S Věrou Kadlecovou nejen o Panence a Vině

Rozhovory

Vytvořeno 31. 7. 2018 0:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Věra Kadlecová je česká autorka, která vydala zatím dvě knihy s velmi zajímavým tématem. První byla Panenka, která čtenářům představila jako hlavní hrdinku Evu, nadějnou mladou krasobruslařku, které se však život obrátil naruby během několika sekund. A to několikrát. Zvraty ji dovedly až na pokraj propasti, kterou představovaly drogy. Jako zničenou narkomanku ji zpovídala Beáta. Ambiciózní novinářka, která se nezastaví před ničím.

Druhou knihou je Vina, navazující volně právě na Panenku. Vina nám ukazuje opět novinářku Beátu, která se chystá vydat dokončenou knihu o Evě. Evina dcera Ester s tím však nesouhlasí a dělá všechno proto, aby Beátina kniha nevyšla. A Beáta se samozřejmě odmítá vzdát. Autorka zde ukazuje, jak se s matčiným životem a jejími ne vždy správnými rozhodnutími Ester vyrovnávala, a také jak může nesprávná výchova obou rodičů poznamenat dítě až do dospělosti. Oba psychologické romány se mě dotkly do hloubi srdce a čtení jsem opravdu hodně emotivně prožívala. Během něj mi v hlavě vyskakovalo plno otázek, které bych autorce ráda položila. Některé jsem sice pozapomněla, ale ne na všechny. A vy si nyní můžete přečíst, na co jsem se paní Kadlecové ptala a co mi odpověděla.

Kdy vás poprvé napadlo napsat knihu?

Jé… to už je strašně dávno! Čtu a sním odjakživa, tak možná když jsem si začala psát deník. Dokonce jsem v proudu času zkusila několik povídek, ale ty skončily v propadlištích šuplíků během asi 40 let, jak jsem se stěhovala a měnila nábytek. Diskutovat s psavou múzou vážně jsem začala před pěti roky, i když hlavní hrdinku i část příběhu jsem nosila v hlavě možná patnáct a dvakrát román začala dokonce psát. Až na třetí pokus jsem uznala, že ten prolog si zaslouží pokračování.

Proč právě kniha o narkomance? Jak jste přišla na tento námět?

Víte, Panenka není primárně o narkomance. Původní příběh tak, jak se mi začal odvíjet v hlavě, je o ženě, kterou zničil muž. Ne jednorázově, postupně. Ne násilník, despota apod., ale v podstatě milující chlap, jen šikovný manipulátor. Chtěla jsem dokázat, že nemusíte být naivní husička a snadná kořist. Můžete být krásná, talentovaná, chytrá…, do náruče průšvihu vás může vrhnout i deficit lásky a zájmu, který si nesete z dětství.

To se vám, myslím, povedlo vystihnout dokonale. Velmi intenzivně jsem s Evou tuto etapu života prožívala. Jak dlouho vznikala Panenka?

Se vším všudy téměř dva roky. Nejkrásnější samozřejmě bylo ji psát.

Často jsem si při čtení říkala, jestli Beáta nepředstavuje vás samotnou. Jak to tedy je? Má Beáta něco z vás?

Myslím, že každý autor promítá vědomě i nevědomě do svých postav sám sebe. Vlastní pocity, vlastnosti a zkušenosti se mu cpou do pera, ať chce nebo ne. Řekla bych, že Beatě i Evě jsem ze sebe rozdala spravedlivě, ale větší část jejich charakterů je domyšlená, Beata možná o něco víc.

Jak dlouho jste hledala pro svou knížku nakladatele? Proč jste zvolila právě nakladatelství Klika?

S nakladatelstvím to vůbec nebylo jednoznačné a jednoduché podle známé pravdy, že napsat rukopis je pouhých 5% z celkové práce, která Vás pak nutně čeká. Hodně to souviselo s mým postupným pronikáním do tajů knižního trhu a získáváním zkušeností. U renomovaných nakladatelství mě hned na začátku odradilo strašně dlouhé čekání na vyjádření, a zda vůbec vám někdo odpoví i nedůvěra a odstup, který projevují rukopisům začínajících autorů. Trošku jsem spěchala a čirou náhodou jsem kápla na to pravděpodobně nejprofesionálnější zakázkové nakladatelství, pana Noska a jeho Kliku. Dnes jsem zase o dva roky zkušenější a udělala bych vše úplně jinak.

Většina českých spisovatelů má psaní jako koníček a při tom chodí běžně do práce. Jak to máte vy?

Ano, bohužel. Nejen přehlcený český knižní rybníček, ale hlavně podmínky na něm nastavené nutí i dobré autory docházet do zaměstnání a psát po večerech či nocích. Samozřejmě pracuji i já a ještě dlouho budu tiše snít, jak musí být fajn sednout k psaní hned ráno, začerstva a s hrnkem kouřící kávy pustit fantazii na dlouhou oprať.

Je opravdu škoda, že podmínky jako v zahraničí má u nás jen pár autorů…Pracujete v současné době na něčem novém?

Píšu nový román Zahrada mlčenlivých, ale vzhledem ke dvěma pracovním poměrům, nutné propagaci svých knih a psovi to jde pomaleji. Napsala jsem k němu krátkou povídku, takové „podhoubí“ s názvem Ti, kteří mlčí. Lze ji stáhnout na mém webu a nechat se aspoň malinko zatáhnout do prostředí, ve kterém se odehrává.

Tak na to se rozhodně podívám! Vím, že jste dělala autorská setkání a čtení. Chystáte se ještě na něco podobného v nejbližší době?

Omlouvám se, ale zde patrně došlo k informačnímu šumu. Panence jsem udělala toliko křest a pak ještě dvě autorská čtení v regionu, kde bydlím. Ty v době, kdy v těsném závěsu vyšla i Vina. Autorská čtení (zatím) nedělám už proto, že na ně nemám čas. Zpětnou vazbu na své knihy dostávám od čtenářek přes facebookovou stránku, databázi knih a také v knihovně, kde pracuji.

Jaké to vlastně je, setkat se osobně se svými čtenáři a slyšet z očí do očí jejich dojmy z knížek?

Je to skvělé a nejen osobně. Každá reakce mě přesvědčuje, že psát má smysl.

A jak jste na tom se čtením vy sama? Máte ráda české autory, nebo dáváte přednost těm světovým? Co ráda čtete?

Čtu moc ráda už od dětství, ale zdaleka nemám šanci přečíst vše, na co bych měla chuť. České autory se snažím upřednostňovat, ale kdysi jsem si nastavila laťku s paní Frýbovou a panem Frýbortem a zdá se, že je pořád moc vysoko. Miluju thrillery i psychothrillery a v nich raději vybírám mezi světovými a osvědčenými autory, jako je Stephen King nebo Bernard Minier. Smlsnu si i na dobré detektivce, a tady musím vyzdvihnout paní Michaelu Klevisovou, píše skvěle.

V případě paní Klevisové s vámi rozhodně souhlasím a v dalších případech děkuji za zajímavé tipy na čtení. Člověk opravdu nemá šanci přečíst vše, co by chtěl. Obzvlášť, když se chce ve volném čase věnovat i své vlastní tvorbě.

Já vám, paní Kadlecová, moc děkuji za rozhovor, přeji vám, ať vás múza neopouští a stále našeptává tak silné příběhy, jako doposud. A také vám přeji plno spokojených čtenářů.

Na stránky Věry Kadlecové se můžete podívat  na www.harlequinnaruby.cz a zde také můžete stáhnout zmíněnou novou povídku Ti, kteří mlčí.