Rozhovory

Rozhovory: Michal Čagánek

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
5

Michal Čagánek je autorem knih, které se na svět a lidskou duši dívají snad poeticky, snad až příliš hluboko, snad naopak ve svých dílech poletuje někde kolem a vychytává to, co v běžném všedním dni zůstává skryto. Nedávno vydal Plyšového Buddhu, což je životní příběh neobyčejně smýšlejícího člověka s neobyčejným osudem. Kniha je také o víře v něco, co nás životem vede…



rozhovor-michal-caganekA tak se první otázka hned nabízí… co je pro vás osobně tím vaším Plyšovým Buddhou?


Plyšový Buddha je symbol. Symbol nehybného klidu ukrytého pod vším tím překotným děním, cítěním a prožíváním. K tomuto klidu a míru máme vždy přístup, mysl nám však namlouvá něco jiného, my tomu věříme a už se v tom meleme.  To, jak snadno se poddáváme našim myšlenkám, či představám, popisuji také v románu Zastaveno, který je niterným svědectvím ženy a jejích rozbíhajících se a znovu se zastavujících vnitřních procesů. V tom je ta hra. A hra je vždy tak vážná, jak vážně se hraje. Osobně nehybný klid zažívám při tvoření, zpěvu, tanci, při procházkách v přírodě nebo při setkání s lidmi na podobné vlně.


Plyšový Buddha je první knihou vydanou u většího nakladatele? Jak k tomu došlo?


Většinu knih si vydávám sám.  Až na román Zastaveno, který jsem vydal ve spolupráci s nakladatelstvím Maitrea, se kterým mě pojí přátelské vazby. Tuto přátelskost jsem vnímal také v osobě majitele nakladatelství Synergie, Robertu Gajdošovi. A tak jsem rukopis vložil do obálky a poslal mu jej. Několik měsíců se nic nedělo, pak přišla sms s tím, že se mu kniha moc líbí. Brzy na to jsme se potkali a začali domlouvat spolupráci. Z té nakonec sešlo, knihu jsem vydal ve vlastí režii. Vyprodala se ale tak rychle, že jsem nelenil a znovu Roberta oslovil ke spolupráci. Na druhý pokus to vyšlo perfektně.


Když se na to podíváme z  čistě praktického hlediska, je dnes v obří konkurenci opravdu těžké svou knihu zviditelnit a poslat ji tak mezi co nejvíce čtenářů. Jaká cesta je pro vás ta nejlepší?


Nemyslím si, že by tu byla obrovská konkurence. Je tu pouze široký výběr. Knih, jaké píšu já, tady mnoho není. Cestou je trpělivost. Dělat svoji práci, psát, sdílet, být otevřený tomu, co přichází… A přichází stále větší množství lidí, které čím dál tím víc zajímá, co je za tím vším, co je nám představováno jako realita. Potom poznávají, že svět není složený jenom z negativních zpráv a že existují knihy, které když si přečtou, tak je to zasáhne natolik, že je to navždy změní. Ne proto, že by se v těch knihách dočetli něco nového, ale proto, že tam najdou tolik důvěrně známého. A o tom mé knihy jsou především – o důvěrně známém.


Máte určitě spoustu zpětných reakcí na své knihy i tím, že mezi své čtenáře chodíte na besedy, křty apod… Ovlivňují vaši další tvorbu, inspirují? Udávají tyto reakce i směr další tvorby?


Reakcí od čtenářů mám opravdu hodně. Píší, jak jim mé knihy dělají dobře na duši. To samozřejmě dělá dobře na duši i mně. Nejpodstatnější ale je, že tvořím rád a vždy z toho nejlepšího, co ve mně je. Jediné, co udává směr mé tvorby, je můj vnitřní pocit. Pocit radosti, vzájemnosti, sounáležitosti a propojenosti všeho se vším, který moji tvorbu provází.


No a otázka možná už vousatá, ale u vás mne mimořádně zajímá. Která z vašich knih je vašemu srdci nejbližší a proč?


Kniha Odložený Vesmír. Protože ji v tom srdci nosím právě nyní. Už je zde, i když ji teprve píši. Tak či onak vstupuje do všeho, co dělám. Její zárodky jsou přítomné ve všech mých předchozích knihách. Dokonce se v ní objeví i hrdinové mých předchozích knih, jejich autora nevyjímaje.


Nahlédneme i do spisovatelského šuplete, copak se v něm skrývá? Máte tam nějaký dopisovaný rukopis nebo novinku pro dny příští, abychom se mohli těšit?


Kromě zmíněného románu Odložený Vesmír, na kterém nyní pracuji, se v šuplátku skrývají různé pohádky, povídky, písničky. Rád bych v nejbližší době realizoval zpěvník svých písní i nové komorně laděné CD.  Připravuji nové vydání úspěšné sbírky inspirujících myšlenek Odvaha milovat, tentokrát v česko-anglické verzi.


Děkuji za rozhovor.


Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení