajícím autorům bych ráda vzkázala, ať neschovávají svá dílka doma v šupleti. Ať se nebojí zveřejnit své umění. Je pravdou, že ne vždy se autor setká jen s kladnou kritikou, ale nenechte se tímto odradit. Pokud člověk píše z jakéhokoli důvodu, vím, že píše srdcem, čehož si já cením na psaní nejvíce. Přeji všem mnoho literárních úspěchů a štěstí.

Děkuji za rozhovor a také přeji mnoho úspěchů v tom literárním světě, který je tak uchvacující!

Tvorbu této začínající autorky naleznete na stránkách moje-psani.webnode.cz.