O Řehečské slepici s MUDr. Václavem Francem

Rozhovory

Vytvořeno 23. 4. 2019 1:00

Autor: Eva Černošová

MUDr. Václava France, zubaře a spisovatele z Nové Paky, nemusíme příliš představovat. I literární soutěž humoru Řehečská slepice, kterou Václav řadu let úspěšně pořádá, není pro autory či milovníky humoristické literatury pojmem neznámým. 6. 4. 2019 proběhlo v Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně slavnostní vyhlášení 18. ročníku soutěže. Tentokrát neslo název Proměna primáře Kafky a Václav Franc alias primář psychiatrie František Kafka, který nás programem provázel, připravil všem zúčastněným příjemný zážitek. Rozhodla jsem se, že mu na téma Řehečská slepice položím pár otázek…

Václave, letos proběhl 18. ročník soutěže, který byl velmi úspěšně završen právě zmíněným slavnostním vyhlášením. Vzpomínáš na ten první?

První ročník byl podstatně skromnější. Odehrával se v bývalé škole v Úlibicích. Na vysvětlenou: Řeheč územně spadá pod obec Úlibice. Sešlo se asi 20 diváků a program byl sestaven z fiktivního vysílání řehečské televize. Ale humor a ironie nechyběly ani v roce 2002.

Můžeš nám přiblížit vazbu mezi Slepicí a Řehčí? A proč právě slepice?

Když jsme s pár přáteli připravovali 1. ročník, věděli jsme, že chceme literární soutěž humoristickou. Trochu recese ve stylu Járy Cimrmana. Pocházím z vesničky Řeheč u Jičína, která má asi 20 stálých obyvatel. Žiji v Nové Pace, ale srdce mám pořád tam „doma.“ A tak jsme si začali hrát na to, že Řeheč jednou bude velkoměstem. Vznikla soutěž, které někteří předvídali dva tři ročníky. A Slepice? Český lev už byl obsazený, Berlín má ve znaku medvěda a na řehečských dvorcích uvidíte hlavně slepice.  Takže proč ne!

Které osobnosti se zapsaly do dějin Řehečské slepice nejvýrazněji? Ať už jako hosté, nebo při její organizaci.

V počátcích jsme tu káru táhli hlavně tři: Pavel Hons, Martin Žantovský a já. Dá se říci, že deset ročníků. Potom odešel Pavel. Já a Martin se kolem „Slepice“ motáme stále, i když vidět jsem spíš já, Martin je taková ta veledůležitá „děvečka pro všechno,“ bez které by to nešlo.

A od 4. ročníku se přidalo Řehečské kvarteto, hudební uskupení hudebníků, kteří mají většinou kořeny v Řehči. Jejich rodiče či prarodiče v Řehči žili. ŘQ nerozlučně ke slepici patří, i když si už dnes žije vlastním životem.  Samozřejmě i Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně v čele s paní ředitelkou Mgr. Janou Benešovou. Knihovna nám poskytla střechu nad hlavou od 3. ročníku v roce 2004. Nakonec do úlibické školy bychom se už stejně nevešli.

 (To mohu potvrdit. Při letošním ročníku tak tak stačil sál jičínské knihovny…, pozn.aut.)

Rádi vzpomínáme na spisovatele Stanislava Rudolfa, jičínského rodáka, který byl hostem ŘS v roce 2014! Moc si vážím jeho dopisu po akci, cituji: „Už dlouho jsem neprožíval odpolední hodiny v tak báječném prostředí, jako tomu bylo včera. Viděl a slyšel jsem Řehečskou slepici poprvé - a z jejího výkonu jsem nadšen! Neustále si přehrávám tyto zážitky ve své sklerotické pal..., pardon: hlavě a říkám si: Ne, to nebyli amatéři. Ale perfektní profíci!“

Jakou roli hraje humor ve tvém životě?

Říká se, že humor je kořením života. Souhlasím s tím, protože vždycky je lepší brát věci s humorem než se kvůli tomu trápit. I v zubní ordinaci jsou chvíle, kdy pousmání odlehčí chvíle bolesti. Napsal jsem to v jedné básni: „Že život nestojí za zlámanou grešli? / Trap se a rmuť, chceš-li! / Lepší je brát život s humorem / než ti zubatá pohrozí tumorem.

Dá se říct, že je to jakési mé krédo. Mám rád slovní humor, takový ten šerm se slovy. Jako dítě jsem byl pod vlivem povídek Šimka a Grossmanna. Nemám rád vulgární humor, sprostotu a zesměšňování slabších. Zkrátka bez humoru, ironie a nadsázky bych to nebyl já!

18. ročník je už úctyhodným počinem, napadá mne, kde bereš inspiraci na témata? Letos jsi zvolil zdravotnictví, což je ti jistě blízké, ale máš za sebou 17 dalších. A to už jsi mluvil o ročníku příštím…

Témata promýšlíme s předstihem, takže už dneska máme plán na 20. ročník v roce 2021. Inspirace je všude kolem nás, pořádali jsme dokonce olympijské hry, filmový festival, konferenci o přelidnění Řehče ve 22. století, vzpomínali významné rodáky, ale zabrousili jsme do školství, na úřad, do hudby, kutilství, abych se přiznal, musel bych se podívat, protože z hlavy si všechno nepamatuji. Jeden z nejúspěšnějších ročníků byl právě v roce 2008, kdy jsme v Řehči pořádali náhradní olympijské hry, protože ty oficiální nám vyfoukl Peking.

Co je na pořádání takové soutěže nejtěžší? A co tě nejvíc těší?

Nejtěžší je přesvědčit lidi, že to má cenu. Pochopitelně že přijdou dílčí problémy a potíže jako v běžném životě. Občas i nějaká ta ponorka mezi pořadateli, ale když pak vidím ty rozesmáté tváře, slyším salvy smíchu, tak mám opravdu upřímnou radost a pocit, že to všechno má smysl. Oceňuji, že autoři, ať už ocenění nebo neocenění, nelitují a vracejí se k nám, protože to je ten nejlepší důkaz, že je naše Slepice opravdu baví!

Co bys Slepici popřál do dalších let? Co, nebo koho bys na ní rád viděl?

Abych měl pořád dost nápadů a zdraví. Někdy nám účastníci říkají, proč na akci nejsou místní noviny či televize. Bohužel. Letos jsme zvali televizi V1, Jičínský deník i představitele místní kultury. Pravdou je, že přijdou spíše lidé z větší dálky. S výjimkou Nových Novin je ve sdělovacích prostředích ticho po pěšině. Takže bych si přál, jak mi na závěr letošního setkání prorokoval trojnásobný vítěz soutěže Jiří Šandera, aby příště přijela televize! Ale i když nepřijede, tak ať přijdou zapálení diváci s ohromným smyslem pro humor!

Moc ti děkuji za rozhovor a přeji tobě i Slepici hodně dalších úspěchů, novinářů i nadšených diváků!

Václav Franc   (*1961 )

Zubař, prozaik, básník, dramatik, redaktor a vydavatel literárních časopisů Kobra a Čaj.

Vydané sbírky poezie: např. Kdy chodí město spát (Půlnoc Tábor, 2000); Olympiáda v zoo (Půlnoc Tábor, 2001); Autogramy dětství (Alfa-Omega, 2005)

Vydaná próza: např. František (Dauphin a Protis,2007); Něco na zub pro zubaře a jejich pacienty (Alfa-Omega, 2007); Jak na Nový rok (novela, Akcent, 2010); Svědek neposkvrněného početí (sbírka povídek, Akcent, 2011); Dobrý zločin (sbírka povídek (Akcent, 2011), Dvakrát vrtej, jednou trhej (sbírka povídek Balt-East, 2011), Krása (Akcent, 2014) či nedávno Povídky z děravé kapsy (Tribun EU, 2018). Publikuje v almanaších, příležitostně v nejrůznějších časopisech a sbornících. Získal řadu ocenění v literárních soutěžích.