Rozhovor s Martinem Stručovským

Rozhovory

Vytvořeno 17. 5. 2018 1:00

Autor: Lukáš Loužecký

Martin Stručovský je mladý šéfredaktor jednoho fantasy webu a zároveň i nadějný spisovatel, který nedávno vydal velice zajímavou detektivku Bez duše. Nabízí v ní drsný příběh americké školy, který vás bude určitě bavit. Proto jsme si s ním o této knize popovídali.

Jsi šéfredaktor internetového fantasy magazínu Sarden, zároveň máš za sebou i celou řádku článků pro další weby. Většina se pohybuje okolo fantastiky. Proč ses tedy rozhodl napsat detektivku?

Už od dětství jsem koukal na nejrůznější televizní detektivky, s mojí babičkou jsme místo pohádek sledovali HerculaPoirota, Vraždy v Midsomeru a Schimanskiho. Jenže pak přišel Harry Potter a já zdrhl k fantastice, kolem které jsem se pak začal motat nejen jako publicista. Začal jsem totiž psát také povídky, kde jsem kromě fantasy využíval i prvky detektivky.  Klasická fantasy o výpravách za poklady nebo záchrana světů – to mě nikdy moc nebralo, ani jako čtenáře a ani jako autora. Vždycky jsem psal a četl o vyšetřování zločinů ve fantasy kulisách, kde se ochomýtal nějaký drsný vyšetřovatel se šrámy na duši. Od seriálů či filmů noir jsem se pak dostal k detektivkám knižním (bez fantasy prvků), kde jsem si nejvíc oblíbil dva autory – Dennise Lehanea a Kena Bruena. Psali o hrdinech, co se snažili porvat s nejrůznějšími podobami zla v tomhle světě. Knihy obou pánů tu pak postupně přestaly vycházet a o něčem podobném, co bych si přečetl, jsem nevěděl, tak jsem se rozhodl, že si to zkusím napsat sám.  Ale že by se kniha mohla dočkat vydání, to mě tenkrát opravdu ani ve snu nenapadlo.

Podílel jsi se jako editor i na antologii Excelsior, gentlemani, ale Bez duše je tvůj románový debut. Bylo těžké ho prosadit do nakladatelství Motto?

K mému velkému překvapení nebylo.

Prostředí tvého románu připomíná především drsnou americkou školu. Kteří autoři tě inspirovali?

Neovlivnili mě jen autoři, ale taky studium filosofie, zejména pak etiky. Díky tomu jsem začal na svět nahlížet trochu jinou optikou. Ale abych odpověděl na otázku – rozhodně již zmínění Lehane a Bruen. Ale taky například LawrenceBlock. Velký vliv na mě pak měla batmanovská trilogie Christopehera Nolana, především pak Temný rytíř.



Děj se odehrává ve tvém rodném městě Jindřichově Hradci. Byla to od začátku jasná volba nebo jsi přemýšlel i o jiných lokalitách?

Jindřichův Hradec byl od začátku jedinou možnou volbou. Nechtěl jsem si vymýšlet fiktivní město či využívat zahraniční reálie. Naopak jsem chtěl využít místo, které důvěrně znám, kudy se každý den pohybuji a kde můžu stále čerpat inspiraci.

Popiš našim čtenářům hlavního hrdinu. Nechal ses u něj inspirovat nějakou skutečnou postavou?

Matěj Mlynář je klasickým hrdinou z románů americké drsné školy. Je to bručoun a vlk samotář, který má problémy se ženami a vlastní démony utápí v alkoholu. Zároveň má ale srdce na správném místě a není lhostejný k ostatním lidem a jejich trablům. Je to prostě rytíř v omlácené zbroji, který má vlastní pravidla a vždycky dotáhne do konce to, co si usmyslí. I kdyby kvůli tomu měl párkrát dostat do čumáku.

Jak dlouho jsi knihu vytvářel?

S veškerou prací okolo to trvalo něco přes rok.

Můžeme do budoucna čekat i další pokračování příběhů Matěje Mlynáře, nebo se vrhneš zase jiným směrem?

Něco možná časem bude. Ale záleží na více faktorech.

Jak se vlastně dostane redaktor internetových webů k tomu, aby napsal plnohodnotný román?

Od čtení, jak už jsem zmínil v odpovědi na první otázku. Chtěl jsem si napsat věc, která by mě bavila číst. S hrdinou, který mi sedne, a v žánru, který mám rád.

Musí to být vzhledem k tvým ostatním aktivitám docela časově náročné, ne?

Řekněme, že po dokončení studia na vysoké škole jsem toho času měl víc, než bych si přál. Takže nebyl zase takový problém kloubit psaní a ostatní činnosti dohromady.

A na závěr ještě prozraď, jakým směrem by ses chtěl do budoucna ubírat. Je pro tebe důležitější spisovatelská, nebo šéfredaktorská dráha?

To je zajímavá otázka. Já bych chtěl zejména zůstat ve světě literatury a dělat to, co mám rád a co mě naplňuje. Myslím si, že to je to hlavní.

Děkuji za rozhovor.