Tereza Barvíková: „První knihu jsem napsala bratrovi k 18. narozeninám“

Rozhovory

Vytvořeno 19. 10. 2019 2:00

Autor: Marta Šimečková

Nakladatelský dům Grada nedávno potěšil milovníky žánru young adult novou ediční řadou, která je zaměřena výhradně na knihy tohoto typu (více zde). Zajímavostí je, že řadu zahájila čtveřice knih od mladých českých autorek. Jednu z nich, konkrétně Terezu Barvíkovou, autorku romantické fantasy Láskohledači, bychom vám rádi představili v dnešním rozhovoru.

Kdy jste v sobě objevila tvůrčí schopnosti? Psala jste třeba už v dětství, nebo to přišlo později? 

V diktátech jsem nikdy neexcelovala, zato slohové práce mi šly. V dětství jsem psala spíš básně, ale už tehdy mě bavilo vymýšlet příběhy. První knihu jsem napsala bratrovi k 18. narozeninám a tehdy jsem zjistila, že mě to opravdu baví. 



Máte na svém kontě už tři knihy. Tou poslední je první díl série Láskohledači. Vzpomenete si, kdy vás napadlo napsat příběh o tom, kde se ve světě bere láska?

To vím naprosto přesně. Bylo to tuším někdy ve druháku na vysoké, kdy jsem měla jako povinný tělocvik pěší turistiku. Chodili jsme několik hodin po okolí Brna a já v té skupině nikoho neznala, jednu vycházku jsem dokonce celou pročetla, a to jsme chodili třeba i po lese. Lidi tehdy nechápali, že jsem v kuse nezakopávala. No a jak tak člověk chodí, má čas přemýšlet a já přemýšlela o hodně věcech a pak mě napadlo, jak k sobě vlastně přijdou dvě spřízněné duše, když je na světě tolik lidí. A pak už jsem fantazírovala. 

Líbí se mi váš fikční svět, ve kterém žijí oni modří skřítci – láskohledači. Nedá mi to zeptat se, proč jsou modří? Je tu třeba souvislost s postavičkami oblíbených Šmoulů? A nepřemýšlela jste třeba o jiném názvu pro tato stvoření?

Děkuji. Ono je to trochu zavádějící kvůli hlavní postavě láskohledače, který je modrý, protože je to má oblíbená barva. Ostatní láskohledači mají ale i jiné barvy, i když se většinou jedná o různé odstíny modré. Někteří jsou ale například zelení, černí, tyrkysoví a podobně. Láskohledači byl pracovní název, ale postupně o nich tak začali všichni mluvit a pro mě už se stali tak reálnými, že je nešlo přejmenovat. Byly tady ale i jiné nápady, například jeden pán navrhoval, aby se jim říkalo Amorserkové. 

Má postava dívky Mariany předobraz v reálném světě?

Určitě byste v ní našli spoustu různých částí různých osobností – mé v mladším věku, mých kamarádek či dalších mladých dívek. Ale jako celek nemá. 

Kolik dílů bude mít celá série? A pracujete už nyní na pokračování, nebo si dáváte chvíli od psaní volno?

Plánuji celkem čtyři díly, na druhém již pracuji. Také mám rozepsané dvě další knihy – jednu opět zaměřenou na young adults, druhá je historický román, kdy se děj odehrává pár let před počátkem našeho letopočtu na území Římanů a Germánů, je psaná formou deníků dvou hlavních postav – mužské a ženské.



Vaše poslední kniha náleží do žánru romantické fantasy. Je to váš oblíbený žánr? A máte případně nějaké oblíbené autory, které byste nám doporučila?

Mám ráda fantasy a historické romány. Určitě bych doporučila Dianu Gabaldon (série Cizinka) nebo J. K. Rowlingovou (série Harry Potter). Mám ale třeba ráda i George R. R. Martina, hlavně jeho promyšlenost příběhu.

To, že jste knihu Láskohledači vydala v renomovaném nakladatelství, je na tak mladou spisovatelku velký úspěch. Jak jste ho oslavila?

Když jsem se dozvěděla, že knihu vydají, přítel mě pozval do našeho oblíbeného podniku. Také teď budu mít takový menší křest knihy ve Zlíně a poté následuje ještě křest přímo s nakladatelstvím. 

Je podle vás těžké prorazit na poli literatury v českých vodách?

Podle mě je to velmi těžké. Upřímně i já osobně jsem dříve raději sáhla po zahraničním autorovi a mám pocit, že když je autor Čech, automaticky se u něj předpokládá, že kniha nebude nic extra, alespoň mám takový dojem a je to škoda. Nakladatelství jsou navíc hrozně vytížená a podle mě je oslovuje spousta autorů, takže uspět je opravdu těžké. 

Kniha vychází v rámci nové ediční řady YOUNG ADULT. S autorkami, jejichž knihy do ní byly zařazeny, jste se dozajista setkala osobně. Co máte společného? A čím pro vás bylo toto setkání přínosné?

Setkaly jsme se jen jednou, ale bylo to moc fajn. Myslím si, že jsme každá úplně jiná. Terry obdivuju proto, jak je mladá, talentovaná a přímočará. Od Kristínky se zase můžeme hodně naučit a už teď jsem ji zahltila spoustou otázek. No a s Domčou jsem asi nejvíc v kontaktu, je hrozně podnikavá, kreativní a tvůrčí, hodně vaří, vyrábí domácí produkty a to mě taktéž baví, tak se jí můžu v některých věcech inspirovat. 



Jste studentskou geologie. U dívky, která se touží stát úspěšnou spisovatelkou, bych spíše očekávala humanitní zaměření. Jak lze skloubit tento obor s psaním?

Docela jednoduše, první knihu jsem napsala skoro celou v autobuse při cestě do školy, ze Zlína do Brna a potom zpět. Chápu ale, že je to překvapující. Já jsem celkově hrozně nerozhodná, původně jsem chtěla jít na práva, potom na molekulární biologii a na poslední chvíli jsem se rozhodla pro geologii. Spousta lidí tento obor nezná, ale je velmi zajímavý, dozvíte se tolik věcí o zemi, jak probíhají přírodní procesy, jaká je historie naší planety a podobně. Já měla velké štěstí na skvělé spolužáky i učitele. I když je pravda, že mě baví více umělecké směry, je těžké se jimi uživit. Navíc mě opravdu bavilo na střední škole od každého něco.

Kdo vás v psaní podporuje?

Nejvíce rodiče. I když byli ze začátku skeptičtí, se vším mi pomáhali – jak fyzicky, tak finančně (taťka mi například obíhá tiskárny s vytištěnými ilustracemi a podobně). A rodina celkově, jak má vlastní, tak přítelova, kupují mé knížky, ukazují je známým a chválí mě – to je to nejhezčí. Přítel mě také podporuje a pak samozřejmě kamarádi. No a nesmím zapomenout na čtenáře. Pokaždé, když mi někdo napíše nebo řekne lichotivá slova ohledně knihy, znamená to pro mě strašně moc.

Děkuji za rozhovor. A přeji vám, ať vašich spokojených čtenářů stále přibývá a ať se vám také daří při psaní nových knih.


TIP: Knihu Láskohledači můžete právě vyhrát v soutěži na webu VašeSoutěže.cz.