Eliška Podzimková: „Nechat na sebe dýchat severské prostředí během tvorby ilustrací bylo něco neskutečného“

Rozhovory

Vytvořeno 1. 11. 2019 1:00

Autor: Tereza Zítková

Malý Princ si získal srdce čtenářů po celém světě. Vyšel už v několika různých verzích. V rámci projektu Zásilka z Knihozemě tuto knihu ilustrovala Eliška Podzimková. Pojďte si přečíst rozhovor o tom, jaký vztah má tato česká ilustrátorka k Malému Princi, na čem zrovna pracuje nebo která je její nejoblíbenější kniha.

Proč jste kývla na ilustrování Malého Prince?

Protože taková nabídka se neodmítá… Sama bych se do toho nikdy nepustila, na to opravdu odvahu nemám, ale pokud přede mě někdo předloží takovou výzvu, beru to všemi deseti. Ještě během první schůzky mi okamžitě problesklo hlavou, že to musím fotit na Islandu. Pak jsem si dala pravidlo, že originální vydaní s Exupéryho ilustracemi za celou dobu neotevřu, a už to jelo samo. Byl to nádherný projekt, který má ale ještě mnoho plánů do budoucna.

Máte nějaký oblíbený citát z této knihy?

Na to já úplně nejsem, ale mám ráda úvod knížky, kdy si každý po přečtení uvědomí, že už vůbec není dítě, a vlastně ho to strašně zamrzí. I když já pořád takový dítě jsem, ale stejně mě život nutí být tím racionálním dospělákem, který je občas dost nudný… 

Říkáte, že vám Malý Princ přijde podobně melancholický jako Island. Potvrdila jste si svou domněnku, když jste pořizovala fotky na ostrově?

Ano! Já vím, že se příběh odehrává převážně v úplně jiných klimatických podmínkách, někde uprostřed Sahary, ale ona se i taková trochu jiná severská Sahara dá najít právě na Islandu v podobě černého lávového písku a kouzelné měsíční krajiny. Splnilo to moje očekávání na dvě stě procent a všechny ilustrace, které jsem měla v hlavě, jsem našla v různorodé krajině tohoto nádherného ostrova. 

Měla jste čas probádat Island detailně, nebo jste fotila jen na několika vytipovaných místech?

No ono to bez toho „bádání“ ani jinak nešlo. To k tomu patřilo. Moje nejoblíbenější ilustrace je zeměpisec, který sedí na domečku a kolem lítají planetky. Jeli jsme krajinou, kde nebylo nic než kamenové pole, a najednou po asi 60 kilometrech tenhle rozkošnej domeček, za tím rozzuřené bouřkové mraky a já už ho tam viděla sedět. Pak jsem prolezla v Reykjavíku pár antiků a koupila asi čtyři staré islandské mapy, ze kterých jsou udělané planetky poletující kolem. To místo bylo něčím hrozně zajímavé – svou atmosférou. 

Máte nějaký nesplněný pracovní sen? 

Mám jich asi více, ale tohle byl pro mě hodně mimořádný projekt, který jsem si neskutečně užila. Nechat na sebe dýchat severské prostředí během tvorby ilustrací bylo něco neskutečného a pozorný divák to pochopí, proč mi to celé klapalo dohromady. Proto je ten příběh tak geniální, dá se zasadit v podstatě kamkoli, do jakékoli doby. Kdyby si někdo troufl na sci-fi Malého Prince ve futuristickém městě v příštím tisíciletí, je to sice odvážné, ale funkční to bude také. 

Jak velký čtenář jste? Popřípadě kdo je vaším oblíbeným autorem?

Přiznám se, že úplně velký čtenář nejsem, ale našla jsem si oblibu v audioknihách. Poslouchám je během práce nebo v autě a je to skvělý! Naposled jsem poslouchala Pěšky mezi buddhisty a komunisty od Ládi Zibury. 

Kde mohu stáhnout aplikaci, díky které mi ožijí ilustrace v knize?

V jakémkoli app storu. Jmenuje se Artivive a momentálně je spuštěna jen titulní strana knížky. Všechny obrázky budou fungovat až s Pražskou výstavou v říjnu. 

Slyšela jste již předtím o projektu Zásilka z Knihozemě?

Ne, neslyšela. Ale pokud vím, tak je relativně nový. Je mi ctí být součástí takového výběru pro děti. 

Na čem teď pracujete?

Připravuji právě výstavu Malého Prince, která bude na podzim v Praze a následně i v dalších koutech republiky. Nepůjde jen o obrázky z knížky (které ale budou rozanimované skrze aplikaci), ale v prostoru chci vytvořit svět Malého Prince pro všechny naše lidské smysly. Součástí budou i interaktivní instalace a můžete se opravdu nechat do světa vtáhnout. 

Vím, že jste dělala ilustrace i pro knihu Marie Doležalové. Dá se říct, která kniha vás bavila víc?

Princ byla moje třetí knížka a mezi sebou se určitě nedají srovnávat. Každá mě bavila jinak. S Maruškou to byla moje první knižní zkušenost a moc mě bavilo pracovat se starými fotkami od Maruščinýho dědečka. Marušky psaní je hodně popisné a bylo pro mě hračka si k tomu v hlavě vizualizovat koláže z fotek. 

Další knihou byl pražský průvodce Honest Guide, který jsme vytvořili spolu s Jankem Rubešem a Honzíkem Mikulkou, kteří vytváří pořad Honest Guide na Youtube. Turisti z celého světa na ně koukají a jsou vděční za zajímavé tipy na výlety po Praze. 

No a pak Princ. To bylo ale úplně něco jiného. Zaprvé nemáte k ruce autora, se kterým byste ilustrace konzultovali. Bylo to celé na mně, ale myslím si, že jsem byla od začátku relativně sebevědomá ve svém vnímání příběhu a stála si za tím. Teď mě moc těší reakce čtenářů, kteří mi píší, že je to jejich nejoblíbenější vydaní Prince nebo že nemají rádi, když někdo mění originální ilustrace, nadto u tak ikonického díla, ale že to moje je dostalo a třeba i dohnalo k slzám. Moc mě to těší a děkuju za tu příležitost! 

Měla jste v dětství nějakou oblíbenou knihu?

No asi je mojí do teď… Je to kniha od Astrid Lindgrenové Bratři Lví srdce. Je to vlastně hrozně smutná knížka o dvou chlapcích, kteří hned v začátku knihy zemřou, ale pak se to celé převrátí do nádherného příběhu po smrti, plného lásky a kamarádství. 

Co je vaší hlavní pracovní náplní?

To určitě nedokážu vysvětlit jednou větou, ale to na své práci miluju. Dělám různorodé projekty spojené s ilustrací, animací, focením, režií nebo jsem čistě iniciátorem nápadů. Každý projekt je naprosto jiný a já jsem za to hrozně ráda. 

Eliško, mnohokrát vám děkuji za váš čas. Přeji vám do budoucna vše nejlepší a velkou spoustu inspirace!