Zuzana Pospíšilová: „Dětské nadšení mě motivuje k další práci“

Rozhovory

Vytvořeno 18. 6. 2019 2:00

Autor: Marta Šimečková

Jednou z nejplodnějších českých spisovatelek věnujících se dětské literatuře je bezesporu Zuzana Pospíšilová. Na svém kontě má přes 200 knih a další na sebe nenechají dlouho čekat! Čím je specifická její nová kniha Konec zlobení? A na jakých knihách autorka nyní pracuje? To se dočtete v našem rozhovoru.

Nedávno vám vyšla kniha Konec zlobení, která je jubilejní. Jde již o stou knihu, kterou jste vydala pod Nakladatelským domem Grada. To je úctyhodné číslo! Jak jste tuto významnou událost oslavila?

Velice si vážím spolupráce s nakladatelstvím Grada, která je vždy báječná. Stou knihu jsme oslavili velmi důstojně. Pokřtili jsme ji v Praze na knižním festivalu Svět knihy. Kmotrou knihy je herečka Lucie Černíková.



Co vás inspirovalo pro napsání této knihy, ve které popisujete, jak se ze zlobivých žáků stane díky trpělivé paní učitelce (se špetkou kouzlení) hodná třída?

Prvotní byl požadavek ze strany nakladatelství. Paní šéfredaktorka chtěla, abych napsala něco o zlobivých dětech, které se nějak napraví. Je pravdou, že knížky ze školního prostředí mají děti rády. Ve škole tráví spoustu času, zažívají tam radosti i starosti, a tak je jim toto prostředí velmi blízké. Mnohé paní učitelky a páni učitelé by občas nějaké to kouzlení uvítali, a tak jim ho dopřeji alespoň v knihách.

Využila jste při psaní knihy svých zkušeností coby dětská psycholožka? Nebo jste spíše vycházela z vlastních vzpomínek na školní léta, popř. z povídání svých dcer?

Skutečné příhody a příběhy jsou inspirací vždy. Školními léty jsme si prošli všichni a některé zážitky v nás zůstanou napořád. Mám navíc výhodu, že moje maminka byla učitelka, sestra stále učí a dcerky se také svěřují s tím, co kdo ve škole zase vyvedl. To, že jsem vystudovala psychologii a řadu let jsem pracovala jako dětská psycholožka, mi pomáhá příběhy orámovat, dát jim význam, lehké poučení, ale primárně se nejedná o psychologické příběhy.

Děj této knihy je tedy většinově zasazen do školského prostředí. Jak sama vzpomínáte na svá školní léta? Byla jste hodná žačka, nebo jste patřila mezi „třídní kvítka“?

Já jsem byla hodná, možná až zakřiknutá. Byla jsem vždy spíš tichý pozorovatel. Víc jsem přemýšlela než mluvila a na vysvědčení jsem měla na základní škole samé jedničky (až na jednu dvojku z fyziky v sedmé třídě). Zlobit jsem nechtěla, a ani nemohla, protože maminka učila na základní škole, a vždy na té škole, do které jsem chodila. 



Čím vám byla blízká učitelka Lada? Má případně nějaký předobraz v reálném světě?

Paní učitelka Lada je milá, vlídná a má o děti opravdový zájem. Tak si představuji správné učitele. Jen přirozený respekt jí chyběl. A s tím mívají mladí a začínající učitelé občas potíže. Myslím, že paní učitelka Lada se najde snad na každé škole.

Téma knihy přímo vybízí k besedám na školách, těm se ostatně hodně věnujete. Máte stále nabitý program? A co vám přináší tato setkání s dětmi?

Žádostí o besedy mám hodně a další stále přibývají. Navštěvuji knihovny a školy a děti seznamuji se svými knihami. Protože kromě příběhů a pohádek ráda vymýšlím i hádanky a básničky s úkoly, tak se děti při besedách aktivně zapojují do hádání hádanek a her se slovíčky. To se jim líbí, a tak se mi často stává, že tam, kde jsem byla, mě chtějí příště zase. Diář se mi proto zaplňuje rok od roku rychleji. Setkání s malými čtenáři mě ale naplňuje uspokojením. Líbí se mi dětské nadšení a motivuje mě to k další práci. 

Psaní knih se věnujete teprve 14 let, dříve jste navíc vykonávala i další, poměrně náročné povolání. Máte nějaký recept na to, jak vše zvládnout? Psaní, práci, rodinu.

Všechno, co se dělá s láskou a nadšením, není práce, ale koníček, a dá se zvládat lehce. Dlouhou dobu jsem psala při zaměstnání, takže převážně večer a o víkendech. Protože mé knihy zaznamenaly úspěch a nakladatelé po mně chtěli další díly či další podobné tituly, rozhodla jsem se psaní věnovat naplno. Nyní jsem tři roky „na volné noze“ a mohu psát, kdykoliv mám nápady. Taky jezdím na besedy, což jsem dříve dělat nemohla, a tak svým knihám dělám reklamu.

Prozradíte nám, na čem nyní pracujete?

Někomu to může připadat chaotické, ale mívám pokaždé rozpracováno několik rukopisů najednou. Pro nakladatelství Panda právě píši příběhy pro začínající čtenáře, které ještě nemají název. Pro nakladatelství Portál píši knihu hádanek, které se budou vztahovat k povoláním. Pro Nakladatelský dům Grada jsem právě dokončila knihu hádanek, křížovek, osmisměrek a krátkého čtení ke všem písmenům abecedy. Dále mám rozpracován rukopis o partě dívek ve čtvrté a páté třídě. K tomu mě inspirovaly dívky v Nymburce, které byly z mé besedy nadšené. Navíc série DeTEKTivové má u dětí velký úspěch, ale hlavní hrdinové jsou převážně chlapci, a já jsem slíbila napsat něco dobrodružného i pro děvčata.



Máte nějaký sen spojený s literární tvorbou, který byste si chtěla splnit? Třeba napsat tisíc knih?

Nevím, jestli se mi podaří napsat tisíc knih nebo jestli se dostanu do nějaké knihy rekordů díky množství vydaných knih. Tak jako studna někdy vyschne a sopka jednou vyhasne, tak i nápady, náměty nebo chuť na psaní mohou pominout, a tak se snažím psát a psát, dokud to jde. Vlastně ani žádné velké ambice nemám. Některé mé knížky sice získaly ocenění, ale nejvíc mě těší, když děti čtou a mezi sebou si navzájem doporučují mé knížky, protože to je ta úplně nejlepší reklama. 

Co byste vzkázala svým čtenářům, kterým vaše knihy přináší radost?

Když dostanu pochvalu nebo hezký vzkaz od svých čtenářů, vždycky mě to potěší. Píší mi paní učitelky nebo maminky dětí, že díky mým knihám děti začaly číst, a samy vyžadují mé další knížky. Jedna paní mi napsala, že si přečetli jednu mou knížku, která je tak nadchla, že nepřestanou číst, dokud nepřečtou všechny mé knížky. To je ta největší pocta, jaké se může spisovateli dostat. Každý člověk potřebuje mít pocit, že to, co dělá, má nějaký smysl. A díky nadšeným čtenářům tento pocit mohu zažívat i já a moc jim za to děkuji.

Děkuji za rozhovor. A také za krásné knížky, které těší (nejen) dětské čtenáře. Kéž vás neopouští inspirace a nadšení pro psaní!